Vladimír Boudník

česká, 1924 - 1968

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih
Z literární pozůstalosti
Z literární pozůstalosti
Z korespondence I.
Z korespondence I.
Vladimír Boudník 1924-1968
Vladimír Boudník 1924-1968
Z korespondence II.
Z korespondence II.

Nové komentáře u autorových knih

Vladimír Boudník 1924-1968 Vladimír Boudník 1924-1968

„Byla to osobnost“
— palka452

Z korespondence II. Z korespondence II.

„Život tak krásný a strašný zároveň“
— Saxofonista

Z korespondence I. Z korespondence I.

„Život tak krásný a strašný zároveň“
— Saxofonista

Corpus delicti Corpus delicti

„Milostné dílo psané pro přítelkyni a platonickou lásku z práce Vladimíra Boudnika Irenu Příjemné a citlivé doporučuji Cena asi 500 kacek David“
— Dadavidek70

Z literární pozůstalosti Z literární pozůstalosti

„12. VIII. 1951 - Libeň Hrozná myšlenka - vzpomenu-li - jak upřímně jsem při všem vzteku vyžíval kancelářské prostředí. Úplně psovské ohledy. Hlupíci! Ani netušili, jaký jsem byl ubohý a pokorný... Vzpomněl jsem si na doby, kdy jsme toužili vystavovat třeba v hospodě a kdy jsme chtěli mít místnost, alespo%n kůlnu beze stěn, v níž bychom mohli tvořit. (Malování na ulici uspokojilo člověka za 10 výstav. Mám na mysli takové výstavy, na jaké by se člověk v době malování na ulici zmohl.) Dnes jsme vykonali s JUDr. Hrabalem večerní procházku podél řeky, okolo Bulovky a po třináctce - po zastavení se na večeři a pivě - zpět do libeňského bytu. Po delší době jsme opět diskutovali. Spíše mluvil doktor. Já jsem sxtále v ubohém stavu s hlavou. Předevčírem a včera jsem se uklidňoval tisknutím monotypů. (Na plovárně jsem se zdál být trapným a skákal jsem do vody jako ochrnutý, beze stopy sebevědomí - z mého hlediska.) Když člověk uvykne změně prostředí, ozvývají se staré myšlenky. (Např.: Jsem rok odstěhovaný od matky a po této době začínám být opět vázán určitými vztahy, které jsem mínil překonat.) Čes je důkladný učitel. Člověk se nediví, že starci jsou sami před sebou, přes veškerou dětinskost, domýšlivě rozumní. // 7. XI. 1951 Stavy úplného otupění. V těchto okamžicích se mi zdá vše jasné. //// Vzpomínková kniha Vladimíra Boudníka není literárním počinem se snahou zapůsobit na poli krásné literatury, ale spíše mapováním jednoho období (1950 - 1958) v životě jednoho nepochopeného umělce, který se snažil prosadit svůj koncept explosionalismu, hádal se s Bondym a Hrabalem o totálním realismu a surrealismu, a který se snažil analyzovat vše, co jej potkalo, aby přišel na hloubkovou podstatu věci (jen kdyby ho pořád tak nebolela hlava)... Cenný dokument o "Něžném barbarovi" Vladimírkovi, jeho pocitech a stavech, které si ani "doktor" nemohl vymyslet.“... celý text
— charlosina

Přejít na knížky autora