Ilja Bart životopis

Bart, Julius Bartošek · pseudonymy

česká, 1910 - 1973

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Tvůrce publicistické společensky angažované lyriky, z vlny tzv. nové proletářské poezie na počátku 30. let 20. stol., překladatel ruské a španělské poezie 20. století.

Bart, vlastním jmenem Julius Bartošek, se narodil v Chrudimi 17.5.1910 jako syn středoškolského profesora. Jeho strýc Theodor Bartošek byl známý komunistický funkcionář, advokát činný v Rudé pomoci a dalších pokrokových organizacích. Také Ilja Bart vystudoval právnickou fakultu (JUDr. 1933). V letech 1934 – 35 pobýval jako stipendista a překladatel v Sovětském svazu, v r. 1936 byl reportérem ve Francii. Jakmile se rozpoutala občanská válka ve Španělsku, přihlásil se jako dobrovolník do republikánské armády, bojoval na aragonské frontě a stal se později válečným dopisovatelem Rudého práva, Tvorby a Haló novin. V té době již měl za sebou básnické počátky: jako sedmnáctiletý debutoval pod pseudonymem Ilja Hlučák básnickou knížkou Slunce nad blátivým jarem (1927).
Bart byl spoluzakladatelem Literární brigády Mladé gardy (od r. 1932). Za báseň PuškaNádraží (1934), Gejzír (1936), Matka a syn (první vydání zkonfiskováno buržoazní cenzurou, druhé vyšlo 1938).
V letech 1938 – 40 byl Bart zaměstnán v Mautnerových textilních závodech v Praze. V červnu 1940 byl zatčen a pro ilegální činnost vězněn až do r. 1943, pak byl do konce války totálně nasazen jako zemědělský dělník na statku v Lysolajích. Španělské zážitky zpracoval až z odstupu let v básnické sbírce Španělské rytmy (1950) a v prozaické knize Kráter se otvírá (1957). Od 30. let 20. stol. Překládal poezii ruskou a španělskou. Vydal výbor z dělnického básníka Děmjana Bědného, Mladou sovětskou lyriku (1936), tlumočil A. S. Pušinka, Konstantina Simonova a Dmitrije Kedrina. Po květnu 1945 byl zaměstnán v tiskovém oddělení ÚV KSČ v Praze, od září 1945 pracoval jako kulturní referent ve Svazu osvobozených politických vězňů, od září 1946 byl vedoucím rozhlasového studia v Mostě a vedoucím oblastní úřadovny ministerstva informací v Ústí nad Labem, od podzimu 1949 do podzimu 1950 redaktorem Rudého práva. Poté žil jako spisovatel z povolání, s výjimkou let 1952 – 53, kdy působil jako redaktor ČTK, a 1966 – 68, kdy byl kulturním referentem Ústřední rady odborů. Zemřel v Praze 11.11.1973, pohřben v Duchcově.
Nemalou poznávací hodnotu mají dva svazky jeho pamětí s názvem Dny života. Před smrtí pracoval Bart intenzívně na nové redakci a dokončení memoárů, smrt však zabránila dokončení díla. Uspořádal sborníček „žalářní a koncentrační poezie“ Hlásíme příchod (1945).
Jeho hra Uhlí doluje člověka (1950) byla v následujícím roce přepracována a hrána s názvem Lidé z Viktorky. Výbor z Bartovy poezie do r 1945 nese název Kamarád horizont (1954), další výbory se jmenují Uhelný kraj (1957), Zvony a hvězdy (1960) a Magnetická alej (1981).
V polovině 50. let 20. stol. dochází k básníkovu vyzrání. Obrodu přineslo do jeho poezie přimknutí k přírodě a odraz zážitků z těžké nemoci, obojí se promítlo do sbírky Navrácené dálky (1956). Vlastní regenerace tvůrčích schopností se odehrála však až v posledních letech života, kdy vycházejí za sebou sbírky Vráska (1970), Silokřivky (1970), poéma Tři lidé (1971), Kde (1972), Zrcadlení (1973); posmrtně vyšly ještě knížky Já jsem ten šachový král (1975), Můj sever (1977), Směšné smutky (1980). (zdroj životopisu: Internet)

Ocenění