Viktor Fischl

Avigdor Dagan · pseudonym

česká, 1912 - 2006

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 47 knih
Dvorní šašci
Dvorní šašci
Kuropění
Kuropění
Hodinář z uličky Zvěrokruhu
Hodinář z uličky Zvěrokruhu
Dr. Karel Steinbach - svědek téměř stoletý
Dr. Karel Steinbach - svědek téměř stoletý

Nové komentáře u autorových knih

Kuropění Kuropění

„Velmi milý, poetický příběh o starém venkovském lékaři. Takové čtenářské pohlazení...“
— denib

Dvorní šašci Dvorní šašci

„S Viktorem Fischlem jsem objevila úplně nový tok myšlenek, nového autora co do obsahu a sdělení. Možná jsem si ale měla nechat delší prodlevu od Písně o lítosti, abych byla lačnější a vnímavější, možná jsem měla přehnaná očekávání. Knížka je to skvělá, vlastně jí samotné není co vytknout, jen v porovnání nenabízí žádné posazení na zadek. Líbilo se mi, že V. F. pojímá život Židů i po konci války, jejich všednosti a myšlenky, způsob vzpomínání. Znatelně se opakují autorovo myšlenky a polemika, které hrály prim v Písni o lítosti: Jsme nicotní, protože nikdy nebudeme vědět vše, existuje osud a k čemu jsme předurčení?, plníme naší roli na tomto světě? V. F. se čte tak dobře, protože neplýtvá omáčkou, zbytečně a naprázdno. Na 150 stranách bylo tolik obsahu, děje a myšlenek, jako bych přečetla trojnásobek.“... celý text
— ivetka859

Píseň o lítosti Píseň o lítosti

„Čte se to jako po másle. Nebo spíš poetičteji: plyne to jako proud řeky, kam chodíval Jakub rybařit. Na útlém prostoru ale s velkým množství jmen a postav autor zachytává několik životních mouder, zákonitostí a úkazů v mezilidských vztazích ve víře a v uvědomění. Lítost k druhým tu znamená lásku, respekt, péči o druhé a jejich upřednostnění před sebou samým. A uvědomění se nese v duchu smíření s chodem života. Autor neodsuzuje každé lidské chování má svojí příčinu a nikdo nám nemůže zazlívat, že konáme ve vlastním zájmu. Je to knížka, která člověka zklidí a jednoduše přináší mravní ponaučení. Samozřejmě nejlepší postavou je dědeček Filip pro svojí moudrost a rozvážnost.“... celý text
— ivetka859

Rodný dům Rodný dům

„Poetické autorovo vzpomínání na dětství prožité v Hradci Králové, na jeho rodný dům na předměstí a jeho obyvatele. Vzpomínky na vlastní dospívání, nejbližšího kamaráda Jarka, který tragicky zahynul, i na svoji vlastní rodinu a životní osudy sousedů z domu jsou popsány v duchu autorovy osobité poetiky, v romantickém, velmi procítěném duchu. Kniha vzpomínek je tedy jakýmsi lexikonem autorových vzpomínek na své nejbližší a sousedy, jakožto i na své léta zrání, do čtrnáctého roku života. Jakýmsi překlenovacím prvkem mezi tragédiemi (smrt nejlepšího kamaráda, dědy Filipa) a mezi radostnými událostmi (bar micva, inicializační přechod do dospělosti v podobě sblížení se s dívkou) je tvrzení autorova otce, že „život si vždy najde svoji cestu“. Krásné a poetické čtení.“... celý text
— tomas6658

Ulice zvaná Mamila Ulice zvaná Mamila

„Jedna z posledních Fischlových próz – román, který vzdává hold Jeruzalému (to bylo jedno z autorových tradičních témat) a nese četné autobiografické prvky. Čtenář, který dílo Viktora Fischla zná, se zde opět setkává s některými postavami z Dvorních šašků. Ulice vedoucí k Jaffské bráně v centru Jeruzaléma, kaleidoskop lidí a osudů. Vypravěčem je bývalý soudce, který vypráví příběh svých přátel a sousedů v období okolo tzv. Šestidenní války. Setkáváme se zde mj. s „astrologem“ Maxem Himmelfarbem, jedním z hrdinů Dvorních šašků. Doba plyne a postavy (i postavičky) v sousedství žijí svými všedními životy, se všemi souvisejícími starostmi i radostmi. To vše reflektují tři přátelé – již zmíněný „soudce“, „astrolog“ a majitel kiosku Menachem Salz. Vzpomínají na své mládí, pronásledování za druhé světové války, i na svůj současný život starců, kteří dokážou být ostatním nápomocni radou nebo oporou. Do téměř ospalého dění vtrhne vší silou Šestidenní válka, která obrátí životy mnoha obyvatel ulice vzhůru nohama – zapříčiní mnoho tragédií, se kterými se musí lidé posléze vypořádávat, často i skrze svoji intimní polemiku s Hospodinem. Čas neúprosně plyne a mění nejen ráz ulice, ale i životy jejich obyvatel v přirozeném koloběhu zrodu, životů a umírání. Hlavní hrdina může v reflexi těchto dění pouze konstatovat, že některé události „je člověk odsouzen chtít pochopit, ale zároveň vědět, že nikdy nebude úplně všemu rozumět“ Typicky „fischlovsky“ poetická a zasněná próza, prodchnuta duchovní moudrostí. Leitmotivem je tok času a lidské vyrovnávání se s „ranami osudu“ – oné neúprosné konstanty, která jej doprovází. Lehkost a nadhled pomáhají postavám vyrovnávat se s jejich nelehkým údělem. Smíření se s tím, že se vše neustále mění a že lidský život má svůj konec, který se blíží. To vše prodchnuto ódou na krásy Jeruzaléma, města věčného a zaslíbeného a jednu velmi zajímavou vzpomínku na Prahu. Nechť je vaše duše vevázána do svazku živých, pane spisovateli Fischle. Děkuji za všechny ty krásné čtenářské zážitky a emoce, které jste mi svým dílem zprostředkoval.“... celý text
— tomas6658

Přejít na knížky autora