Parfém: Příběh vraha zajímavosti

Parfém: Příběh vraha https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14501/bmid_parfem-pribeh-vraha-l5K-14501.jpg 4 1321 229
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Literárně vzdělaný autor Süskind vychází ve svém románě z velkých tradic E. T. A. Hoffmanna a E. A. Poea a nezadá si s jejich fantastičností ani napínavostí. Jeho kriminálně laděný příběh, jehož pachatel je nám od počátku známý, sleduje čtenář bez dechu až do morbidního konce, který je v těsném sousedství romantické ironie. Na jedné straně, pokud jde o parfémy a jejich výrobu, se blíží dílo literatuře faktu, na druhé straně svou fantastičností a ironizováním racionálnosti je blízké pohrdavému postoji romantiků k vládě absolutního rozumu. Neobvyklou smyslovostí čichových vjemů pak zavádí čtenáře do dosud neobjevených světů. Svou posedlostí po vytvoření dokonalého parfému, vedoucí až k vraždám, je Grenouille přímým příbuzným Hoffmannova zlatníka Cardillaca, jehož neovladatelná vášeň zavádí rovněž do zločinu a záhuby. Svou neobvyklostí vyvolalo dílo neočekávanou pozornost u světové čtenářské obce.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Melantrich
Originální název:

Das Parfum: Die Geschichte eines Mörders , 1985


více info...

Zajímavosti (2)

ČRo Vltava, 11.12.2020
Patrick Süskind: Parfém. Ta vzrušující a děsivá vůně! (12x30 minut)
https://vltava.rozhlas.cz/patrick-suskind-parfem-ta-vzrusujici-a-desiva-vune-8369756

Nejčtenější německý román 20. století. Příběh vraha, který chtěl vyrobit nejsvůdnější parfém světa. Pro ženy, ale bohužel také – z žen… Čte Miroslav Moravec.

Účinkuje: Miroslav Moravec
Připravila: Markéta Jahodová
Překlad: Jitka a Rudolf Tomanovi
Režie: Markéta Jahodová
Natočeno: v roce 1994 (Hamec)

Kniha byla v roce 2006 zfilmována režisérem Tomem Tykwerem. (Luxiee Axony)

Ocenění knihy (1)

1987 - World Fantasy Award (Novel)

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.

Citáty z knihy (1)

„„Vpíjel do sebe tuto vůni, utápěl se v ní, impregnoval se jí až do posledního póru, stával se sám dřevem jako dřevená loutka, jako Pinocchio ležel na hranici, jako by byl mrtev, až po dlouhé době, možná teprve po pulhodine ze sebe vypravil slovo „dřevo“. Jako by naplněn dřívím až po uši, jako by mu dřívi sahalo až ke krku, jako by měl přeplněné břicho, jícen a nos dřívím, tak ze sebe přímo vyvrhl to slovo.““