Zdeněk Kratochvíl

česká, 1952

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 24 knih
Délský potápěč k Hérakleitově Řeči
Délský potápěč k Hérakleitově Řeči
Mezi mořem a nebem
Mezi mořem a nebem
Od mýtu k logu
Od mýtu k logu
Filosofie živé přírody
Filosofie živé přírody

Nové komentáře u autorových knih

Výchova, zřejmost, vědomí Výchova, zřejmost, vědomí

„Potřebovala jsem ke studiu. Nejdřív jsem chtěla jen prolistovat, ale nakonec jsem knížku přečetla celou. Sice trošku náročnější čtení, ale stojí za to.“
— Emik87

Pramen poznání. Zapomenuté nauky řeckých křesťanů Pramen poznání. Zapomenuté nauky řeckých křesťanů

„Církev jako společenství učenců... O sedmnáct a půl století později budou zakladatelé časopisu Concilium snít podobný sen. Ovšem zpřítomnění té mystagogie z doby apoštolských Otců je výborné.“... celý text
— J.F.

Filosofie živé přírody Filosofie živé přírody

„Sir Darwin si zaslouží úctu a ne popotahování (tímto trpí většina dalších autorů filozofických pojednání). Filozofové trpí utkvělou představou duše, kterou nejsou po více jak dvou tisících letech opustit a plandají a plandají, až z toho flandají. Autorův pohled na přírodu je velmi zkreslený, stále uhýbá k jednotlivostem vytržených z kontextu, poté je velkoryse skládá a výsledkem je hlušina dolu Turów. Knihu jsem dočetl po značném přemáhání nudy. Filozofie je až příliš okouzlena člověkem. Filozofovat nad otázkou, zda se lidé chovají ještě hůře nežli jiní živí tvorové? Nehodlám, odpověď jistě najdete po pár transformacích v textu knihy.“... celý text
— Lac

Řeč umění a archaické filosofie Řeč umění a archaické filosofie

„Už jenom ve vazbě je tohle proti "předchozímu dílu" dost zlepšení. Ale možná na tom má svůj podíl i to, že se k téhle knížce přes tu první tolik lidí neprokousalo... a to je škoda, protože tohle bylo vynikající. Už od začátku jsem se daleko lépe chytala a Bouzkova část, která byla pro mě v minulém díle takřka nepochopitelná byla tady zkrátka perfektní. To, co jsem autorům v minulém dílu vyčítala - nedostatečné zdůraznění linie, kterou sledují - je tady výrazně vylepšeno, pravda část o Xenofantovi byla dle mého skromného názoru trochu příliš dlouhá, nicméně úzce pracovala s původními zlomky a na závěr vše shrnula (kdybych to byla bývala věděla, tak bych si poznámky dělala až z toho shrnutí... no co už...). "Dionýsos není jen spojujícím duchem vína, ale nabízí nově založenou individualitu, zprostředkovanou maskou. Maska identifikuje člověka s bohem nebo héroem - a možnost jejího sejmutí otevírá možnost individuality. Je také patronem divadla, "podívané". Je dárcem možnosti společně nahlédnout i možnosti společně prožít. Je dárcem vhledu, neboť je i komplementem k Apollónovi, ale i dárcem mánie, prožitkového šílení v touze po obnově celku." Potřebujete číst předchozí knihu, abyste si mohli přečíst tuhle? ... ne... není to nutné a jedna moje část chápe, proč byste ji mohli chtít přeskočit. Na druhou stranu bych řekla, že se to nevyplatí... Události předchozí knihy jsou v nutných místech naznačeny, ovšem jen velmi povrchně (pochopitelně...) a pro plné pochopení autorského záměru je jistě vhodné přečíst si obě. Pokud vás zajímá antická filosofie, případně počátky filosofie nebo historie mentalit a myšlení, tohle by vám rozhodně nemělo uniknout. Není to úplně nejsnadnější čtení, ale ani nejnáročnější a pokud ke knize přistupujete s nějakými předchozími znalostmi, měli byste být v pohodě... P.S. Po nahlédnutí do další knihy co mě čeká cítím, že je tu ještě jedna věc, která si zaslouží docenění. Poznámky pod čarou jsou pod čarou a ne až na konci knihy! Ach ty malé radosti...“... celý text
— Jass

Od mýtu k logu Od mýtu k logu

„Zaprvé: Tahle knížka vyhrává moji soukromou soutěž o nejhorší vazbu, takhle kvalitně rozsypanou knihu, která přitom není zas až tak stará... (dobře, je starší než já... ale ne o moc...) jsem dlouho neviděla... Zadruhé: Naprosto jsem se nechala zmást velikostí téhle knížečky a svojí předchozí zkušeností s Kratochvílem (Filosofie mezi mýtem a vědou, nečetla jsem celé). Výborně, říkala jsem si, tu budu mít za dva dny přečtenou.... no, to určitě. Je pravda, že v čistém času mi až tolik času nezabrala, ale rozhodně to nebyla snadná četba (ty historické knihy mě vážně zmlsaly). Přestože je cíl knihy celkem jasný (už z názvu...) je někdy dost obtížné sledovat, kam zrovna "něčím" autoři směřují. Bouzkova část o umění mě naprosto rozložila, protože je to něco, v čem se v podstatě vůbec nevyznám a tahle knížka předpokládá, že něco víte. Měla jsem víru, že v Kratochvílově části se to zlepší, ale víceméně jsem si připadala jako idiot od začátku do konce (až na pár výjimek). Celkově je to velmi dobře udělaná kniha, ale myslím, že by jí prospělo určité zdůraznění klíčových bodů, protože byla poměrně těžko sledovatelná... Přesto bych řekla, že za přečtení určitě stojí protože konfrontuje školskou aristotelskou filosofii, která je pouhou interpretací presokratiků a přesto se učí jako by byla vytesaná do kamene. Tahle knížka, zdá se mi, připomíná, že... nic nevíme...“... celý text
— Jass

Přejít na knížky autora