Václav Cílek

česká, 1955

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Kudy plyne Vltava

Kudy plyne Vltava - Václav Cílek

Kniha představuje zatím nejobsáhlejší přírodovědnou monografii naší národní řeky a nechybí v ní ani kapitoly věnované dějinám. Vltava je lemovaná desítkami význ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 87 knih
Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti
Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti
Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur
Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur
Česko na křižovatce
Česko na křižovatce
Staré cesty v krajině středních Čech
Staré cesty v krajině středních Čech

Nové komentáře u autorových knih

Jak přejít řeku Jak přejít řeku

„"Kdo zachraňuje, bývá zachráněn." "Češi jsou možná nevychovaný, ale přeci jen laskavý národ." Přiznám se, že jsem se do Cílka začetla až na podruhé. Při prvním pokusu jsem se totiž začala obávat, že se mi do ruky dostala ideologická propaganda na záchranu planety. A já nemám ráda ideology ani ideologie. Moje negativní očekávání však byla mylná. Dostalo se mi porce zdravého rozumu z pera mimořádně sečtělého a zcestovalého člověka. Chvílemi jsem sice měla pocit, že čtu rejstřík jmen za knihou bez hlubších průřezů, ale ne vše musí být analyzováno. Čtenář má přece vlastní rozum a prostředky jak si rozšířit povědomí. Cílek v každém případě nabízí širokospektrální pojetí vývoje moderního člověka od antropomorfismu po planetární ekologii (kam se vejde i Greta) a ekonomickou, politickou a sociologickou drobnoanalýzu států, vč. hudebního vkusu nebo náboženského vlivu. Neopomíná ani Řecko a krizi eura, kontextově zmíní problém migrace, glosuje roli a způsob fungování českých médií, vč. paradoxní cesty politiků k moci, nebo na příkladu Keni ukazuje, jak lze s pomocí informací z Facebooku zmanipulovat volby. Fakt krása. Samé horké kaštany. Václav Cílek se přitom vůbec nemusí uchylovat k názorově podbarveným soudům (dokonce i místo známého pojmu "populista" preferuje korektnější označení "politický outsider", který ještě neví, který ze svých slibů nebude schopen splnit. Jakkoliv to neplatí o některých jedincích typu Babiš), pouze řadu ověřených informací spojuje do logických řetězců a historického kontextu. Jako třeba ona tak často česká / středoevropská (údajná) xenofobie. Nečekaná pro mě byla exkurze či spíše apoteóza amerického Detroitu, kdysi sídlo automobilového průmyslu, který mi viděno Cílkovým prizmatem připomínka ptáka Fénixe, dle Cílka doklad velikosti, a nikoliv degradace amerického ducha. Jeho volba mezi kulturou původních Indiánů a bílých Američanů je přitom jasná. Závěrečnou úvahu pak Cílek věnuje pandemii kovidu a faktoru resilience fyzické i psychologické. Jeden ze způsobů, jak posilovat svou duševní resilienci, cituje jednoho psychologa Cílek, je vybavit si tři pěkné věci, které vás během dne potkaly :-). Nenechte se prosím mým výčtem zmýlit, zmiňuji pouze zlomek toho, čeho se Václav Cílek tak či onak dotkne. Všechno totiž souvisí se vším. ale kdo to dohlédne v době krátkozrakosti a roztříštěnosti dnešního světa X-manů a Insta(ntních)-gra(fo)m(an)ů? "Ani jižní ani severní ekonomika není morálně nadřazená. Vyvinuly se z místních poměrů a odpovídají národním povahám. Němci žijí, aby pracovali a Francouzi, Italové nebo Řekové pracují, aby žili." Němci pak mívají pocit, že Řekové jsou líní... a zkorumpovaní."“... celý text
— Rihatama

Něco se muselo stát: Nová kniha proměn Něco se muselo stát: Nová kniha proměn

„Nevýhodou těchto Cílkem organizovaných „sběrných spisů“ je velmi rozmanitá kvalita příspěvků. U některých má člověk pocit, že autor vůbec nevěděl, co napsat, tak prostě něco sesmolil, aby se neřeklo. Jiné jsou sice informačně poměrně hodnotné, ale s vyjadřovacími schopnostmi autora už je to horší. Pak jsou tu naopak jazykově vytříbené příspěvky o ničem, resp. na téma, které může zajímat tak autora a pár nadšenců z oboru. Lze tu ale naštěstí najít i příspěvky, které se nejen dobře čtou, ale člověk se z nich opravdu i leccos zajímavého dozví, a těch je naštěstí většina. Žádný příspěvek není přehnaně dlouhý, takže i těmi méně zajímavými se člověk rychle prokouše a výsledný dojem (tedy alespoň můj) je takový, že to rozhodně nebyla ztráta času (koneckonců lze číst jen to, co čtenáře opravdu zajímá). Bonusem a příjemným osvěžením jsou vsuvky v podobě fotografií, kreseb a citátů (ať už z pera G. K. Chestertona, převážně bulvárního tisku nebo anonymních autorů z MHD). Samozřejmě je nutno mít na mysli, že příspěvky pocházejí z doby před deseti lety, což pro někoho může znamenat mínus; mně se naopak líbilo srovnávat tehdejší představy autorů o budoucnosti s dnešní realitou.“... celý text
— Taťka Hraboš

Vlhošť - Hora v labyrintu skal Vlhošť - Hora v labyrintu skal

„Na Vlhošť jsem poprvé narazil v Urbanově Hastrmanovi a jeho atmosféra mě uchvátila. Ostatně i Václav Cílek tento román v knize zmiňuje jako jeden z mála uměleckých počinů, který byl Vlhoštěm a jeho okolím inspirován a navíc odpovídá duchu místa. (Pořád mám trochu problémy s TÍM Vlhoštěm. Nevím proč, myslel jsem, že je TA.) Samotná kniha je složená vlastně ze dvou částí. V té první podává Jiří Adamovič geologický popis místa. Pro neodborníka je tato část hůř čitelná, ale i tak podává zajímavou historii horotvorných procesů, z kterých hora vzešla a které jí daly dnešní podobu. Ve druhé části se Václav Cílek s etnografem Kamilem Podroužkem věnují širšímu okolí hory s rozmachem, který je pro Václava Cílka typický. Od vykopávek památek na mezolitické obyvatele, přes historické proměny osídlení, až k současným problémům s vodou a proměnou vegetace. To vše s přesahy do řady vědních oborů, jejichž poznatky svými úvahami (a občasným humorem) propojuje. Celkově jde o nesmírně zajímavou knihu, která měla pro mě pouze dvě drobné chybičky. První je přílišná odbornost první části, ale to je dáno mým nedostatečným vzděláním v oboru. Druhá výtka pak směřuje k některým fotografiím z doprovodné dokumentace, kde jsem občas nevěděl, co mám vidět.“... celý text
— vlkcz

Věci, které září Věci, které září

„Nová kniha Václava Cílka je zvláštním slepencem. Zdá se, že autor toho chce a potřebuje tolik říct, že se rozhodl sdělit to v jedné knize, ať to je odbyto. V zásadě jde o knihu o umění a umělcích. O světle, které skrze ně a jejich dílo ozařuje svět. Četla jsem mnoho Cílkových knih a všechny mám ráda. Zde jsem ale občas měla prchavý pocit jakési autorovy neskromnosti, zdráhám se z úcty k němu napsat nadutosti. Napolo tajuplná osobní vyznání, kterým rozumí pouze zasvěcený a znalý věci, tento pocit umocňovaly. Něco tam bylo zkrátka nadbytečné. Ale co, autor to tak chtěl, tak berme nebo nechme být. První část knihy je velmi zajímavá, alespoň pro mne. Pojednává o skalním umění tak, jak jsem o něm dosud nečetla. Odtud se volně přelévá k současnému českému umění v čele Petra Nikla, Františka Skály, Ondřeje Smeykala a dalších. Pak se dlouze věnuje sochaři a grafikovi Františku Bílkovi, jeho dílu, inspiraci a osobnosti. Následuje Alfons Mucha a jeho Slovanská epopej, o které je v samém závěru zajímavá samostatná kapitola o tom, jak se připravovala publikace s reprodukcemi. Část o světové a zejména české politice na přelomu 19. a 20. století je opět velmi zajímavá. Kdo stál u založení nezávislého Československa? Byl to nejen sám Masaryk (který koncipoval rovněž Deklaraci nezávislosti), ale i tvůrce obřích soch v Mount Rushmore a vrcholný představitel Ku Klux Klanu v Americe Gutzon Borglum. Všechna ta jména a překvapivé události, které vedly k nepravděpodobnému vzniku Československa tu vypisovat nebudu, jsou sice zajímavé a pro mne v mnohém objevné, ale mě zajímala především ta první část knihy, ze které přidám několik citátů: „...co je to za svět, ze kterého vyrůstá skalní umění a proč se zjevuje právě teď?Co se děje s naším světem, že se aktivuje nějaký druhý plán? Myslím, že si toto spojení nevymýšlím. Jednak mocně roste proud archeologické literatury zabývající se skalním uměním, jednak jsem od více autorů viděl podobné obrazy. --- když vykročíte cestou nějakého zasvěcení, jako byste aktivovali jakýsi vnitřní program, který vás vede od jednoho předvídatelného kroku k druhému a předem je rozhodnuto, jakou cestou se dáte. Zasvěcení vtisklo už na počátku vašemu životu určitý tvar a vy jej naplňujete. Na druhou stranu je většina šamanů k tomuto kroku povolána a nemá moc na výběr. Zasvěcení je bytost, která se o vás stará, ale vy ji musíte krmit. Pokud ji nechcete přijmout, bytost začne být neklidná, vy nešťastní a možná zahynete. V kmenových společnostech je vaše ´osobní´ šamanství záležitostí celé společnosti, protože medicinmanem jste se stal ne kvůli sobě, ale pro ostatní. Hasičem se taky nestanete, abyste si doma mohl uhasit požár, kdyby k němu náhodou došlo. Naštěstí uprostřed všech těch mysterií funguje již zmíněná ochranitelská moc až sarkastického humoru a ryčné hudby. Všimli jste si, že třeba česká dechovka nefiguruje v žádném katastrofickém filmu či noirovém thrilleru? Některé věci se totiž navzájem zahání. Jsem přesvědčen, že nejlepší obrana proti zombie není mačeta SOG, ale naplno puštěný dechovkový šlágr. Podobně i tradiční jazz zabraňuje mysli sklouzávat do bezvýchodného podsvětí. --- Určitě neplatí představa, že umění by se vyvíjelo od nějakých primitivních forem k dokonalejším. Umění, a to od samého začátku, buďto je, anebo není. Monumentální jeskynní umění je ´hotové´ stejně jako hudba J. S. Bacha. Umění připomíná řeku plynoucí stranou našich životů, kterou všichni známe, ale ne každý do ní umí vstoupit. Indiáni mají často pocit, že bílý muž si odkudsi z vesmíru vytáhne boha, umístí jej na nebesa a Zemi se všemi jejími tvory a proměnami považuje za neživou. Zbylé užitečné části této ne-živé planety se pak snaží využít nebo prodat. --- Něco podobného známe i z evropského folklóru či původních pověstí o Krakonošovi, což není eticky uvažující myslivec, ale nebezpečný démon. () Domorodci nemají onu křesťanskou či obecně egyptskou a blízkovýchodní tendenci vydestilovat boha z okolní krajiny a pak ho zavřít do ´krabice´ nějakého chrámu. --- Podstatná je však ještě středověká zásada, že ´božské je možné poznávat jenom božským´. V člověku tedy musí být nějaká základní jiskra, díky které pozná oheň. Pokud schází, pak vyšší sféry zůstávají neviditelné.““... celý text
— Tyet

Křivoklátsko - Příběh královského hvozdu Křivoklátsko - Příběh královského hvozdu

„Tahle řada knih o středních Čechách je úžasná, člověk se v nich hrozně moc dozví a venku se pak lépe dívá.“
— Hanka_Bohmova

Přejít na knížky autora