Josef Strnadel

česká, 1912 - 1986 statistiky

Nahrávám...

Životopis

* 23. 2. 1912, Trojanovice (u Frenštátu pod Radhoštěm)
† 4. 3. 1986, Praha

Prozaik, básník, publicista, autor pro děti a mládež, překladatel a editor
Narodil se jako syn pasekáře a dřevorubce, přitom však v rodině s živým vztahem k folkloru a s bohatými písmáckými tradicemi. Strýc Jan Knebl (1866–1962), trojanovický rodák, se jako sochař a malíř s folklorními východisky stal zakladatelem výtvarné tradice na Valašsku; bratr Bohumír (1906–1974) psal pod pseudonymem Bohumír Četyna historickou prózu, bratr Antonín (1910–1975) byl akademický malíř a grafik, který často ilustroval Strnadelovy knihy (výtvarný talent měl i sám Strnadel). – Reálné gymnázium navštěvoval v Místku a v Brně (maturita 1931). Na Filozofické fakultě UK studoval češtinu a francouzštinu a rovněž experimentální fonetiku, etnografii a srovnávací literární vědu. Během studií zajížděl (1933–36) na Slovensko a pro národopisné oddělení Národního muzea dokumentoval zejména lidové stavitelství na Spiši, Oravě a v Liptově. Zápisy valašských pohádek a pověstí se Strnadel podílel na Soupisu českých pohádek Václava Tilleho, který byl jeho učitelem a také patronem jeho práce Valašské lidové hry vánoční. Filozofickou fakultu absolvoval 1937; PhDr. 1946 prací Růst a vývoj básníka – studie básnického díla Františka Hrubína (s tímto básníkem jej spojovalo celoživotní přátelství). Ze sociálních důvodů začal Strnadel pracovat už při studiu: 1935 krátce působil ve Státním úřadě statistickém a poté se stal knihovníkem ve studijní knihovně ministerstva sociální péče, od počátku 1939 byl jejím vedoucím. Po 17. listopadu 1939 byl zatčen a do prosince 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po propuštění pracoval až do 1951 na ministerstvu sociální péče, naposledy ve funkci odborového rady knihovní a archivní služby. Souběžně byl 1944–49 redaktorem nakladatelství Josef Lukasík, kde řídil několik edic (Próza, Strom, Stolístek, Edice dramatických autorů), a 1946–47 redakčním tajemníkem revue Doba (vydávané literárním odborem Umělecké besedy). 1951 byla jeho knihovna převedena do resortu ministerstva školství, kde vedl knihovní úsek nově vytvořené Státní knihovny společenských věd a 1953 byl tajemníkem Poradního sboru pro věci státních vědeckých knihoven. 1952–57 současně externě přednášel úvod do vysokoškolského studia, ekonomiku duševní práce aj. na několika vysokých školách (Vysoké škole politických a sociálních věd, Vysoké škole ekonomické, knihovnické katedře Filozofické fakulty UK). 1956 se stal ředitelem Slovanské knihovny a tuto funkci vykonával až po odchod do důchodu 1977.

Zdroj životopisu: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=6

Populární autoři: