Alexandr Michajlovič Vasilevskij

ruská, 1895 - 1977 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Alexandr Michajlovič Vasilevskij se narodil 30.9.1895 v Novoj Golčiche. Studoval bohosloví v Kostromě. Během první světové války dosáhl hodnosti kapitána. Za revoluce se přidal k bolševikům a stal se poměrně úspěšným velitelem.
Po roce 1921 velel 48. Tverské střelecké divizi. V letech 1934 - 1936 působil jako náčelník oddílu bojové přípravy v Povolžském vojenském okruhu a byl povýšen na plukovníka. V roce 1937 dokončil Akademii Generálního štábu a byl jmenován náčelníkem operativní přípravy v Generálním štábu. Jeho služební postup zpomalovalo to, že neměl žádné sovětské vyznamenání a nebyl členem strany, to „napravil“ v roce 1938, už jako člen Generálního štábu. Zúčastnil se plánování útoku na Finsko, kterého se též účastnil a byl i u podpisu mírové dohody. Od dubna 1940 se podílel na plánování případné války s Německem.
Od 1.8.1941 byl již jako generálmajor jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu pro Operativní činnost. V říjnu pří nástupu Němců na Moskvu se podílel na obraných bojích okolo Možajsku a byl povýšen na generálporučíka. Od dubna do května 1942 se účastnil u Severozápadního frontu pokusu o likvidaci Demjanského předmostí. V květnu 1942 vystřídal nemocného maršála Šapošnikova ve funkci náčelníka generálního štábu a byl povýšen na generálplukovníka. Poté, co v červnu 1942 padl generál Vlasov i s 2. armádou u Leningradu do zajetí, plánoval společně s velitelem Volchovského frontu Mereckovem vyvedení vojska z obklíčení. V červenci 1942 byl poslán na Stalingradskou frontu a společně s Žukovem se podílel na obklíčení a porážce Němců u Stalingradu. Dne 16.2. 1943 byl povýšen na Maršála SSSR, což byl neobvyklý skok, protože armádním generálem byl jmenován teprve před 29 dny. (jeho postup vzhůru byl v sovětské armádě nejrychlejším ze všech vojáků, co titul maršála SSSR kdy obdrželi). Poté se podílel na takových operacích jako Kursk, Donbas, Krym-Sevastopol. Dne 29.7.1944 mu byl udělen titul Hrdina SSSR. Účastnil se též Jaltské konference. Od února 1945 velel 3. běloruskému frontu a velel útoku (vyjednávání) na Kaliningradskou pevnost. V srpnu 1945 velel vojskům na Dálném východě v boji proti Japoncům. Za úspěšné vedení operací na Dálném východě mu byl dne 8.9.1945 udělen druhý titul Hrdina SSSR.
V letech 1946-1949 působil ve funkci náčelníka generálního štábu a 1. náměstka ministra obrany SSSR. V roce 1949 se stal ministrem obrany SSSR, kde strávil sedm let, poté byl jmenován náměstkem ministra obrany G.K.Žukova a byl roku 1957, společně s Žukovem „penzionován“. Od roku 1959 působil ve Skupině generálních inspektorů ministerstva obrany.
Syn A.Vasilevského se stal Žukovovovým zetěm.
Zemřel 5.12.1977 v Moskvě a je pohřben na Rudém náměstí u Kremelské zdi.

Zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org

Populární autoři: