Zdeněk Kalista

česká, 1900 - 1982

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 47 knih
Tvář baroka
Tvář baroka
Cesta po českých hradech a zámcích
Cesta po českých hradech a zámcích
Bohuslav Balbín
Bohuslav Balbín
Karel IV. jeho duchovní tvář
Karel IV. jeho duchovní tvář

Nové komentáře u autorových knih

Tvář baroka Tvář baroka

„Tuto knihu nám daroval Bůh. Pokusím se zde vyložit, jak jsem k tomuto přesvědčení dospěl. Cituji z kapitoly, která se věnuje náhodě v životě barokního člověka: "Ale pozorujeme-li náhodu v kontextu...barokního života poněkud pozorněji, nemůže nám ujít rozdíl, který ji dělí od náhody, se kterou jsme se setkávali v renesanci. V renesanci hrála náhoda spíše jakousi pasivní roli. Záleží na člověku, aby ji zaktivizoval, aby z ní učinil složku dějotvornou... V baroku naopak náhoda pomáhá hrdinovi, jest mu dána, nemusí se za ní pachtit, nemusí se snažit, aby ji uchvátil za hřívu rozevlátou okamžikem. Její kořen není v antické Štěstěně,...nýbrž v Bohu, který v ní uskutečňuje nějaké svoje rozhodnutí, vyvěrá z řádu Bohem stanoveného a není tedy vlastně ani náhodou v plném slova smyslu....náhoda chápaná...jako něco ne určeného pouhým sběrem vnějších okolností, ale odvěkou vůlí Boží. Pochopte, že takto chápané náhodě - náhodě nazírané v proudu Věčnosti, muselo se v baroku dostat nejen místa, ale přímo být vyklizeno široké pole." A nyní si představte situaci, v jaké autor tuto svou poslední knihu psal. Celoživotně byl zvyklý vědecky pracovat, vše co napsal si musel ověřit v pramenech, srovnávat nejrůznější písemné informace a podobně. A najednou takovýto člověk ztratí zrak. Veškerý způsob, jakým byl zvyklý pracovat a jaký jako seriózní vědec pokládal za nutný, byl ztracen. A on sedá k psacímu stroji, k onomu stroji, na kterém dříve napsal stovky a tisíce stran textu, a po hmatové paměti píše tuto knihu, při které ho Boží náhoda donutila, aby při psaní čerpal jenom z toho co již má ve své hlavě. S pomocí svého přítele (toto slovo prosím chápejme v klasickém, ciceronském slova smyslu, ne tak jak je v současnosti zničeno nekonečným frázovitým omíláním coby eufemizmu za milence či v ženském rodě za milenku) spisovatele Františka Křeliny je potom text opraven a upraven do konečné podoby. Tak se nám dostal dílem barokně chápané Boží náhody naprosto ojedinělý text psaný vysoce erudovaným vědcem, který nemohl při jeho psaní nahlédnout do jediného písemného pramene. Bůh zde zařídil a nepochybně mu i pomáhal, aby napsal jenom to, co mohl napsat ze své hlavy, ve které se spojily vzdělání, zkušenost a genialita. Nějaký podrobnější souhrn či výtah z této knihy není možný. Kniha je přecpána velmi hodnotnými na sebe navazujícími informacemi, které jsou jakoby "sourozenci" výše citovaného textu o náhodě. Ten citát o náhodě jsem vybral proto, že perfektně sedl na charakteristiku knihy. Jakýkoliv jiné citace nebo upozornění na nějakou jinou informaci by sice mohly zaujmout, ale nezapadalo by to do kontextu mého popisu knihy. Knihu je třeba číst důkladně a opakovaně, a ony informace si v ní samostatně takto nalézat. Kniha Tvář baroka Zdeňka Kalisty nám potom nesmírně obohatí naše nazírání nejen na barokní dobu, ale vlastně na celý život.“... celý text
— Legens

Tvář baroka Tvář baroka

„Poutavé, bilancující životní období autora i jednu z nejzajímavějších historických epoch. Tentokrát jsem si tento respektuhodný esej šetřila - nepamatuji si, že bych měla z jeho čtení za studií takovou radost.“... celý text
— petrarka72

Čechové, kteří tvořili dějiny světa Čechové, kteří tvořili dějiny světa

„Jednotlivé probírané osoby jsou bezpochyby zajímavé a jistě se značnou měrou podílely na světovém dění tehdejší doby. Bohužel mě osobně kniha příliš nesedla. Nejspíš to bylo stylem/jazykem, jakým byla napsána. Informace jsou zajímavé, ale zpracování už tolik ne. (2,5)“... celý text
— TheMelorry

Karel IV. jeho duchovní tvář Karel IV. jeho duchovní tvář

„Kalista má v našich končinách kultovní status i proto jsem čekal od knihy podstatně víc a byl jsem poněkud zklamán, jak málo jsem se o "duchovní tváři" Karla IV. dověděl. Částečně to může být způsobeno dobou vzniku, knihu autor napsal ještě v období protektorátu, ale částečně je to i tím, že autor patří k okruhu žáků Josefa Pekaře, jehož způsob věděcké práce (viz. Rádl a jeho kritika Gollovy školy) na jedné straně vysvobodil českou historiografii z nacionálního obrozenectví, na druhé straně na dlouho dobu omezil její možnosti dalšího rozvoje. Kalista chápe Karla IV. až příliš omezeně, především jako produkt své doby a snaží se jej definovat v rámci myšlenek a myslitelů jeho doby. Kniha se skládá z několika kapitol, ve kterých srovnává autor myšlenkový svět Karla IV. s filosofií sv. Augustina, Tomáše Akvinského, Danta, Marsilia z Padovy, Petrarcy a Cola di Rienza a poukazuje, nakolik a v čem se s nimi shodoval. A v čem se s nimi rozcházel, což je znatelné především ve srovnání s italskými humanisty. Kalista předpokládá, že Karel IV. čerpal z výše uvedených myslitelů, ovšem to platí ve větší míře pouze u sv. Augustina a v menší míře u Tomáše Akvinského. Stručně řečeno, čím dále od Augustina autor jde, tím více shledává názorových rozporů, které bohužel blíže neanalyzuje. Nejpřínosnější tak pro mě byla kapitola srovnávající filosofii sv. Augustina s názory a postoji Karla IV. a dále pak kapitola o jeho dětství, kdy navázal budoucí císař celoživotní přátelství s pozdějším papežem Klimentem VI. Velikost Karla IV., dle mého názoru spočívala v tom, že stál nad svou dobou, že ji dalece přerůstal a i proto zůstal chladný k italským velikánům, kteří naopak byli produktem své doby a místa, i když Kalista, vycházející z chápání historie jako lineárního vzestupu, to vidí zřejmě jinak. Karel IV. totiž velice dobře pochopil, že období gotiky s důrazem na duchovnost se blíží ke svému konci a snažil se naprosto cíleně tento vývoj zvrátit a nastolit "Boží království na Zemi", s Českým královstvím a Prahou jako centrem nové civilizace postavené na křesťanských základech. Což se mu nepodařilo a vlastně ani nemohlo podařit, protože takovýhle úkol znamenal v prvé řadě zcela inovovat křesťanství a oprostit jej od omylů, které do sebe nasálo už při svém vzniku. Karel nakonec neuspěl i z toho důvodu, že sám nepochopil rozsah nutných reforem křesťanské nauky, potažmo katolické církve a zopakoval stejné chyby, které byly příčinou rozkladu gotiky. Přesto po něm zůstalo obdivuhodné dílo a jeho upřímné duchovní hledačství poznamenalo jednou provždy země Koruny České a posléze vyústilo v husitské hnutí, které by bez prvotního impulsu duchovního hledačství Karla IV. bylo nemyslitelné.“... celý text
— marvan00

Tváře ve stínu Tváře ve stínu

„Některé kapitoly/medailony neskutečně silné (Pekař, Zahradníček, Křelina...), některé spíše "tenčí" (Lev Blatný, Teige...). Vcelku nelze autorovi upřít snahu pochopit druhého, i když s ním měl drobnější neshody nebo i vážnější rozepře. Rozhodně jsem neměl pocit, že by si chtěl s někým vyřizovat účty, spíš jsem často cítil z textu smířlivý tón. Kalista byl v mládí velmi levicový, považoval se za komunistu (snad byl i autorem první česky psané básně na Lenina), ale při studiu na UK (historie u Josefa Pekaře) se postupně od levicové ideologie odpoutával a začal se vracet zpět ke své katolické víře (po smrti svého otce) - tato světonázorová proměna mu vydržela až do jeho smrti. Ale právě díky tomu se znal snad se všemi, kdo měli, a snad stále mají, co říct, a to jak na levici (Nezval, Halas, Toman, Teige, Biebl aj.), tak i na pravici (Knap, Křelina, Zahradníček aj.), byť ne každý se takto vyhraněně "politicky" musel profilovat. Četl vydání z r. 2016, ale bohužel jsem zaznamenal mnoho chyb - překlepy, datace.“... celý text
— jezekk

Přejít na knížky autora