Alexej Ignaťjev životopis
ruská, 1877 - 1954
Životopis
Hrabě Alexej Ignaťjev se v Rusku proslavil především jako autor slavných memoárů Padesát let ve službě. V této knize Ignaťjev popisuje svou činnost vojenského činitele, důstojníka generálního štábu Ruské říše a potom diplomata – nejprve v Dánsku, Švédsku a Norsku a v letech 1912 – 1917 ve Francii. Po Říjnové revoluci v roce 1917 se hrabě Ignaťjev postavil na stranu sovětského zřízení a SSSR pomohl ušetřit prostředky patřící carskému Rusku, které byly uloženy na jeho konto ve francouzských bankách (225 milionů rublů ve zlatě). Pracoval na sovětském obchodním zastupitelství v Paříži.
Musíme podotknout, že to nebylo jen vojenství a diplomacie, co zajímalo Alexeje Ignaťjeva. Jeho skutečnou vášní bylo vaření. Jak vyprávěl on sám, začal se Ignaťjev učit kuchařskému umění už v dětství, byl častým hostem domácího kuchaře jeho rodiny Alexandra Kačalova, žáka svého času v Petrohradě slavného čínského kuchaře. Pro své kuchařské umění našel mladý důstojník uplatnění v polních podmínkách – za rusko-japonské války 1904-1905. Ještě cestou na frontu, ve vojenském vlaku, kde tenkrát samozřejmě nebylo ani potuchy po nějaké restauraci a nádražní občerstvení už byla vydrancována, začal hrabě Ignaťjev svou „kuchařskou kariéru“. Na suchém lihu opékal šunku s černým chlebem.
V Manžursku, kde byla dislokována ruská vojska, byla situace se stravováním – a to nejen vojáků, ale i důstojníků – velice špatná. A tak se hrabě Ignaťjev rozhodl, že celou věc vezme do vlastních rukou. Našel někde vyhozenou litinovou desku a po skončení pracovního dne začal na ní sám vařit oběd. Úspěch téhle improvizované jídelny sem přilákal všechny důstojníky generálního štábu. Jídelna prosperovala, - vzpomínal později Alexej Ignaťjev.
Po tom, co se hraně Ignaťjev stal diplomatem, navštěvoval samozřejmě četné slavnostní obědy a večeře. Když působil ve Švédsku, pozval plukovník švédského generálního štábu, hrabě Roozen Ignaťjeva s chotí na slavnostní oběd. Když ruský diplomat viděl, jak účastníci oběda pozvedají poháry a pronášejí „Skool!“, připil na zdraví hostitelky a pohár zvedl i na počet samotného pána domu. Všichni přítomní se ale okamžitě rozesmáli a volali: Deset pohárů! Deset pohárů! Jak vyšlo najevo, byla to pokuta za porušení stanoveného řádu: nikdo nesmí připít na zdraví pána domu, teprve po moučníku musí čestný host vstát a jménem všech pozvaných poděkovat hostitelům a připít na jejich zdraví.
Nezbývá než dodat, že jen málokdo ví, že Ignaťjev je nejen autorem slavných memoárů, ale i kuchařky pod názvem Besedy kuchaře s pomocníkem.
(zdroj životopisu: Hlas Ruska)
Ocenění
Alexej Ignaťjev - knihy
| 1953 |
 Má cesta II |
| 1953 | Má cesta |
Žánry autora
Štítky z knih
Ignaťjev je 0x v oblíbených.