Ivo Andrić

srbská, 1892 - 1975 statistiky

Nahrávám...

Životopis

(9.10.1892 - 13.3.1975) - bosenský básník srbského původu, prozaik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1961).
Dětství a rané mládí prožil v Bosně – ve Višegradu a v Sarajevě. V době studia na gymnáziu (1902-1912) se sblížil se členy nacionalistického hnutí Mladá Bosna. Filozofii, slavistiku a historii nejprve studoval v Záhřebu, poté ve Vídni, Krakově a ve Štýrském Hradci, kde získal doktorát na základě práce o duchovním životě v Bosně v době turecké nadvlády.
Pro své názory byl vězněn a internován. Od roku 1919 působil v meziválečných letech v diplomatických službách v Itálii, Rumunsku, Rakousku, Francii, Španělsku, Belgii a Švýcarsku. Od roku 1939 byl velvyslancem v Berlíně.
V době 2. světové války žil v ústraní v Srbsku. Po roce 1945 zastával významné politické a kulturní funkce, zejména po udělení Nobelovy ceny.
Do literatury vstoupil verši a články v časopisech a ve sborníku Hrvatska mlada lirika (1914, Chorvatská mladá lyrika). Knižně debutoval sbírku básní Ex ponto (1918, Ex ponto, česky 1919), obsahující lyrické meditace vězně v rakouských věznicích. Po ní následovala sbírka reflexivních lyrizovaných próz Nemiri (1912, Neklid). Kritika záhy upozornila na melancholii jeho textů.
Proslul však především jako prozaik. Rodná Bosna, její porobení Turky, okupace Rakouskem-Uherskem a obě světové války se mu staly nevyčerpatelným zdrojem tvůrčí inspirace. Po novele Put Alije Djerzeleza (1920, Cesta Aliji Djerzeleza, česky 1962) vydal tři sbírky povídek Pripovetke (1924, 1931, 1936, Povídky).
Tři Andrićovy romány vznikly v letech fašistické okupace, vydány však byly teprve v prvním poválečném roce.

Zdroj životopisu: www.cesky-jazyk.cz

Populární autoři: