Eva Bílková životopis

česká, 1955

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

PhDr. Eva Bílková se narodila 11. srpna 1955 v Jičíně, žila s rodiči v Sedlištích u Libáně.
Vystudovala jičínské gymnázium, kde maturovala v r. 1974 a poté Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-dějepis.

Již od gymnaziálních let se jako dobrovolná brigádnice účastnila záchrany zámku ve Starých Hradech u Libáně, kde se setkala s řadou lidí, které na sebe před odstřelem zachráněná památka, v níž našel prostory nejprve pro depozitáře a později pro samostatné pracoviště Literární archiv Památníku národního písemnictví, začala připoutávat. Zájmy Evy Horáčkové, od roku 1980 provdané Bílkové, tak směřovaly k literatuře, literární a regionální historii. Po obhájení rozsáhlé a oceňované diplomové práce zabývající se nakladatelstvím Družstevní práce – pozdějším Odeonem – složila ještě rigorózní zkoušky a získala titul PhDr.

Mezitím začala pracovat v Literárním archivu PNP nejprve ve studovně pražského ústředí a potom, co se uvolnilo místo ve Východočeském kraji, konečně ve Starých Hradech. V první polovině 80. let se věnovala výchově dvou dcer a péči o rodinné zázemí. Tato konstelace a vrozená obětavost Evy Bílkové nepřála sice soustředěné vědecké práci, ale všechny volné chvíle věnovala organizování a zajišťování kulturního života na zámku, který se stal kulturním centrem pomezí východních a středních Čech. Jako předsedkyně Osvětové besedy nesla zodpovědnost za mnohdy komunistickému režimu nepohodlné akce, na něž ovšem chodily desítky a stovky návštěvníků. Po roce 1989 organizování výstav, besed, koncertů a literárních pořadů na již zrekonstruovaném zámku pokračovalo. Eva Bílková, od r. 2001 vedoucí starohradského pracoviště LA PNP, se postupně vracela i k vědecké práci, když k řadě inventářů uspořádaných fondů (mj. zpřístupnila veřejnosti osobní pozůstalosti Jindřicha Fleischnera, Jiřího M. Paláta, Václava Prokůpka, Šárky Smazalové, Jana Šamala, ve spolupráci s dalšími Věnceslava Metelky, Karla Sellnera, Antala Staška, Vítězslava Nezvala; nakladatelské fondy Leopolda Mazáče, Emila Pacovského – nakl. Veraikon, Jana Hostivíta Pospíšila) zaměřila svoji pozornost na regionální dějiny Jičínska. Ve spolupráci s městským úřadem v Jičíně, Regionálním muzeem a galerií, Lepařovým gymnáziem a Knihovnou Václava Čtvrtka vznikly sborníky z konferencí či pramenné i popularizační studie a brožury.

Velký smysl vidí Eva Bílková v popularizaci vědecké práce a vůbec v kontaktu s lidmi: ať už žáky a studenty všech stupňů škol, praktikanty v archivu nebo učiteli či knihovníky z praxe. Věnuje jim svůj čas, zodpovídá ochotně dotazy, vypráví. Své nadání korektorky a redaktorky – většinou nezištně – osvědčuje nejen při jazykových korekturách řady regionálních časopisů a publikací z Jičínska a Sobotecka, ale i při práci na vědeckých edicích korespondence apod. Své velké zkušenosti nabyté při záchraně a hledání vhodného využití pro Staré Hrady využila a ochotně předávala např. během úspěšného „boje“ za záchranu Valdštejnské loggie, kdy vzniklo dodnes působící Občanské sdružení Loggie. Lásku k rodnému Jičínsku vyjádřenou obětavou nezištnou prací ocenila již dvakrát porota Jivínského Štefana.

31. srpna 2007 byla uzavřena definitivní smlouva mezi obcí Staré Hrady a Petrou a Rudolfem Sukovými ze Dvora Králové, kteří starohradský zámek za směšných 30 miliónů korun koupili. Památku hodlají využít pro vlastní bydlení a ke komerčním účelům. Poprvé vystoupilo veřejně obecní zastupitelstvo Starých Hradů se záměrem prodat zámek soukromníkovi 3. listopadu 2006. Od té doby napřela Eva Bílková, coby předsedkyně Občanského sdružení SH, i když sama osobně v nelehké situaci, všechny síly, aby se zámek nestal majetkem jediné osoby, ale zůstal zachován přístupný všem, kteří přicházejí s dobrým nápadem, aby památku, kterou opravily dobrovolně a nezištně desítky a stovky lidí, nevyužíval pro svůj osobní zisk jednotlivec z jiného kraje. Rozvíjení kulturní i literárně-historické odborné činnosti orientované k svému kraji totiž po celou dobu cítila jako závazek, jako důstojné pokračování a dík zachráncům zámku z druhé poloviny 20. století. Snaha zachránit toto dědictví znamenala stovky hodin, nespočet článků, emailů, dopisů, telefonátů i osobních rozhovorů, které po celý rok a půl neváhala věnovat na organizování záchrany původní myšlenky, pro kterou byl zámek opravován. Povzbuzením byla odezva a pomoc či podpora řady lidí z Jičínska i z celé republiky, pro které Staré Hrady sehrály někdy v životě významnou roli, ale i těch, kteří se o záměru starohradských zastupitelů prodat kulturní památku a zbavit se tak zodpovědnosti před současníky i minulou generací „zachránců“ dozvěděli. Ze skromné tiché dámy, spatřující svou roli především v zázemí kulturního i vědeckého života na zámku, se vypracovala v samostatně, rázně, věcně, ale vždy čestně jednající osobnost, jejíž projev mnohé upoutal, představitele obecního úřadu zaskočil. Eva Bílková osvědčila, že je velmi silná osobnost. Velké nervové vypětí, kterému byla vystavena, na ní samotné málokdo zpozoroval. Navíc, sama v centru dění a pod silným tlakem, dodávala ostatním, kteří aktivně nesouhlasili s prodejem, naději a sílu. Její jednání tak může být velkým morálním příkladem, i když snaha nevedla ke šťastnému konci.

Od 15. 3. 2008 je čestnou členkou Pekařovy společnosti Českého ráje. (zdroj životopisu: http://www.pekar.kozakov.cz/cestni/bilkova.htm)

Ocenění