Josef Mühlberger životopis

česká, 1903

Životopis

Josef Mühlberger se narodil 3. dubna 1903 v krkonošském Trutnově (Trautenau), jeho maminka, rozená Irzingová, však pocházela ze Šumavy. Postavu a osud své české babičky z matčiny strany zvěčnil Mühlberger v nádherné povídce Erste Begegnung mit dem Tod (Prvé setkání se smrtí), pojaté 1960 v edici Reclams Universal Bücherei do svazku 8296 pod názvem Eine Kindheit in Böhmen (Dětství v Čechách). Počíná dojemným vyprávěním o babiččině šumavském pohřbu a přenáší pak děj do časů vyhnání, které jejího vnuka postihlo v poměrně pozdním věku 43 let. Škvírou v nákladním vagonu je mu souzeno spatřit v míjející krajině podél vlaku onen jihočeský hřbitov, na kterém spí babička svůj věčný sen: "I srdce té ženy, která navykla za život tolikerému utrpení, by asi sotva pochopilo, že národ, k němuž náležela, mohl připravit vnukům cosi takového jako vyhnání z domova. Niterný most, který můj svět spojuje s babiččiným, klene se však příliš vysoko a zůstal neporušen ve své kráse. Její modlicí knížka patří k tomu málu, co nám dovolili vzít s sebou. Myslím, že ve mně, byť možná vyjadřována jinak, zůstala uchována její opravdová zbožnost. Když ji neztratím, nic nebude ztraceno. K té zbožnosti patří víra ve stopu lidskosti v každém člověku. Ten, kdo vědomě zachází se slovem, je tak i stavitelem mostů, pontifexem, nad vodami i propastmi odvážně spojujícím protilehlé břehy."

Budoucí literát studoval v Praze germanistiku, v letech 1928-1931 vedl s budějovickým rodákem Karlem Franzem Leppou časopis Witiko v duchu Stifterově, jehož osobnosti později, roku 1966, zasvětil celou monografii. I česky vyšel roku 1931 jeho román o Husovi, celou sudetskou i českou kulturní problematiku pak nepřekonatelným způsobem obsáhl v knihách Čechische Literaturgeschichte (1969), Zwei Völker in Böhmen (1973) a zvláště pak v díle Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900 -1939(1981), které končí své výklady v osudovém roce, kdy, jak píše "započala velká hra. Jak dopadla, vědí nejlépe ti, kdo ji přežili." Svůj vztah k nacismu charakterizoval Mühlberger už roku 1938 slovy: "Jak málo jsem proti tomu udělal!" Syn německého otce a české matky usiloval po celý život o zprostředkování mezi "dvěma národy v Čechách". Léta se věnoval překladům z české poezie a vytěžil z té práce antologii Linde und Mohn (Lípa a mák), vydanou roku 1964. S dědictvím minulosti se vypořádal trojicí svých románů Der Galgen im Weinberg (1950), Verhängnis und Verheißung (1952) a Bogumil (1980). Josef Mühlberger zemřel 2. července 1985 ve würtemberském Eislingen/Fils. Peter Becher jej označil ve sborníku z kolokvia o jeho díle za "největší básnický talent, který se německé literatuře v Čechách od počátku století narodil." (zdroj životopisu: http://www.kohoutikriz.org/data/w_muhlb.php)

Ocenění