Antonin Petrovič Ladinskij životopis

ruská, 1896 - 1961

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Antonin Petrovič Ladinskij, rusky: Антонин Петрович Ладинский (31.1.1895 — 4.6.1961) byl ruský sovětský básník tzv. první vlny emigrace, blízký tzv. pařížské nótě, autor populárních historických románů o Římské říši, Byzancii a Kyjevské Rusi. Svou volnou trilogii (Já, admirál byzantský, Anna, královna francouzská, Poslední cesta Vladimíra Monomacha) věnoval historii Kyjevské Rusi.

Narodil se v rodině úředníka Pskovské gubernie. Studia na právnické fakultě Petrohradské univerzity předčasně ukončil, když odešel jako dobrovolník na frotnu 1. světové války. Během občanské války byl v Bílé armádě, kde postoupil až do hodnosti podporučíka. Po těžkém zranění se v roce 1920 evakuoval do Egypta, odkud v roce 1924 odjel do Paříže. Vystřídal spostu profesí, od 20. let pracoval jako telefonista v redakci novin, což mu umožnilo se cele zasvětit literární práci. Jakožto dopisovatel v 30. letech vykonal několik cest po Evropě a Blízkém Východě.
Jeho básnické sbírky byly vysoko ceněny, jeho styl byl přirovnáván k neoromantismu. V 2. polovně 30. let vydal dva historické romány XV легион (XV legion, 1937) a Голубь над Понтом (Golub nad Pontom, 1938, česky pod názvem Já, admirál byzantský, 1971).
Během 2. světové války sbíral materiál pro romány o Anně Jaroslavně a Vladimiru Polomachovi a zaujal aktivní prosovětskou pozici. V roce 1946 dostal sovětské občanství a v roce 1950 byl deportován z Francie, nějakou dobu pak žil v NDR, kde pracoval jako překladatel v jednom podniku v Drážďanech. V roce 1955 se vrátil do Moskvy.
Debutoval svými historickými romány, které v SSSR vyšly pod názvy В дни Каракаллы (V dni Karakally, 1961) a Когда пал Херсонес (Kogda pal Chersones, 1959). V roce 1961, krátce před svou smrtí, byl přijat do Svazu spisovatelů. Knihy Анна Ярославна — королева Франции (Anna Jaroslavna - koroleva Francii, 1961, česky pod názvem Anna, královna francouzská, 1980) a Последний путь Владимира Мономаха (1966, česky pod názvem Poslední cesta Vladimíra Monomacha, 1983) vyšly posmrtně a dočkaly se příznivých ohlasů od profesionálních historiků.
Jeho historické romány byly populární a byly mnohokráte vydány. Jeho básnická díla se po jeho návratu do SSSR nevydávaly, vyšly souborně až v roce 2008.

Biografické údaje o autorovi jsou chudičké a množství literárně vedeckých výzkumů do roku 2000 je mizivé, přičemž se převážně jednalo o výzkumy týkající se jeho historických románů. Archiv autora je uložen v Ruském státním archivu literatury a umění (РГАЛИ) a byl publikován zatím pouze částečně. Po vydání jeho básní se literární vědci začali intenzivně zabývat jeho básnickým odkazem, který se stal organickou součástí ruské literatury 20. století. (zdroj životopisu: https://bit.ly/3f1mH4U)

Ocenění