Chuck Palahniuk

americká, 1962 statistiky · web

Nahrávám...

Životopis

Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk [pólanyk] (21. února 1962) je současný americký postmoderní spisovatel. Věnuje se (mnohdy na hranici horroru) depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů (v originále Fight Club, 1996), zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádí, že je největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu.

Jméno

Spisovatelovo neobvyklé příjmení vede k tomu, že je často chybně vyslovováno. Dle tvrzení samotného Palahniuka je správná výslovnost [pólanyk] podle křestních jmen Paula a Nick, což byla jména jeho prarodičů, kteří z nich také složili současnou výslovnost. Vzhledem k historii rodiny Palahniuků, která pochází z Ukrajiny, jde patrně o podivně zapsanou zkomoleninu slovanského jména, vyslovovaného původně snad [pálaňůk]. Jméno je ale v anglicky i neanglicky mluvících zemích vyslovováno různě.

Dílo

Nepříliš rozsáhlé romány Chucka Palahniuka jsou velmi temné a depresivní. Odehrávají se v moderní době, nejčastěji v americkém velkoměstě, až na výjimky (Lullaby) neobsahují nadpřirozené motivy. Typický hrdina má nějakou psychickou poruchu, komplex či závislost (častým motivem je terapeutická skupina). Jde ale o člověka bez ambic, bez smyslu a náplně života. Vydělává si většinou podřadnou a špatně placenou prací (herec ve skanzenu v Choke, promítač a úředník v nejmenované firmě ve Fight Club), může jít ale i o relativně úspěšného člověka (novinář Streator a realitní agentka v Lullaby). Má nějaký zcela mimořádný charakterový rys, zálibu či činnost, většinou zcela amorální (např. Tender Branson ze Survivor se zabývá telefonickým doháněním lidí k sebevraždě, nepojmenovaný hrdina z Fight club jako číšník v luxusní restauraci močí do polévky). Většina románů je vyprávěna v první osobě přímo hlavním hrdinou, který o svém bezútěšném životě medituje, přechází do filosofických úvah. Viníkem osobní krize postavy není většinou on sám, ale společnost ve které žije. Romány končí téměř vždy tragicky. Podle tohoto typu hlavního hrdiny je tento žánr anglicky nazýván transgressive fiction (tj. příběhy o překročení pravidel), česká obdoba tohoto označení neexistuje.

Téměř všechny romány jsou tak či onak inspirovány osobní zkušeností autora (např. Fight Club rvačkou v campingu, Lullaby vraždou autorova otce). Jakýmsi základním tématem téměř všech autorových knih je současná civilizace, znemožňující prosazení individuality jednotlivců a bránící dosažení smyslu života, v knihách se ale samozřejmě věnuje i tématům jiným (úvahy o umění v Diary a Haunted, o moci slova v Lullaby, o víře, medializaci a odlišnosti v Survivor). Autor se často věnuje nechutným a odpudivým tématům (senilita v Choke, nekrofilie v Lullaby), přičemž se nevyhýbá jejich detailním popisům. Jeho romány proto mohou být pociťovány jako kontroverzní.

Literární styl Chucka Palahniuka je jím samým charakterizován jako minimalistický, charakteristické jsou krátké a jednoduše členěné věty, používá ale mnoho metafor či metaforických paralel k textu (jakýchsi "názorných příkladů" k tezím obsaženým v románu). Přes celkovou depresivitu a tragičnost děl je charakteristický velmi cynickým smyslem pro humor (například v Choke - týká se sanatoria pro senilní: "Voní to tu čistotou, což neznamená nic jiného, než že čucháte chemikálie, čisticí prostředky, anebo voňavky. Musí vám být jasné, že vůně borové pryskyřice překrývá nějaké sračky. Citron znamená, že se někdo pozvracel. Růže rovná se moč. Po odpoledni u svatého Antonína nebudete chtít už nikdy v životě znovu přivonět k růži.") . Typické je použití refrénu - úsloví, které se v románu opakuje vždy v jiném významu (např. v románu Choke jsou refrénem například věty "Viz též" a "Co by Ježíš rozhodně neudělal?", v románu Lullaby například různé parafráze anglické říkanky o moci slov) a používáním různých neobvyklých znalostí (v románu Fight Club jsou to např. návody na výrobu bomb a různé triky promítačů, v románu Choke praktiky v domovech důchodců, nemocnicích a terapeutických skupinách, urban legends apod.), které autor získal během svého neobvyklého života.

Zdroj životopisu: wikipedie

Populární autoři:

Bertrice Small

1937 - 2015