Entasis

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jubilejní desátá básnická sbírka brněnského autora, jednoho z nejvýznamnějších hlasů generace narozené v 70. letech minulého století, je možná více experimentální než Dvojí dech, knížka devátá. Stále si však ponechává rysy hravosti, plachosti, niternosti – a taky onen úhel vidění světa očima dětí.

https://www.databazeknih.cz/images_books/21_/212298/entasis-212298.jpg 510
Žánr
Poezie
Vydáno, Carpe diem
více informací...
Nahrávám...

Přidat zajímavost

Zajímavosti (1)

Co znamená slovo entasis: „Jestliže řecké chrámy působí i jako zříceniny majestátně, je to především důsledkem jejich vyvážených proporcí a promyšleného umístění. Přispívají však k tomu i některé téměř nepostřehnutelné maličkosti. Staří Řekové neznali elektronické optické přístroje a počítače, dlouho ani anatomii lidského oka a zákony perspektivy. Přesto však přišli na to, že oko má při vší své dokonalosti sklon zkreslovat, což může znehodnotit výsledný dojem. Při pohledu na sloup klouže oko shora dolů nebo zdola nahoru a při obrátce se na okamžik zastaví. Tento okamžik stačí, aby horní a dolní část sloupu vnímalo silněji a střední slaběji. Kdyby byly sloupy přesně podle pravítka, jevily by se uprostřed slabší a vznikl by dojem, že se pod tíhou kládí zbortí. Řečtí architekti se s tímto optickým klamem vypořádali: objevili, že zmizí, jestliže se sloup uprostřed rozšíří. Tak vznikla proslulá entasis, nikde v jejich literatuře nedefinovaná (a v naší překládaná výrazem vypnutí). Nestanovili pro ni žádný vzorec, závisela přece nejen na výši a síle sloupu, ale i na poloze stavby z hlediska pozorovatele. (Přesné měření ukázalo, že například na sloupech Propylají, vysokých 8,16 m, činí 19,1 mm, na Parthenónu při výši 10,4 m jen 17,4 mm. Na Propylaje hleděl totiž příchozí zdola, na Parthenón téměř z roviny.) Podobně se vypořádali i s optickou ztrátou hmotnosti rohových sloupů. Dali jim mírně rozšířený elipsovitý průřez a kromě toho je lehce naklonili ke středu, aby se při frontálním pohledu nahoře nerozbíhaly. Jak se dodatečně ukázalo, rovnoběžné linie stavby nahrazovali mírně sbíhavými nebo vypouklými, aby využili účinku perspektivy. Proto ani největší řecký chrám neohromuje gigantičností a i nejmenší z nich vyniká monumentálností.“ V. Zamarovský, Řecký zázrak (HTO)