Antonín Klášterský

Životopis

Pocházel ze šlechtické rodiny (Klášterští z Rosengartenu), narodil se v Mirovicích nedaleko Písku, studoval ale v Praze. Po vystudování práv zastával různé úřední funkce, ve volném čase psal a překládal poezii, kterou publikoval nejprve časopisecky, později knižně (celý život ale přispíval do mnoha časopisů). V roce 1897 byl zvolen dopisujícím členem Akademie pro vědy, slovesnost a umění, od roku byl 1923 její řádný člen a později tajemník.

Mimo četné časopisecké publikace svých básní vydal básnické sbírky Ptačí svět (1888), Spadalé listí (1891), Písně práce (1891), Poli a lesy (1892), Drobty života (1892), Epické básně (1893), Pražské motivy (1894), Srdce a duše (1895), Noční violy (1895), Živé stíny (1897), Vzpomínky z jihu (1897), Z českých žalmů (1911), České balady, legendy a j. básně (1912), Ironické siciliány (1913), Zaváto (1917), Ze zápisníku mrtvého (1918), Na českém jihu (1919), Dojmy a nálady (1920), V záři svobody (1923), Sonety babího léta (1926), Chodský písně (1926), Zimní pohádka (1928), Probuzení (1930), Nové jihočeské melodie (1930), Z cest velkých i menších (1933) aj.

Jeho básně (převážně milostná či přírodní lyrika) jsou prosté, tiché a uhlazené. Jsou velmi blízké dílu Vrchlického, někdy bývá označován za jeho epigona, jindy za „žáka“. Ve své době byl velmi ceněn, dnes není příliš známý. Jeho pozdější básně přepadají k vlastenecké a politické lyrice, stále silná zůstává přírodní lyrika. Některé básně psal dokonce v chodském nářečí. Vedle vlivu Vrchlického také k stáru narůstá vliv Sládka, nicméně vliv Vrchlického stále převažuje. Kromě stylu se také jeho návaznost projevuje ve formě – nejčastěji používá sonet a siciliánu, stejně jako jeho učitel.

Byl také ve své době úspěšným překladatelem převážně z angličtiny, jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Sonetů Williama Shakespeara, publikovaný v roce 1923. Přeložil také další Shakespearova díla (v návaznosti na překlady Sládkovy). Překládal také dobové anglické a americké básníky, způsob překladu se drží zavedené tradice Sládka a Vrchlického.

Zdroj životopisu: Wikipedie