Hynek z Poděbrad

česká, 1452 - 1492 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Hynek z Poděbrad byl diplomat, překladatel a spisovatel.

Hynek z Poděbrad vyrostl v tolerantní rodině kališnicko-katolických královských manželů. Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad, jeho matkou byla druhá Jiřího manželka Johanna z Rožmitálu. Jako devatenáctiletý se Hynek oženil s kněžnou Kateřinou, dcerou Viléma Saského. Svatba byla slavena při masopustě v roce 1471. O měsíc později král Jiří zemřel. Ještě před smrtí však pro Hynka a jeho bratry, Viktorina a Jindřicha, vymohl na císaři Fridrichovi IV. povýšení na říšské knížectví, hrabství kladské a vévodství minsterberské.

Po smrti krále Jiřího z Poděbrad se na následnictví jeho synů na český trůn nepomýšlelo. Při volbě nového krále však byla jejich práva náležitě opatřena. Ačkoli Jiřího synové nemohli usednout na český trůn, přece jim náležela vynikající místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Na Hynka z českých statků připadly Poděbrady a Kostomlaty, z matčina majetku pak Lichtemburk, Mělník a Teplice.

K náboženství měli synové krále Jiřího stejný postoj jako jejich otec. Přesto však postupem času došlo k proměně. Kníže Jindřich, Hynkův bratr, totiž na jaře roku 1472 přesídlil i s rodinou na Kladsko, kde hledal přízeň u katolického duchovenstva. Avšak i Hynek, který na Kladsko někdy zavítal, se neukazoval jako neoblomný kališník. Z opatrnosti a z obavy však byla dlouho tato změna tajena před veřejností.

V roce 1472 byl Hynek z Poděbrad povolán k vládě. Na sněmu v Benešově téhož roku byl jako zástupce Vladislavovy strany ustanoven zemským správcem. Po dvou letech ho v úřadě vystřídal jeho bratr. Hynkova matka, královna Johanna, v mnohém zastupovala svého syna. Tím byla prakticky přivedena k moci.

Hynek z Poděbrad se proti matčině vůli klonil k Matyášovi Uherskému. Tato náklonnost byla především díky velké potřebě peněz mladého Hynka. Král Vladislav zdlouhavě splácel dluhy a Matyáš této královy liknavosti využil. Když v roce 1475 obdržel Hynek od svého bratra Viktorína Kolín, odkoupil Matyáš bez dlouhých průtahů toto panství. Tím získal možnost udržovat uprostřed Čech svoji uherskou posádku. Hynek s přátelil i s mnohými Matyášovými straníky. Násilníka Racka Kocovského, proti kterému se spojily strany Matyáše i Vladislava, učinil svým vladařem na Konopišti.

Smlouvou v Brně z roku 1478 byly rozpory mezi Hynkem z Poděbrad a Vladislavem zdárně uklidněny. Hynek změnil svůj doposavadní politický směr a stal se věrným rádcem a pomocníkem krále Vladislava. Přesvědčil se, jak vratké je přátelství s Matyášem. Hynek připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava Jagellonského českým králem. Byl jednou z klíčových osobností, kterým se podařilo konečně dojednat náboženský smír v Čechách a řešil i jiné sporné záležitosti. V roce 1488 se Hynek připojil ke knížatům slezským, kteří se vzepřeli proti Matyášově hrabivosti. Zato však musel těžce pykat. Byl nucen dědičně postoupit Matyášovi a jeho levobočkovi Hanušovi Konrádovi své otcovské dědictví – Poděbrady a Kostomlaty. Jen z milosti mu bylo ponecháno jejich doživotní užívání.

Manželům Hynkovi a Kateřině se narodila jediná dcera Anna, která byla provdána za staršího jihočeského magnáta Jindřicha z Hradce. Se svou milenkou Kateřinou Vojkovou ze Štítar a ze Strážnice měl Hynek několik dětí, mezi nimi syna Fridricha, kterému odkázal Kostomlaty. Jinak za hlavní dědice ustanovil svého bratra Jindřicha a jeho syny.

Hynek z Poděbrad poznal renesanci i významné humanisty jednak přímo v Itálii kam cestoval s králem Matyášem jako přední člen jeho družiny, a jednak u Matyášova dvora v Budíně, kde se dokonce z význačných osobností utvořila společnost Academia Corvina. Tato společnost měla k dispozici několik tisíc svazků humanistické literatury nově založené korvínské bibliotéky. Sám Hynek měl základy humanistické vzdělanosti již z pražského dětství, protože jeho otec dbal na vzdělávání svých synů. Pokud nebyli přímo žáky pražské univerzity, měli domácí učitele blízké jejímu okruhu. Hynka učil blíže neznámý Martin Rokycana. Synům krále Jiřího se dostalo patřičné výchovy také v tělesné zdatnosti a obratnosti, v zápase i tanci. V těchto oborech se stal Hynek skutečným mistrem. Své umění předváděl na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně. Při turnaji v roce 1482 na Staroměstském náměstí dosáhl dokonce i veřejné pochvaly. Na válečném poli však nikdy nevynikl. Hynek se zajímal i o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře.

Hynek z Poděbrad nepěstoval pouze renesanční poesii, ale i renesančně žil. Bez zábran pořádal turnaje a hostiny nebo se jich hojně účastnil. Jeho slabost pro něžné pohlaví ho připravila úplně o zdraví a vyměřila délku jeho života na pouhých 40 let. Hynek z Poděbrad je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou. Po dlouhé nemoci zemřel v červenci roku 1492 na poděbradském hradě. Zemřel v ústraní a osamělosti na místě, kde se kdysi narodil jeho otec. Ostatky Hynka z Poděbrad byly převezeny do Kladska a tam v rodinné hrobce při františkánském klášteře pohřbeny.

Zdroj životopisu: spisovatele.cz

Populární autoři: