Dagmar Mocná životopis

česká, 1958

Životopis

* 21. 5. 1958, Most

Literární historička

Pochází z rodiny strojního inženýra a úřednice. Vystudovala gymnázium v Ústí nad Labem (maturita 1977), poté na FF UK obor čeština – hudební výchova (žačka Jaroslavy Janáčkové, absolvovala 1982 diplomovou prací Anna proletářka v proměnách adresáta, titul PhDr. udělen 1983). Titul CSc. získala v roce 1987 na základě kandidátské práce Hledání prozaického tvaru. Rané prózy Marie Majerové. Habilitovala se v roce 1997 (Červená knihovna. Studie kulturně a literárně historická), profesura jí byla udělena v roce 2007 na návrh FF UP v Olomouci.
V letech 1982–1992 byla interní aspirantkou, resp. vědeckou pracovnicí Ústavu pro českou a světovou literaturu, nejprve v Kabinetu Zdeňka Nejedlého, od roku 1987 v oddělení dějin české literatury. Od roku 1993 působí na katedře české literatury, od roku 1997 jako její vedoucí.

Publikuje v časopisech Česká literatura, Tvar, Iluminace aj. Od roku 1985 se účastní tzv. plzeňských sympozií, věnovaných problematice 19. století.

Dagmar Mocná se jako historička a literární teoretička zabývá především literaturou 19. století, populární literaturou a problematikou literární kultury. Ve studii Červená knihovna se pokusila vymezit žánr konzumní četby pro ženy, resp. populární literatury určené ženským čtenářkám. Analyzovala jeho původ v kontextu české literatury a nastínila jeho dějiny od druhé poloviny 19. století až po rok 1948, přičemž se detailněji zaměřila na tvorbu některých autorek a autorů (Vlasta Pittnerová, Popelka Biliánová, Maryša Šárecká, Maryna Radoměrská, Vlasta Javořická, Jaromíra Hüttlová, Felix Háj). V monografii Případ Kondelík. Epizoda z estetiky každodennosti se seriál o otci/tchánu Kondelíkovi a ženichu/zeti Vejvarovi Ignáta Herrmanna stal východiskem pro širší úvahu o funkci populární četby ve společnosti. Mocná zde sleduje genezi typu „malého člověka“ v české literatuře a pojmenovává funkci idyly a humoresky při sebereflexi society. Mocná se zde zabývá se i technikami psaní populárního vyprávění.

Zájem o literární genologii Dagmar Mocnou vedl k iniciaci kolektivní Encyklopedie literárních žánrů, kterou spolu s Josefem Peterkou redigovala. (zdroj životopisu: Slovník české literatury)

Ocenění