Truman Capote

americká, 1924 - 1984

Populární knihy

/ všech 12 knih

Nové komentáře u autorových knih

Chladnokrevně Chladnokrevně

Naprosto skvělá kniha podle skutečného zločinu. Hlavně začátek je skvělý. Popíše rodinu oběti tak, že máte pocit, že je znáte. Pak se pozornost přesouvá k odhaleným vrahům a detailně psychologicky líčí jejich osobnost. Postupně je čtení náročnější a trochu kniha ztrácí tempo, když dojde na dlouho trvající soud. Je to ale hlavně výborně napsané. Capote psát uměl.... celý text
Pablo7


Chladnokrevně Chladnokrevně

Veľmi ma prekvapilo, že knihu Chladnokrevně vydalo zrovno Naše Nakladatelství (tento rok sa im podarilo podobné prekvapenie s knihou Barva nachu). Asi by som ju prehliadla, keby mi neudrelo do očí meno Capote a nezistila by som, že v slovenčine vyšla pod Absyntom. Každopádne k samotnej knihe: Zamilovala som si ju od prvej stránky, nemala som pocit jedinej zbytočnej vety. Nie je to kniha plná akcie a prelievania krvi, je však veľmi surová a dojímavá práve vďaka svojej faktografickosti. Dočkáme sa psychologického rozboru postáv (či už obetí, vrahov, vyšetrovateľov, obyvateľov mestečka aj priateľov obetí). Capote však nepodáva čiernobiely obraz o postavách. Nešetrí ich, no zároveň ich vyobrazuje veľmi ľudsky. Ukazuje ich dobré aj zlé stránky, slabosti aj prednosti. Zároveň neromantizuje príbeh a neospravedlňuje správanie vrahov. Bavili ma aj pasáže, ktoré sa netýkali priamo vyšetrovania, ale analyzovali atmosféru v malom mestečku po takejto udalosti. Pre mňa osobne je kniha Chladnokrevně majstrovsky vyvážené dielo po všetkých stránkach, ktoré ma absolútne vtiahlo do deja.... celý text
Mimosa26


Snídaně u Tiffanyho Snídaně u Tiffanyho

Pěkné... ale z bot mě to teda úplně nevystřelilo :D
Mánička178



Chladnokrevně Chladnokrevně

Kniha, ke které jsem se dostal díky společnému čtení. Zcela mimo moje oblíbené žánry tato kniha spadá do literatury faktu. Chladnokrevně je pro mě krásným důkazem toho, že i když je kniha psána přesně podle skutečných událostí, neznamená to, že musí být zábavná. Musím po pravdě říct, že mi strašně dlouho trvalo se začíst a více než 100 stran jsem se vysloveně nudil. Chápu, že seznámení s rodinou Clutterových je pro ucelený příběh důležité, ale vzhledem k tomu, že na tom není nic výjimečného, je to prostě nuda. Dál už začaly převládat jakž takž zábavné pasáže, ale až do konce knihy vydržel trend občas zařadit odstavec až dva o někom, kdo pro příběh nebyl nikterak zásadní ani dále nevystupoval. Určitě mohla být kniha o něco kratší. Najde se samozřejmě i spousta kladných bodů. Zejména oceňuji, že jsem se dozvěděl spousta detailů a udělal si celkem ucelený obrázek o životě na americkém maloměstě v období poloviny dvacátého století. Zajímavých faktů je tam opravdu spousta. Kladně hodnotím také druhou polovinu knihy, zejména pasáže z pohledu Dicka a Perryho, které mě opravdu bavily a vnášely krásný vhled do myšlení těchto individuí. Otázka zodpovědnosti za vlastní činy v případě lidí jako Perry sice na chvíli zarezonovala, ale nemohu říct, že by mé názory po přečtení zůstaly trvale ovlivněny. Celkově dávám slušné 3*, které mají blíž spíše nahoru, než dolů. Jsem rád, že jsem vplul do pro mě neprobádaných vod true crime a nevylučuji, že se do nich někdy vrátím.... celý text
Slezadav


Snídaně u Tiffanyho Snídaně u Tiffanyho

Krátká novela s autobiografickými prvky. Jedno ze stěžejních děl americké prózy druhé poloviny 20. Století. Vedle „Chladnokrevně“ se jedná o vrchol Capotovy prozaické tvorby. Začínající spisovatel, žijící v New Yorku (odkaz na Capotovy spisovatelské začátky), se jednoho dne seznamuje s novou obyvatelkou dobu, ve kterém bydlí - slečnou Holly Golightlyovou, a to za vcelku kuriózních okolností – nejprve na něj několikrát v noci zazvoní, když si zapomene klíče od domovních dveří a poté k němu přijde (či spíše vtrhne) do jeho bytu po požárním schodišti při útěku před jistým agresivním milencem. Holly je „neřízená střela“ – mladá kráska původem z jižanského zapadákova, která se pokoušela nejprve prosadit v Hollywoodu u filmu, nakonec se usadila v New Yorku, kde se nechává vydržovat staršími bohatými muži jako jejich milenka a dnes by se řeklo večírková „celebrita“. Ve svém bytě pořádá velmi časté bujaré večírky se spoustou skandálů, které pobuřují ostatní obyvatelé domu, a celkově vede velmi nevyrovnaný a hektický bohémský život v blízkosti newyorské smetánky. Na pozadí nekončících party a Hollyina společenského „hemžení“ se spisovateli postupně podaří pohlédnout za pozadí jejího neklidného a frenetického způsobu života a svým způsobem se s ní vnitřně sblíží. Zjišťuje, že Holly se vlastně jmenuje jinak a že je vdaná za jakéhosi vesnického doktora, který ji s posléze pomocí jejího bratra vypátrá a marně přemlouvá k návratu na venkov. Po sérii nešťastných událostí (úmrtí Hollyina bratra ve válce, ztroskotání výhledu na lukrativní sňatek nejdříve se známým newyorským multimilionářem, posléze s brazilským diplomatem a hlavně po Hollyině potratu) dochází k další výrazné osudové ráně v podobě Hollyina zatčení za údajné spolčení s hlavou newyorské italské mafie. V závěru Holly utíká z New Yorku nejprve do Brazílie, posléze do Argentiny, kde provozuje i nadále svůj neutěšený prostopášný život… Významným motivem novely je hledání – vlastní identity, svého místa na tomto světě. Neustále „těkající“ a „hýřící“ Holly to definuje v závěru, kdy ve vypjatém rozhovoru se spisovatelem říká: „Co bude se mnou… Protože takhle by to mohlo jít věčně. Nevědět, co je moje, pokud to nezahodím“. Jedná se tedy o jistý druh existencionální krize, snahy o hledání vlastní „pevné půdy pod nohami“, které ovšem nelze docílit, ani přes neustálou zběsilou snahu a sebevětší osobní vypětí. Všechno to Hollyino hýření jako by mělo být zástěrkou vnitřní duševní prázdnoty, nemožnosti nalézat štěstí a uspokojení z vlastního života. Závěrečná (velmi hutnou a zběsilou formou podaná) scéna Hollyina útěku je jakoby poslední snahou o marné vzepření se svému životu, který ovšem i nadále pokračuje podobným způsobem. Pan Capote rozhodně psát uměl. Působivé, čtivé a nutící k zamyšlení se…... celý text
tomas6658