Šedí baroni zajímavosti

Věnoval jsem jí všem těm bývalým klukům z „politicky nevyhovujících“ rodin z let padesátých minulého století, kteří prošli Odbornými učilišti státních pracovních záloh. Těm klukům, kteří byli nuceni chodit v šedých štruksových uniformách a černých pracovních botách, věnoval jsem jí „ŠEDÝM BARONŮM“ __________________________________________________________________ Ukázka z knihy: Snažím se nějakým způsobem navázat na mé vzpomínání z klukovského dětství, které jsem vtěsnal do knížky „KLUCI Z ULICE“. Mé klukovství plynulo sladce v ulici Sládkova, ale konec se nezadržitelně blížil. Končili jsme základní školu v osmé třídě „závěrečnými zkouškami“, což byl přesně rok trvající hybrid komunistického školství, zřejmě převzatý od „sovětských soudruhů“, od kterých jsme se „všichni učili“. Cítil jsem, že přestává legrace, bezstarostnost a že maminka, taťka i babička, stále častěji mluví o tom, co jsem slyšet nechtěl. Něco jako, „kam s ním“ ? Psal se rok 1956, „komouši“ byli na koni, estébáci (státní tajná bezpečnost) nalezli všude, lidé se báli mluvit. Ani rodiny v našem domě se už moc nenavštěvovaly… Dny prázdnin ubíhaly a kromě toho, že jsem věděl, „že za to můžou bolševici“ nepřicházelo žádné řešení. Maminka i taťka, však ke konci prázdnin přece jen řešení našli. Manžel jedné kolegyně z práce od maminky, který byl v KSČ, byl právě čerstvě jmenován ředitelem „Odborného učiliště státních pracovních záloh č. 19 v Sokolově“. Tak se tohle šílené školské zařízení opravdu jmenovalo. Přitom označení školské, je z dnešního pohledu nadnesené. Bylo to takové malé komunistické zařízení, určené pro přípravu odborně vzdělané budoucí dělnické třídy. Bylo to takové „zařízeníčko“ pro předělání různě nevyhovujících mladých kluků mého věku. To označení nevyhovující… mělo skutečně široký záběr. Od kluků, kteří propadali na „jedenáctiletkách“, jak se označovala tehdejší zrušená gymnázia, kluků kteří se dopustili ideologických pochybení na ostatních středních školách, kluků kteří měli již konflikt s tehdejší bezpečností ať už SNB (Sbor národní bezpečnosti) či STB (Státní tajná bezpečnost). Byli tam kluci z dětských domovů, synové vedoucích prodejen, co měli manka, kluci ze Slovenska, co je vyhodili z hornického učiliště. Úžasná směsice, ale hlavně až na tři výjimky, byli všichni starší nežli já se svými 14 a půl roky.Myslím, že se mi do konce života nepodaří zapomenout ty pocity, které jsem měl, když jsem s maminkou jel poprvé do Sokolova, místa mého pobytu v následujících třech letech na učilišti, které se „protáhly“ na dalších patnáct let zaměstnání v chemičce. ... celý text