Hry I

od:


KoupitKoupit eknihu

První svazek výboru z her italského dramatika, prozaika a básníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu obsahuje dramatické práce, které ještě do češtiny přeloženy nebyly, i nové překlady již známých děl. Spolu s druhým svazkem, který vyjde v roce 2018, představuje doposud nejucelenější výbor dramat jednoho z nejvýznamnějších autorů dvacátého století, oceňovaného za „smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění“. Dějištěm her první Pirandellovy divadelní dekády, jejichž výbor představuje tento svazek, je svět, v němž se pravda projevuje jako většinový konsenzus, a odlišnost, která nezapadá do obrazu stvořeného tímto konsenzem, je trestána. Věčný konflikt osobní svobody a společenských norem se zde stává klíčovým prizmatem Pirandellova pohledu na lidský život. Svazek obsahuje následující hry: Sicilské citrony (Lumie di Sicilia, 1910; přel. Marina Feltlová); Liolà (Liolà, 1916; přel. Alice Flemrová); Džbán (La giara, 1916; přel. Kateřina Vinšová); Na odchodu (All'uscita, 1916; přel. Tereza Sieglová); Měj rozum, Giacomino! (Pensaci, Giacomino!, 1916; přel. Jiří Pelán); Je to tak /když myslíte.../ (Così è /se vi pare/, 1917; přel. Kateřina Vinšová); Slasti cti (Il piacere dell'onestà, 1917; přel. Tereza Sieglová); Koncese (La patente, 1917; přel. Alice Flemrová); Čepice s rolničkama (Il berretto a sonagli, 1916; přel. Marina Feltlová); Člověk, zvíře a počestnost (L'uomo, la bestia e la virtù, 1919; přel. Alice Flemrová)....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/338984/hry-i-JkI-338984.jpg 41
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry
Vydáno:, Institut umění - Divadelní ústav
více informací...
Nahrávám...

Přidat zajímavost

Zajímavosti (10)

Podobenství Člověk, zvíře a počestnost (L'uomo, la bestia e la virtù) vzniklo na motivy povídky Přivést k pořádku (Richiamo all'obbligo, 1906) mezi lednem a únorem 1919. Premiéra se konala 2. května 1919 v milánském Teatro Olimpia, kde hru uvedla společnost Antonia Gandusia). Hra vychází v novém překladu Alice Flemrové, v prvním knižním vydání. Poprvé ji do češtiny přeložil Václav Jiřina: Člověk, zvíře a ctnost, pod stejným názvem ji přeložil i Zdeněk Digrin (Praha: Dilia, 1966). (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)


Čepice s rolničkami byla napsána nejdřív v dialektu ('A biritta cu 'i ciancianeddi) v srpnu 1916. Pirandello opět čerpal ze svých povídek: Pravda (1912, La verità, č. 1959, výbor Mezi dvěma stíny) a Jisté povinnosti (1912, Certi obblighi). Dialektální verze měla premiéru 27. července 1917 v římském Teatro Drammatico Nazionale, kde ji uvedla společnost Angela Musca. V italštině (Il berretto a sonagli) ji poprvé hrála 15. prosince 1923 v římském divadle Morgana společnost Gastona Monaldiho. Hra vychází v novém překladu Martiny Feitlové. První český překlad pořídil Václav Jiřina: Čapka s rolničkami, pod stejným názvem vyšla i v překladu Vladimíra Mikeše (Praha: Artur, 2008). Josef Hajný komedii přeložil pro ostravské Divadlo Petra Bezruče jako Bláznův klobouk aneb Čapka s rolničkami (premiéra 18.2. 1994). (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)


Jednoaktovku Koncese (La patente) napsal Pirandello na motivy stejnojmenné povídky z roku 1911 nejdřív v dialektu ('A patenti), pravděpodobně v prosinci 1917, ale hned vzápětí ji přeložil do italštiny. V dialektu byla poprvé uvedena 23. března 1918 v Alfieriho divadle v Turíně společností Angela Musca. Hra vychází v novém překladu Alice Flemrové. Poprvé ji pod názvem Soudně ověřený smolař přeložil Václav Jiřina (Brno: Národní divadlo, 1926), následoval překlad Zdeňka Digrina Diplom (ve výboru 5 her a jedna aktovka, Praha: Odeon 1967). (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)


Hra Slasti cti (Il piacere dell'onestà) vznikla dramatizací povídky Zkušební lhůta (1905, Tirocinio) v dubnu a květnu roku 1917. Premiéru měla 27. listopadu 1917 v turínském divadle Teatro Carignano, kde ji uvedla společnost Ruggera Ruggeriho. Hra vychází v novém překladu Terezy Sieglové v prvním knižním vydání. Poprvé hru do češtiny přeložila jako Rozkoš z počestnosti Nina Tučková (1927). (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)


Podobenství Je to tak (když myslíte) Così è (se vi pare) napsal Pirandello v březnu a dubnu 1917 na motivy povídky Paní Frolová a její zeť pan Ponza (1917, La Signora Frola e il signor Ponza, suo genero (č. 1959, výbor Svatební košile). Poprvé je uvedla 18. června 1917 v milánském divadle Teatro Olimpia společnost Virgila Talliho. Hra vychází v novém překladu Kateřiny Vinšové. Poprvé vyšla v překladu Václava Jiřiny pod názvem Co je pravda (Praha: Centrum, 19--) a následně pod názvem Každý má svou pravdu (Praha: Rosendorf, 1925), stejný název zachovali i další překladatelé: Eva Uhlířová (Praha: Dilia, 1965), Vladimír Mikeš (Praha: Artur, 2008) i Zdeněk Bartoš (Praha: Dilia, 2009). V roce 1992 hru uvedlo ND v Praze v překladu Evy Uhlířové pod názvem Je to tak - chcete-li. (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)


Hra Měj rozum, Giacomino (Pensaci Giacomino!) byla napsána nejdřív v dialektu (Pensaci, Giacuminu!) mezi únorem a březnem 1916 na motivy stejnojmenné povídky z roku 1910 (č. 1989, Přemýšlej o tom Kubíčku, Svatební košile) V dialektu byla poprvé uvedena v římském Teatro Drammatitico Nazionale 9. července 1916 společností Angela Musca. Premiéra v italštině se konala v Miláně 11. října 1920. Hra vychází v novém překladu Jiřího Pelána, v prvním knižním vydání. Poprvé ji do češtiny přeložil Václav Jiřina pod názvem Rozmysli si to, Jakoubku). (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)


Na jednoaktovce Na odchodu (All'uscita) Pirandello pracoval v dubnu 1916, její premiéra se konala 28. září 1922 v římském Teatro Argentina, uvedla ji společnost Lamberta Picassa. Knižně vychází poprvé v souboru novel A zítra je pondělí (E domani, lunedi) v roce 1917. První český překlad pořídil Pavel Linhart. (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)


Jednoaktovka Džbán (La giara) je dramatizací stejnojmenné povídky (La giara, 1906). Pirandello na ní pracoval pravděpodobně v říjnu toku 1916. Opět vznikla jako první dialektální verze ('A giarra), kterou prvně uvedla společnost Angela Musca 9. července 1917 v římském Teatro Drammatitico Nazionale. Italská verze měla premiéru 30. března 1925 v Římě. Do češtiny je hra přeložená poprvé, vychází v překladu Kateřiny Vinšové. (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)


"Venkovská" komedie Liolà (Liolà) vychází ze 4. kapitoly Pirandellova románu Nebožtík Mattia Pascal (Il fu Matia Pascal, 1904) a z povídky Moucha (La mosca, 1904). Napsána byla v létě roku 1916, nejdříve vznikla sicilská verze v agrigentském dialektu, kterou poprvé uvedla v Římě v Teatro Argentina 9. listopadu 1916 společnost Angela Musca. Italská verze měla premiéru až 12. listopadu 1929 v Římě. Hra byla poprvé přeložena do češtiny Otakarem Hlinkem jako Liola. Sicilská komedie; následoval překlad Václava Jiřiny Liola. Venkovská komedie o třech dějstvích; poté hru přeložil Jan Vladislav: Sicilská komedie (5 her a jedna aktovka, Praha: Odeon, 1967) a nakonec Jaroslav Pokorný: Sicilská komedie (Praha: Dilia, 1974, texty písní: Jan Tůma). (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)


Jednoaktovka Sicilské citrony (Lunie di Sicilia) vznikla dramatizací Pirandellovy stejnojmenné povídky z roku 1900, napsána byla pravděpodobně v roce 1910, poprvé byla uvedena, v divadle Teatro Metastasio 9. prosince 1910 společně s aktovkou V kleštích (La morsa). Dialektální verze měla premiéru 14. prosince 1915 v Katánii. Autorem prvního českého překladu s názvem Sicilské citronky byl Otakar Hink. (Alice Flemrová, ediční poznámka. Hry I, 2016.) (siena)