Muž, který sázel stromy

od:


KoupitKoupit eknihu

Mistrovská povídka z roku 1953. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o "muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí"....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/3640/muz-ktery-sazel-stromy-T34-3640.jpg 4.62582
Orig. název:

L'Homme qui plantait des arbres (1953)

Žánr:
Literatura světová, Povídky, Duchovní literatura
Vydáno:, Literární čajovna Suzanne Renaud
více informací...
Nahrávám...

Přidat zajímavost

Zajímavosti (6)

Gionův původní záměr byl, aby povídka byla neomezeně veřejně šířena, a proto nepožadoval žádnou odměnu za autorství díla. Vzhledem k tomu, že s časopisem Vogue, který povídku poprvé publikoval, nepodepsal žádnou autorskou smlouvu, bylo jasné, že se najdou podvodníci a situaci zneužijí. V roce 1977 vydal se svým copyrightem plagiát povídky v angličtině jistý Jesse Free. Povídka zaujala i různé sekty. Ve Francii se text například objevil v brožuře "Změna světa" vydávané sektou Boží děti...Povídka byla mimořádně úspěšná, jedna z nejpřekládanějších a nejvíce medializovaných, nicméně autor z tohoto úspěchu neměl prakticky žádný finanční profit. (ddkk)


Giono napsal povídku do soutěže, vypsané v roce 1953 americkým časopisem Reader´s Digest, a to na téma "Nejnezapomenutelnější osobnost, s níž jsem se setkal". Redakce však měla o pravdivosti povídky pochybnosti a dokonce poslala do Francie svého agenta Johna D. Panitzu, aby věc na místě ověřil. Ten nenašel žádné důkazy o existenci osoby Elzéard Bouffier a Reader´s Digest s Gionem smlouvu koncem roku 1953 vypověděla. Povídku pak Giono s ohromným úspěchem publikoval na jaře 1954 v časopise Vogue, ovšem bez autorské smlouvy. Byla pak úspěšně vydávána jak v USA, tak Velké Británii, Německu a Itálii a byla přeložena do dalších jazyků. Ve Francii vyšla poprvé v Revue franmcouzského lesnictví až v roce 1973, a to již pod současným názvem, který povídce dala Gionova dcera Aline. (ddkk)


http://www.youtube.com/watch?v=W2oOaA2aqZQ (Klamm)


Ačkoli je příběh vyprávěn z první osoby jako vzpomínka, jedná se o fiktivní dílo. Giono sám byl za svého života rád, že se mu podařilo vytvořit tak živoucí postavu, jakou byl Elzéard Bouffier, a bavil se tím, že lidé věří, že skutečně existoval. Jeho dcera zas tvrdila, že se jedná o „starý rodinný příběh“. V roce 1957 však Giono sám napsal úředníkovi z města Digne: „Musím Vás zklamat, ale Elzéard Bouffier je fiktivní postava. Cílem bylo zatraktivnit stromy, nebo ještě lépe, zatraktivnit sázení stromů.“ Ve stejném dopise popisuje, jak byla kniha přeložena do mnoha jazyků, zdarma šířena a že cíl byl tedy naplněn. Dodává, že ačkoli mu nepřinesla ani cent, je to jeden z textů, na které je nejvíce hrdý (Kamčari)


Na motivy knihy režisér Frédéric Back natočil film Muž, který sázel stromy z roku 1987. (Kamčari)


Poprvé byla povídka vydána roku 1954 v časopise Vogue pod titulem Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí. (Kamčari)