Adolf Kroupa životopis

česká, 1910 - 1981

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Adolf Kroupa, český překladatel a „brněnský kulturní guru“, osobnost takřka renesanční se narodil 25. 7. 1910 v Táboře v dobře situované rodině, středoškolská studia začal na gymnáziu doma a dokončil je ve Francii v Nîmes. V té době zřejmě vznkla jeho životní láska k francouzskému jazyku a zejména poezii, kterou již tehdy začal překládat. Studia dokončil na univerzitě v Montpellier, na přání otce začal studovat v Praze práva – srdce jej ale táhlo jiným směrem, spíš k filosofii a ke kultuře, takže je dokončil až v roce 1937. Začal pracovat v pobočce brněnské Zbrojovky jako cizojazyčný korespondent, později s firmou přesídlil do Přerova – zde začalo jeho přátelství s Oldřichem Mikuláškem a Jiřinou Haikovou. Koncem války se opět přemisťuje, tentokrát na generální ředitelství do Prahy. Po skončení války pracuje v nakladatelství Svět sovětů jako vedoucí propagace, nějakou dobu se věnuje pouze psaní až v roce 1954 dostává nabídku na místo ředitele brněnského Domu umění, kterou přijímá a která se stává jeho osudem – setrvá v ní až do odchodu do důchodu a pod jeho vedením se Dům umění stává skutečným domem umění – navzdory době a stávajícímu režimu se mu daří organizovat prezentace českého i světového umění, výstavy na které navazovaly literární a hudební večery, přednášky a diskuze. Brňané v té době s chloubou říkali : „Praha má Rudolfinum, my máme Adolfinum!“. Na organizování některých akcí si skutečně netroufla ani Praha. Jeho vitalita, s kterou se vrhal do práce a manažerské schopnosti dokázaly do Brna přitáhnout řadu umělců a nejen to, jeho činnost přesahovala i rámec města. Se svou ženou Helenou založili v Kunštátě Halasovské dny, na kterých se každoročně scházela řada lidí. Nebál se také riskovat – umožnil činnost divadlu Husa na provázku, byl signatářem výzvy Dva tisíce slov. O jeho významu pro Brno svšdčí i skutečnost, že ustál tlaky na své odvolání, které se nepodařilo v městské radě prosadit. V 70. letech se podílel významnou měrou na založení Sdružení Q, jehož členy byla celá plejáda známých uměleckých jmen, výstavu Sdružení Q provázely po 21 dnů literární, hudební, výtvarné a divadelní Podvečery Q. Pak byla jeho činnost zastavena.
I při své činnosti ale neustále překládal, přebásnil s dosud nepřekonaným mistrovstvím řadu velkých jmen světové literatury – mezi ně patří Éluard, Apollinaire, Ritsos, Hikmet, Haavikko, Frénaud, Kavafis, Quasimodo, Tzara, Prévert. Publikoval celou řadu odborných pojednání, sestavoval ediční výběry, psal odborné výtvarné recenze.
Ve své činnosti pokračoval i po odchodu do důchodu v roce 1970. Zemřel po třetím infarktu ve svém posledním útočišti, v Kurdějově, 16. srpna 1981.
Zanechal po sobě nejen okolo čtyřicítky překladových titulů ale i nesčetnou řadu zasvěcených a fundovaných textů, hlavně však nesmazatelnou stopu v kulturním životě města Brna.

Na jeho hrobě v Králově Poli jsou verše jeho přítele Jana Skácela:

"Miloval vše co bylo hodno lásky
zlo nenáviděl zla se bál
básníky vzácné překládal
do jazyka své domoviny
do řeči v níž se šeptem snívá
to byly jeho krásné viny
a tady od nich odpočívá".

Ocenění