B. Traven

německá, 1882 - 1969 statistiky

Nahrávám...

Životopis

B. Traven, někdy též Bruno Traven (asi 1882 nebo 1890 – asi 26. března 1969) je pseudonym německého spisovatele, autora napínavých sociálně laděných románů s kritickým postojem vůči kapitalismu odehrávajících se především v Mexiku. Přes velikou popularitu jeho děl (byla přeložena do 32 jazyků a mnohá z nich byla i zfilmována) se mu dařilo po celý život úspěšně tajit svou identitu a ta není dodnes uspokojivě objasněna.

Neochotu poskytnout informace o svém životě vysvětlil Traven svým slavným citátem: „Biografie tvůrčího spisovatele je nedůležitá. Nelze-li člověka poznat v jeho díle, je bezcenný buď člověk, nebo to dílo.“

Podle nejrozšířenější hypotézy bylo jeho skutečné jméno Hermann Otto Albert Maximilian Feige, který později vystupoval pod jménem Berick Torsvan Traven, a který se narodil 23. února nebo 25. února roku 1882 v Schwiebusu (dnes Świebodzin v Polsku). Jako datum narození se však také uvádí 3. květen roku 1890 a jako místo narození Chicago nebo San Francisco, přičemž by v těchto případech měl být synem německých přistěhovalců.

Před první světovou válkou působil Traven pod jménem Ret Marut (nebo též Richard Mauerhut nebo Fred Marhut) jako herec v různých německých městech. V letech 1917-1921 vydával v Mnichově (od roku 1919 ilegálně) anarchisticky a protivládně zaměřený časopis Der Ziegelbrenner, do kterého si psal články sám. Roku 1919 se podílel na vedení proletářské revoluce v Bavorsku, po její porážce byl zatčen, podařilo se mu však uprchnout do Vídně. V roce 1923 se pokusil dostat do Ameriky přes Anglii a strávil nějaký čas ve vězení v Londýně jako cizinec bez povolení k pobytu (zde právě uvedl, že se jmenuje Feige).

V roce 1924 se mu podařilo vystěhovat se do Mexika, kde nejprve vykonával příležitostná povolání na indiánském venkově (česač bavlny, lovec, dělník na ropných polích) a později se usadil jako úspěšný spisovatel v Mexico City. Roku 1925 vyšel v Německu jeho první román Česači bavlny (Die Baumwollpflücker), v roce 1926 slavná Loď mrtvých (Das Totenschiff) a o rok později další slavný román Poklad na Sierra Madre (Der Schatz der Sierra Madre). Ve svém díle se snažil o zpodobnění patriarchálního, ale zcela neidylického života vykořisťovaných mexických indiánů. Na pozadí surové krásy džungle popisoval kruté zotročení indiánských i bělošských námezdních dělníků. Vlastní příběhy pak doplňoval komentáři obsahujícími společenskopolitické, anarchistické i revoluční myšlenky vztahující se na problematiku moderního světa vůbec.

Poté, co byly roku 1934 jeho knihy v Německu zakázány, publikoval ve Švýcarsku a v USA. Roku 1951 získal mexické státní občanství. Zemřel 26. března roku 1969 v Mexico City.

V roce 1909 se v divadle v Crimitschau seznámil s herečkou Elfriedou Zielkeovou, v roce 1912 se jim narodila dcera Irena. Další partnerkou a spolupracovnicí při vydávání časopisu Der Ziegelbrenner byla herečka Irena Aldová-Mermetová. Při pobytu v Mexiku žil několik měsíců u indiánské učitelky Maríi de la Luz Martínezové, která se starala o opuštěné indiánské děti. Z honorářů za vydané romány pak koupil dům v parku u Acapulca, kde spolu nějaký čas žili. V roce 1940 se seznámil s Esperanzou López Mateosovou, sestrou budoucího mexického prezidenta Adolfo López Mateose, která se stala jeho sekretářkou, překladatelkou jeho děl do španělštiny a zplnomocněnkyní. Travenova autorská práva v Evropě hájil až do své smrti v roce 1960 Josef Wieder, vedoucí vydavatelství Büchergilde Gutenberg v Curychu. Po smrti Mateosové nastoupila na její místo Rosa Elena Lujánová, která se podílela na vydávání ve Švýcarsku vycházejícího časopisu BT-Mitteilungen a v roce 1956 uveřejnila španělský překlad tří Travenových povídek, zfilmovaných v témže roce pod názvem Canasta de cuentos mexicanos. V roce 1957 se Rosa Elena Lujánová stala jeho manželkou a podle závěti na ní přešla po Travenově smrti všechna práva.

Zdroj životopisu: česká wikipedie

Populární autoři: