Karel Dvořák životopis

česká, 1913 - 1989

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

* 28. 5. 1913, Olomouc
† 9. 6. 1989, Praha

Literární historik a editor
Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci (1924–1932) studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou (1955) byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé.
Dvořákovými prvními odbornými příspěvky byla 1934 hesla do Ottova slovníku naučného nové doby. Mladistvé překlady básní, próz a filozofických úvah z němčiny, latiny a dalších jazyků otiskoval v 30. letech v katolicky orientovaných časopisech, odborné studie a recenze uveřejňoval později v Listech pro umění a kritiku, Řádu, Kritickém měsíčníku, České literatuře, Zlatém máji, Českém lidu, ve Věstníku Národopisné společnosti československé při ČSAV, Studia ethnographica i v zahraničních časopisech (Deutsches Jahrbuch für Volkskunde, Berlín; Hessische Blätter für Volkskunde, Marburg; Fabula, Berlín, aj.).
Dvořák začínal jako editor děl Karla Václava Raise, bratří Mrštíků, Karla Hynka Máchy, F. X. Šaldy aj. Zejména v početných edicích Františka Ladislava Čelakovského se přitom prolnula jeho orientace na českou literaturu 19. století se zájmem o vztahy mezi literaturou a folklorem, k němuž jej přivedla spolupráce s Felixem Vodičkou (mj. na příručce Základy teorie literatury). Tyto otázky se také staly ústředním tématem jeho další vědecké činnosti. Právě etnografické hledisko se uplatnilo v metodologicky vytříbeném zpracování latinských zápisků německého duchovního Johannese Butzbacha o zážitcích ze studentského putování Čechami koncem 15. století (Humanistická etnografie Čech). Dvořákovy práce o pohádkách a o středověkých exemplech včleňují český materiál do širokých evropských souvislostí; čtenářsky přitažlivý výběr textů zpracoval ve svazku Nejstarší české pohádky. Pedagogický zřetel se výrazně projevil v badatelově podílu na přípravě učebnic a čítanek. Kniha Mezi literaturou a folklorem představuje výbor Dvořákových časopiseckých studií. (zdroj životopisu: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=3)

Ocenění