Václav Kosmák

česká, 1843 - 1898

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 27 knih
Žeň českého humoru
Žeň českého humoru
Chrt
Chrt
Eugenie
Eugenie
Vánoční obrázky
Vánoční obrázky

Nové komentáře u autorových knih

Pokoj lidem dobré vůle Pokoj lidem dobré vůle

„Snad každá žena se podobá květině. Nejlépe se jí daří v závětří míru a lásky. Některé povídky se mi líbily méně, některé více. Jedno je ale jisté: postavy v knížce ještě nebyly pohlceny vánočním shonem a stresem, nesnažily se co nejrychleji zajistit všechny dárky pod stromeček, ale uměly si vážit maličkostí a radovat se z pravé podstaty Vánoc a z jejich duchovního rozměru.“... celý text
— Kokoska92

Ztracená Ztracená

„docela zajímavý příběh...Ze začátku knihy jsem ani netušila, o co vlastně půjde..příběh mladé vdovy se spoustou dětí a vychcánka Schmieda ....a najednou Ztracenka...v dnešní době mobilů a nekončícího dohledu opravdu těžko představitelné..i když děti mizí pořád...2 holčičky vyrazí podívat se na procesí poutníků (což si dnes taky neumíme představit, že by dnešní děti něco takového zaujalo...) a jak už to bývá, nejdou zpět domů, ale kousek dál, a dál...a dopadne to ztracením...kdy jedno dítě se domů dostává poměrně rychle šťastnou náhodou, zato druhá v podstatě najednou získává nový život. Najde se ? vrátí se ? co s rodinou udělá takový příběh ? Hezké poohlédnutí 100let zpět...na Brněnsko. K zamyšlení. Pošlu dál.“... celý text
— haki34

Žeň českého humoru Žeň českého humoru

„Z antikvariatu vydanie 1949. Potesil ma archaicky sloh, slova, napodiv bude vo mne kus cecha lebo.. lebo tu kulturu clovek cez knihy, preklady, filmy a televiziu dostaval do krvi dennodenne... a lebo mi citat taketo veci nerobi najmensi problem. Ba priam si to viem uzit. Aj ked, maloco mi prislo svojim nametom alebo situaciou vtipne. A v prvom rade som to kupoval ako humornu knihu na chvile oddychu. Holt ina doba, iny humor. Ine veci boli ludom vtipne. Pripadne ine veci sa satiricky slahali. Takze kniha je skor taka citanka aj s celkom dostacujucim poznamkovym aparatom na konci o autoroch, o ktorych aspon polovici z nich som nikdy nepocul. Nieco som teda cital s hlbokym zaujatim, nieco som len tak odpolky preletel, ked uz som videl aka ta poviedka je a aky ma nadych. Zaujimalo by ma, ci sa niekedy dozijem aj Zatvy slovenskeho humoru :) Par tipov by som mal.“... celý text
— Corso

Eugenie Eugenie

„Velmi příjemným překvapením pro mne byl lidový společenský román Eugenie (1885) od Václava Kosmáka (1843-1898), rodáka z Martínkova u Moravských Budějovic, kněze, buditele a písmáka. Ačkoli je dnes Kosmák valnou měrou zapomenut, ještě 25 let po své smrti (v Prosiměřicích na Znojemsku) byl tak populární, že tehdy během čtyř let vyšly v jednadvaceti svazcích jeho sebrané spisy. Proslulý byl hlavně svými "kukátky" - fejetony o situacích, lidech a místech, které Kosmák za svého vcelku krátkého, ale na tvůrčí činnost bohatého života zpravidla sám poznal a zažil. - Eugenie je příběhem setrvalého morálního pádu ženy ze středních vrstev; měšťanky nadané, hezké, chytré, ale také citové oploštěné s notorickým sklonem k manipulátorství s lidmi svého okolí. Někde jsem četl chrakteristiku románu Eugenie jako milostného románu pro ženy, ale téhle charakteristice bych se příkře bránil: Kosmák nikdy nesklouzává k prostoduchému kýči, tam, kde čtenář očekává jakýsi předpokladatelný a tím vlastně nezajímavý vývoj, autor rázně vstoupí a vyrávění utne. "Koncipient přitiskl kytici k ústům a zašeptal: "Má jsi, Eugenie, má jsi!" To ostatní si čtenáři snadno mohou domysliti a proto končím své vypravování o slečně Eugenii." Eugenie je kritickým dramatem, kterému onu lidovost dodává snad pouze jakási jednoduchost a prostota autorova vyprávění; věděl, že píše především pro svého venkovského čtenáře jižní a jihozápadní Moravy, ale nepředložil mu žádný levný cukrkandl. Slečna a později paní Eugenie si dovedně ochočila své rodiče, své přítelkyně, zotročuje nápadníky, všude probouzí pozornost pánského publika; osoby, které nechává jako vyšlapané schody za sebou, umírají, jsou špiněny manipulativní lží, ve zraněné bezbrannosti se topí v depresi, nebo tonou v apatii; to si Eugenie ani neuvědomuje, protože až do konce sleduje jak v zrcadle jediný cíl: sebe. Topografie: děj Eugenie se zřejmě odehrává zpočátku v Moravských Budějovicích, pokračuje v Jihlavě a pak snad v Lesonicích, což byla místa, která Kosmák během života dobře poznal. Umístění děje ale není v románu nijak podstatné a vycítit se dá jen z nepřímých narážek. - Pokud mohu subjektivně vyjádřit slabinu románu, byl by jím charakter hlavní postavy - činy a pohnutky Eugenie jsou víceméně přímočaře sestupné, bez zádrhele a kotrmelců, pád od nevinného počátku až k destrukci. Dobré je, že pozitivní postavy románu nevystupují do popředí, ale zůstávají matné. Jednou z úhelných je nenápadný dr. Hudec, který je, jak se uvádí, inspirován reálným Kosmákovým spolupracovníkem advokátem Špatinkou. - Přečetl jsem za tři večery, stěží jsem se od knížky vždy odtrhl. Dobré, pane pátere, děkuji s úctou. Zdánlivě lidový román, který překvapí. Moravský Zola, rozvrat po venkovsku.“... celý text
— tomasblazek

Pokoj lidem dobré vůle Pokoj lidem dobré vůle

„Nádherný vánoční soubor povídek a příběhů dvou skvělých autorů - Vlasty Javořické a Václava Kosmáka. Moc se mi líbily úplně všechny, však vánoční čas je nejkouzelnější v celém roce. Vánoce od dětství skutečně miluji a to především díky svým rodičům, kteří nám dávali každoročně ten pravý zázrak spolu s láskou a vírou, avšak také vštěpovali vděčnost a soucit s jinými. Vzpomínali jsme na zemřelé a děkovali nejen za dary. V příbězích zde se snoubí vše mnou zmíněné s plnou vírou a Božím milosrdenstvím. Jsou zde příběhy Štědrého dne, adventu i povánočního času, motivy jsou různorodé. Najdete zde lásku opětovanou i nešťastnou, různé druhy bohatství (finanční i duchovní), rodinu, zvířata, boží prozřetelnost a řád, koloběh života i přírodu samotnou. Jednotlivé příběhy jsou krátké i delší, avšak všechny obsahují hluboké poselství. Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu zvířátek i stromečku. Musím říct, že mi to přineslo pořádnou dávku pokoje v duši a zahřálo mne u srdce. Zamilovala jsem se do milého vyprávění lidí a jejich osudů. Tuto knihu budu číst každý rok v předvánočním čase, protože si neumím představit lepší knihu k navození atmosféry, která by mi přinesla tolik klidu a hřejivosti v srdci. Děkuji za ní a budu si jí opatrovat pro své děti, abych jim mohla předat odkaz minulých generací.“... celý text
— NymphMaeve

Přejít na knížky autora