Zpověď trosečníka

od:


KoupitKoupit eknihu

Sám autor označuje žánr tohoto díla jako "true novel" literární zpracování skutečné události. Márquez popisuje příhodu z roku 1955, kdy se po neštěstí na torpédoborci kolumbijského válečného námořnictva Caldas pohřešovalo osm námořníků; po několikadenní neúspěšné pátrací akci byli všichni oficiálně prohlášeni za mrtvé. Týden nato se však jeden z nich objevil na opuštěné pláži severní Kolumbie, polomrtvý po mnoha dnech strávených v člunu unášeném proudem, bez jídla a vody. Luis Alejandro Velasco se stal téměř národním hrdinou, jeho dobrodružství bylo omíláno provládními novinami, ale samotná příčina námořní katastrofy zůstala utajena. Když Márquez začal pro vládu krajně nepříjemné skutečnosti publikovat v novinách a náklad El Espectadoru se zdvojnásobil, bylo jen otázkou času, kdy bude tiskovina zastavena. Přes veškerý nátlak neodvolal Velasco ani čárku. O dva roky později kolumbijská diktatura padla......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/21_/2120/zpoved-trosecnika-2120.jpg 4.2164
Orig. název:

Relato de un náufrago (1970)

Žánr:
Literatura světová, Literatura faktu, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Přidat zajímavost

Zajímavosti (2)

Příběh po jednotlivých kapitolách noviny otiskovali den co den po dva týdny. Vláda si zpočátku literární zvěčnění svého hrdiny pochvalovala. Když potom černé na bílém vyšla najevo pravda, bylo politicky neúnosné pokračování seriálu zakázat: deník téměř zdvojnásobil náklad a před budovou redakce se čtenáři rvali ve frontě o starší výtisky, aby měli všechny díly pohromadě. (...) Navzdory nátlaku, výhružkám i sebesvůdnějším pokusům o podplacení neodvolal Luis Alejadro Velasco ze svého vyprávění ani řádku. Musel odejít od námořnictva, což byla jediná práce, kterou uměl dělat, a zmizel v propasti běžného života. Do dvou let diktatura padla a Kolumbie zůstala na pospas jiných režimů, ne o mnoho spravedlivějším, zatímco já jsem v Paříži začínal tento bludný a poněkud nostalgický exil, tak podobný bloudění na prámu po moři. O osamělém trosečníkovi už nikdo neslyšel, dokud ho před několika málo měsíci jeden toulavý novinář neobjevil za psacím stolem jisté autobusové firmy. Viděl jsem ten snímek: přibyla mu kila i roky a je znát, že si svoje prožil, ale život mu ponechal důstojnou auru hrdiny, který měl kuráž vyhodit do vzduchu svou vlastní sochu. - G. G. M. (Barcelona, únor 1970) (milamarus)


,,Nečetl jsem tento příběh patnáct let. Připadá mi celkem hodný otištění, ale dost dobře jsem nepochopil, nač ho vydávat. Deprimuje mě pomyšlení, že se nakladatelé ani tak nezajímají o hodnotu textu jako o jméno, jímž je podepsán a které je k mé značné lítosti jménem jednoho módního autora. Pokud nyní vychází knižně, pak proto, že jsem řekl ano, aniž jsem to dobře rozvážil, a nejsem člověk, který by měnil slovo. - G. G. M. (Barcelona, únor 1970) (milamarus)