Gabriel Marcel
francouzská, 1889 - 1973 |
Životopis
Marcel studoval filosofii u Henri Bergsona a v letech 1912 až 1923 učil na středních školách. Pak se věnoval filosofii, literatuře, literární a hudební kritice. Napsal 14 divadelních her (těm se však nedostalo většího ohlasu či ocenění) a řadu filosofických esejů. Velkým podnětem k promýšlení základních lidských otázek mu byla 1. světová válka. Současně si vedl jakýsi filosofický deník, jenž vyšel poději pod názvem Journal métaphysique (1927). Jsa vychován nevěřícím otcem (matka, původem židovka, Marcelovi zemřela, když mu byly 4 roky), konvertoval roku 1929 ke katolicismu. Po 2. světové válce byl hojně překládán, cestoval a přednášel. 1949 byl vyznamenán Velkou cenou za literaturu Francouzské akademie, 1958 Velkou cenu za literaturu a 1958 obdržel Erasmovu cenu. V roce 1968 navštívil Prahu a přednášel na Karlově univerzitě.
Zdroj životopisu: Wikipedia
Gabriel Marcel - knihy
- Stav ontologického tajemství a konkretní k němu přiblížení 1940
- Přítomnost a nesmrtelnost 1998
- K filosofii naděje 1971
- Od názoru k víře 2004
- Rozhovory 1999
- Obrazoborec. Nevyzpytatelná 2003
- Rilke, svědek spirituálního života 2013
Žánry autora
Filozofie Literatura naučná Literatura světová
Štítky z knih
zlo filozofie smrt naděje rozhovory divadelní hry francouzská literatura úvahy a zamyšlení 19.-20. století Bůh a člověk