France Prešeren

slovinská, 1800 - 1849 statistiky · web

Nahrávám...

Životopis

France Prešeren, narozen jako Franc Ksaver Prešeren, (3. prosince 1800 Vrba – 8. února 1849 Kranj) byl slovinský básník a právník.

Řadí se k největším slovinským básníkům. Část jeho básně Zdravljica, napsaná roku 1844 jsou slova státní hymny Slovinské republiky. Narodil se v selské rodině. Po dosažení diplomu na vídeňské právnické fakultě, kde pracoval jako právník. Tady vznikla většina jeho básní, při kterých ho během svého života usměrňoval Matija Čop. Prešeren se stal prvním Slovincem, který kvalitou svého psaní mohl dobývat Evropu. V této době procházel Evropou romantismus.

Jeho životní cesta nebyla nejšťastnější, byl nešťastně zamilovaný do bohaté Julie, které věnoval Sonetni venec (1834) a jiné milostné básně. Jako básníkovi se mu za života nedostalo uznání, které by si zasloužil. V posledních letech života často propadal úzkosti, pití a nemocem. To zapříčinilo jeho předčasnou smrt.

Narodil se jako třetí dítě a první syn matce Mini a otci Šimonovi. Jejich statek byl vážený, proto Franceho, který už jako dítě ukazoval výjimečné nadání, poslali do školy. Matka si přála, aby z něj byl duchovní. Do školy začal chodit roku 1808 ke svému strýci (duchovní). Od roku 1810 začal navštěvovat lidovou školu v Ribnici. Po ukončení gymnázia v Lublani, pokračoval ještě 2 roky na tehdejší filozofii jako příprava na univerzitní studium. Potom odcestoval doVídně, kde si přál studovat právo. Ale ještě musel dokončit třetí ročník filozofie k studiu práva. Filozofii dokončil roku 1821 ve Vídni a následující rok se zapsal na právo.

Při výběru studia přišel do sporu s rodiči, protože si matka přála, aby se stal duchovním. Na svém rozhodnutí trval, i když mu rodiče odmítli finanční podporu. Navzdory tomu se mu povedlo něco sehnat, byl Knaflův stipendista a také mu pomáhal strýc Josef. Také si vydělával jako domácí učitel. V době, kdy byl ve Vídni, přebíral díla mnohých básníků ze všech období a odrýval tím básnický svět. Na prázdniny se vracel domů. Roku 1824 se zamiloval v Lublani do dcery hostinského.

Roku 1828 dokončil studia a v létě odcestoval na Moravu, potom se vrátil do Lublaně, když u právníka Leopolda Baumgartnera nastoupil do své první práce jako koncipient. Následující roky přijal ještě pracovní místo ve státním úřadě.

V Lublani navázal styky s profesorem Matijem Čopem, rodákem z Žirovnice. Byl nadevše vzdělaný, protože mluvil 19 jazyky. Roku 1832 se oženil s Němkou Khlunovou ze Štýrského Hradce, na kterou později zanevřel. Při této příležitosti vznikly Sonety nesreče. Stal se ústřední postavou sborníku Kranjska čbelica, která vyšla 5x: roku 1830, 1831, 1832, 1834 a 1848. Během čtvrtého vydání přišly těžkosti kvůli cenzuře, které vyvolaly janzenité v čele s Jernejem Kopitarem. Jejich spor byl kvůli různorodosti názorů na vývoj slovinské literatury.

Roku 1846 konečně schválena také jeho prosba – šestá v pořadí – na právnické místo. Tentokrát neprosil o kancelář v Lublani, ale o místo v Postojné nebo Kranji. Kraj se rozhodl, že ho umístí do Kranje, kam se přestěhoval ještě na podzim. Jako písaře zaměstnal syna Andreje Smoleho, hospodyni mu dělala sestra Katra. Měl hodně práce a jeho poezie se dobře prodávala.

Po březnové revoluci roku 1848 konečně mohl uveřejnit Zdravljici. Báseň vyšla v Bleiweisových Novicah, některé básně vydal ještě v posledním ročníku Kranjske čbelice. Prešernovy básnické výtvory shořely, byl z toho zatrpklý a rozčarovaný, objevily se také vážnější příznaky nemoci. Podle některých pramenů se měl pokusit o sebevraždu. Pomalu ulehával, měl cirhózu jater. Byl zadlužen a bez peněz, protože nevyužíval možnosti výdělku, které mu jako právníkovi nabízeli. V závěti přiznal své děti a zanechal jim skromný zbytek majetku.

France Prešeren zemřel ve čtvrtek 8. února 1849. Pohřbili ho 10. února v Kranji.

Zdroj životopisu: Wikipedie

Populární autoři:

Anton Ingolič

1907 - 1992