Sedm dní do pohřbu zajímavosti

Sedm dní do pohřbu https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193834/sedm-dni-do-pohrbu-193834.jpg 5 44 12
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Vzpomínková próza překladatele a publicisty Jána Roznera vyšla na Slovensku v roce 2009 a hned se stala slovenskou Knihou roku. Formálním rámcem jsou vzpomínky na události v době od smrti do pohřbu jeho ženy Zory Jesenské roku 1972. Oba, Rozner i Jesenská, patřili po roce 1968 k zakázaným autorům. Husákovský režim se pohřbu Jesenské obával a uchýlil se k masivnímu zastrašování lidí i absurdním praktikám. Záběr je však širší, kniha s charakterem románu je autentickou zprávou o lidech, událostech a poměrech dané doby, o kulturních, společenských a politických poměrech na Slovensku na počátku normalizace.... celý text

Žánr:
Literatura faktu , Literatura slovenská , Biografie a memoáry

Vydáno: , Prostor
Originální název:

Sedem dní do pohrebu , 2009


více info...

Zajímavosti (2)

Jako rozhlasový seriál uvedl román Český rozhlas Vltava, viz https://vltava.rozhlas.cz/jan-rozner-sedem-dni-do-pohrebu-7228874 (Teckovana)

Na straně 275 českého vydání Roznerovy knihy (Prostor, 2014) se píše „ ... a zase věžáky a výpadovka a za ní teď zřetelně viděl budovu tzv. Štolwerku ...“ .
K tomuto údaji připojila redakce nakladatelství Prostor v závěru knihy neuvěřitelnou a pro mne nesmírně směšnou vysvětlivku: „budova tzv. Štolwerku – zde budova Institutu společenských věd, založeného při ÚV KSČ akademikem Štollem, odtud jeho přezdívka Štolwerk.“
Je nepříjemné, že tuto úžasnou knihu v kvalitním českém překladu by měl hyzdit takový nesmysl, a proto si dovolím uvést to na pravou míru: Ústřední výbor Komunistické strany Československa nikdy v Bratislavě nesídlil. Jestli tam začátkem 70. let minulého století existoval nějaký Institut společenských věd, to nevím, ale pochybuji. Rozhodně však všichni Bratislavané vědí, že „štolverk“ v panoramatu bratislavských budov je továrna na cukrovinky bývalé slavné německé firmy Stollwerck, která kolem roku 1895 v Bratislavě založila svou východoevropskou filiálku s názvem „Cisársko-kráľovská rakúsko-uhorská dvorná továreň na čokoládu bratov Stollwerckovcov“. Nejslavnějším výrobkem továrny byly mléčné karamely - štolverky, jejichž schopnost vylámat nebo minimálně zalepit konzumentům zuby byla natolik pověstná, že do slovenštiny a následně i do češtiny přešlo rčení „tvrdý jako štolverk“. Továrna se po mnoha dramatických peripetiích kopírujících dramata té země v roce 1958 přejmenovala na Figaro a její čokoládové výrobky jistě všichni znáte. Pojmenování „štolverk, u štolverku“ v bratislavštině zůstalo jako samozřejmý název nezaměnitelné lokality. Nuže – žádná památka na nějakého komunistického akademika Štolla tam nestojí. (Koka)

Ocenění knihy (0)

Zatím zde není žádné ocenění.

Související novinky (1)

Velký knižní čtvrtek (20. 3. 2014)

Velký knižní čtvrtek (20. 3. 2014)

16.03.2014

Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.