Yannick Grannec
francouzská, 1980
Nové komentáře u autorových knih
Bohyně malých vítězství
„"Prozradím Vám první větu Adélinu. V lásce se jedna plus jedna rovná všechno a dva mínus jedna se rovná nic."“
— doc2rack
Bohyně malých vítězství
„Co říci- silný až neuvěřitelný příběh obdivuhodné, silné a velmi statečné ženy a jejího geniálního a naprosto šíleného manžela. Přesto se mi to líbilo, ale nedá se to číst jedním dechem. Dozvěděla jsem se hodně zajímavých informací, které jsem nevěděla o významných postavách vědy.“... celý text
— surikata246
Bohyně malých vítězství
„Ještě před dočtením knihy jsem si zjistila, že je pořád ještě v prodeji - už tohle je důkaz, že mě tento příběh na pomezí reality a fikce velmi zaujal. Smekám před autorkou, která dokázala vytvořit úžasné dílo plné odkazů na vědecká bádání, aniž při tom rezignovala na čtivost a hloubku svého literárního projevu!
Jak už tady někdo napsal, kapitoly z Adélina života jsou mnohem hutnější a zajímavější, což je určitě zcela pochopitelné. Autorčiny všeobecně platné úvahy, o kterých mluví ve svém komentáři soukroma, jsem pročítala znovu a znovu; žasla jsem nad jejich přiléhavostí a nadčasovostí. Díky již zmíněnému komentáři jsem si také pozorněji prohlédla obálku a děkuju za upozornění na to, co bych já sama určitě přehlédla. Je skvělé, že si někdo dal tu práci a že dokázal tohle výjimečné dílo takto trefně ozvláštnit! O to víc mě mrzely občasné tiskové chybičky, ale všichni jsme jenom lidé, a naštěstí jich nebylo moc.
Úplně na závěr připojím udivený postřeh zapálené květinářky: možná už více než 10 let pěstuju červeně kvetoucí kamélii (tedy květinu, kterou Adéla měla tak ráda) - ani ne tak pro květy jako pro krásné, sytě zelené a tuhé listy. Nikdy jsem však nepostřehla vůni jejích květů, na rozdíl třeba od gardénie, která voní naprosto úchvatně. Takže při dalším kvetení téhle exotické, původem japonské krásky z čeledi čajovníkovitých to zkusím napravit!“... celý text
— broskev28
Bohyně malých vítězství
„Mimo jiné jsem autorce vděčen za to, že mně přiblížila duchovní klima poválečného Princetonu. Bez všech těch Oskarů Morgensternů, Johnů von Neumannů, bez jejích myšlenkových úsilí (tak pěkně zvěcněných v poznámkovém aparátu) by na mě kniha nezafungovala tak dobře. Jednoduše řečeno, bez té vysoké vědy bych si to prostě tolik neužil. K tomu ještě dodávám, že byť to pro mě bylo místy složité čtení, za sebe bych vyzdvihl hlavně ty pasáže, ve kterých se společně objevují Gödel a Einstein. Setkání těch dvou je prostě zárukou nejvznešenějších debat. Docela Adéle závidím, že toho mohla být účastníkem.“... celý text
— dav110
Bohyně malých vítězství
„Génius a jeho oběžnice, velký mozek a jeho žena, malý muž a velká žena, nemocný muž a ošetřovatelka = Gödelovi, Kurt F. 1906-1978 a Adéla T. 1899-1981. To jsou fakta, ale tahle kniha mnou hodně pohnula z jiného důvodu - tolik života, neštěstí, lásky, utrpení a samozřejmě matematiky dohromady... (nebýt to génius a slavný vědec, byl by asi skoro celý život internován v psychiatrickém ústavu; jen díky podpoře své ženy mohl pracovat a sdělit světu své užitečné myšlenky).
Naprosto skvělé, až do hořkého konce. A na konci to autorka také skvěle shrnula:
"Adéla ten svůj úkol přijala: Bůh ji stvořil proto, aby zabránila géniovi odejít ze světa příliš brzy. Byla kompostem, z nějž vyrůstala ušlechtilost; bez masa, bez chlupů a bez lejn mysl neexistuje. Byla nutnou, nikoli však postačující podmínkou; svolila, že bude jen článkem řetězu; že navěky bude tou dobrou tlustou nevzdělanou Rakušankou. ... /ovšem/ v kontinuu zetlelých těl a zapomenutých duší jsou si všechny životy rovny. Všichni jsme jen článkem řetězu. Nikdo z nás nemá zde na zemi žádný úkol. Adéla milovala Kurta; nic důležitějšího neexistovalo."
V té knize je prostě všechno ("všehomír"), našla jsem v ní spoustu moudrých, výstižných, vtipných, osvěžujících a platných postřehů, i poučení, které povětšinou putovaly do citátů, abych je měla po ruce. Tentokrát (sobě vlastně atypicky navzdory) jsem spíš prožívala život protagonistů než vstřebávala jak houba pár matematických, logických a filosofických disputací a informací o světových celebritách. Informační hodnotu, byť vysokou, v tomto případě překonal život sám - jak jej skvěle zobrazila mladá francouzská autorka, vybavena důkladnou znalostí Gödelova díla a života, historických faktů a skvělou logikou, s níž mohla vyplnit bílá místa a dát příběhu čtivý románový kompletní tvar.
Vynikající, moc jí za setkání s její knihou děkuji.
Doporučuji každému, kdo má rád romány o životě, o době 20. století s anšlusem, jejími dvěma válkami, atomové bombě a "amerických" vědcích, Einsteinovi a jeho největším příteli, géniích naší doby, psychických nemocech a jejich léčbě... - skutečnost totiž zase předčí cokoli, co by si kdo mohl vymyslet.
P.S. Adélina věta - "Jsi úžasný..." - je neporazitelná a věčná :-)
P.P.S. Obálka se mi líbila tím víc, čím jsem se víc dozvěděla o hrdinech. Stylizovaně naprosto přesně ty dva vystihuje. Teprve později jsem pohmatem zjistila, že je na ní ještě něco okem neviditelného (na zdejším obrázku to tedy vypadá jako špína, rozsypaný čaj) - co to ve skutečnosti je, to si každý račte zjistit sám ;-) Ve výsledku musím obálku vysoko ocenit, což dělám jen zřídka (nebývá pro to sebemenší důvod).“... celý text
— soukroma
Yannick Grannec - knihy
| 2015 |
 Bohyně malých vítězství |
Žánry autora
Štítky z knih
Grannec je 1x v oblíbených.