Tomáš Weiss

česká, 1966

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit
Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit
Neděle sv. Snipera
Neděle sv. Snipera
Postkomunismus: záškrt
Postkomunismus: záškrt
Orchestr kostitřase
Orchestr kostitřase

Nové komentáře u autorových knih

Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit

„Z celý knížky čpí uštvanost, únava, a neochota mluvit jak o literatuře, tak o sobě. Že se ti v kapitalizmu špatně píše? Že máš materiální starosti? Že se stěhuješ z bytu do bytu? No jo, no. Jestli toto má být jeden z větších českých spisovatelů naší doby, tak z Nemůžu se zastavit to zjevné určitě není.“... celý text
— Forcroi

Nemůžu se zastavit Nemůžu se zastavit

„„Vnitřní zrání je pro mě něco z knížek. V člověku je prostor, kde bydlí ďábel. Toho jen tak nepřepereš tím, že se něco dozvíš nebo se třeba naučíš španělsky nebo žonglovat, objedeš svět nebo nebudeš pít pivo. Já v sobě svoje zlý věci cejtim. Tuším, že jen tak neodejdou. Zlo je v určitý podobě fascinující. Mám rád větu z Canettiho Svědomí slov: ‚Básník nevydá lidstvo smrti.‘ Zní to tak prkenné pateticky, že jsem si na tu větu musel dlouho zvykat. Když si to ale promyslím a procítím, tak musím souhlasit. Není možný nechat lidi úplně bez naděje. Když rozšíříš beznaděj, tak usmrcuješ. člověk nesmí vydávat lidi kolem sebe Zlýmu. Nesmíš to udělat ani sám sobě, svému vlastnímu stáří.“ V jedné z odpovědí popisuje Jáchym Topol překvapení řady čtenářů z prvního kontaktu s ním. Na základě četby jeho knih čekají člověka divoce vypadajícího a divoce se chovajícího, kterému „trčí z žíly jehla“. A místo toho potkají osobu klidně a rozumně se vyjadřující... Musel jsem se při tom smát, protože, ano, přesně tohle byl můj první dojem z nějakého televizního rozhoru s Topolem, který jsem kdysi dávno viděl. Cože, tenhle seriózní a vlastně docela nenápadně a fádně vyhlížející tiše a pomalu mluvící pán je autor těch šílených halucinačních fantazií a někdy i fantazmagorií?! :-) Ten rozpor mezi dílem a autorem je skutečně do očí bijící. Autor chaotické a srozumitelnému výkladu se bránící beletrie je člověk, který má všechny odpovědi tak dobře promyšlené a který se dokáže tak srozumitelně a přesně vyslovit. Zaregistroval jsem ještě jeden zdánlivý rozpor: v době, kdy byl Topol v plně alkoholovo-mejdanovém období, měl práci, ve které musel nemohoucím lidem nosit kýble s uhlím. Jako samozřejmost zmiňuje, že to i přes veškerou bohémskost těch časů (kdy se konaly mnohadenní večírky a opojné tahy) na tyhle na něj odkázané lidi nikdy nezapomněl. Přijde mi to nějak symbolicky vypovídající: Jáchym Topol jako člověk jaksi neustále nespolehlivě vlající, který ale zároveň ví, co je třeba dělat a také to spolehlivě dělá. Knižní rozhovor s Jáchymem Topolem jsem si přečetl s velkým zájmem. Protože je to muž, který dokáže velmi dobře pozorovat, pozorované promýšlet, a o promýšleném srozumitelně podat svědectví. Ať už jde o dospívání v disidentském ghettu, život v undergroundu nebo literárním provozu a procesu tvorby. Ať už jde hodnocení národa, ve kterém žije nebo vzdáleného národa, který se pokouší prozkoumávat. To je hodně cenné. A hodně cenná je schopnost Jáchyma Topola vyhýbat se myšlenkovým stereotypům. Toho jsem si všiml už při předchozích rozhovorech s ním a teď mě to opět bouchlo do očí – vyhýbá se zaběhaným klišé, ale zároveň si jako čtenáři můžeme být jisti, že jeho nesamozřejmé a protiproudé postřehy nejsou jen snahou o samolibou originalitu. Je mi tím obrovsky sympatický, tou jeho snahou vyhýbat se efektní sebepropagaci, pokorným a trpělivým hledáním pravdy o sobě i světě a ochotou o sobě pravdu říkat. A taky schopností říct nevím, když něco neví. „Myslíš zlatým věkem takovou tu dobu, kdy chlapi byli chlapama a ženy ženama a měli děti, který byly opravdovýma dětma, jak z reklamy na kafe? Kdy byli navíc raci v potoce a dobrotivý císař se o vše postaral a pekař pekl zlatisté housky a řezník nešidil? A nad všemi bděl laskavý Pán a všichni v něj věřili... Jsem přesvědčenej, že žádná taková doba nebyla. Někdo ji hledá v budoucnosti, jinej v minulosti. Smůla je, že je to chiméra. Sen.““... celý text
— mirektrubak

Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit

„"Taky používám vlastní chyby. Nevím jak to vysvětlit. Dobrá chyba je lepší než sto stran napsaných vodorovně." Topolova Sestra mě zaujala (byť jen její výcuc na ČRo) nakonec víc, než se mi na prvý poslech zdálo. Kromě tohoto psaného rozhovoru jsem vyslechla ještě dva současné "naživo" a autor si mě lidsky velmi získal. Tenhle "král gymplu" z Radotína s bohatou minulostí kolem disentu, undergroundu i psychiatrie, co teď šéfuje programu Knihovny Václava Havla, z mého pohledu zaujme svojí zdravou pokorou, sebeironii a humorem (jak píše milary) Kapitolu o indiánech (včetně srovnání s Romy) jsem víc než ocenila a mnohé mi realisticky vysvětluje. Na Trnovou dívku se odteď budu koukat určitě jinýma očima :o) Včetně vysvětlení zásadního rozdílu mezi americkou a indiánskou kulturou. "Apačové jsou tak hrdý, nebo tak podivný, že ve svém jazyků vůbec nemají slovo 'musíš'. " Stejně jako odůvodněný respekt před šamanismem, který popisuje. Je toho opravdu hodně, co lze vyčíst z rozhovoru s vnukem skvělého Karla Schulze. "Vnitřní zrání je pro mě něco z knížek. V člověku je prostor, kde bydlí ďábel. Toho jen tak nepřepereš tím, že se něco dozvíš...naučíš španělsky nebo žonglovat, objedeš svět...nebudeš pít pivo. Já v sobě svoje zlý věci cejtím. Tuším, že jen tak neodejdou. Zlo je v určitý podobě fascinující. Mám rád větu z Canettiho Svědomí slov: "Básník nevydá lidstvo smrti." Zní to tak prkenně a pateticky....když si to promyslím a procítím, musím souhlasit. Když rozšíříš beznaděj, tak usmrcuješ. Člověk nesmí vydávat lidi kolem sebe Zlýmu. Nesmíš to udělat ani sám sobě, vlastnímu stáří." Smekám a určitě si od něho ještě něco přečtu. 10/10“... celý text
— Chesterton

Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit

„Přečetla jsem si Intro a hned jsem byla unavená :). ("Intro" je anglicismus a český slangový výraz hudební terminologie. Dnes se s ním setkáváme nejčastěji v oblasti populární hudby a jedná se o úvodní skladbu koncertu nb. alba. Nepředznamenává nutně náladu následujícího... tak nějak praví Wikipedie). Tady předznamenává. Uvozuje svou hektičností stejně hektické chrlení skvěle vedených otázek a odpovědí (více či méně) na ně. Ten rozhovor nebyl určitě žádný med, žádná zrežírovaná pohodička v ušáku s kafetem z porcelánu a bábovkou. Pozutrhané chvilky pro dialog se ale nemění v chaos, celá knížka je dobře přehledná díky chronologicky seřazeným kapitolám a bodovým obsahům namísto názvů. Připomíná to nějakou sportovní disciplínu - běh. Nebo vzpírání. Nestíháte... Příval informací. Dění. Absolutní vypravěčství, smysl pro zkratku, slova tak přiléhavá a výstižná, že za ostrého tempa vytěžují vaši pozornost na maximum a zároveň nakládají nové a nové souvislosti, emoce a prožitky, oslňující i ochromující, v množství popírajícím čas. Všechno to ve mně vzbudilo údiv a respekt (doslova mě ohromila "indiánská" kapitola, šíře zaujetí a ponor do tématu. A nic na tom nemění, že zrovna ona pro mě nepředstavovala totéž). A velký respekt se týká také toho, co nelze přehlédnout: Topolova smyslu pro humor i sebeironii, smyslu pro sebereflexi a bytostné nechuti vyhřívat se pod aureolou výjímečnosti. Nakonec bych ráda připojila úryvek, který mi mluví z duše a kterým se odvažuju čelit občasným kritikám na níže uvedené (samozřejmě kritikám těch, jimž se pak občas - k jejich smůle - až trochu vytrácí smysl čteného): ...další jazykový náraz pro mě znamenalo setkání s tvorbou Pavla Zajíčka. Jeho jazyk, jazyk DG 307, ten mesiášskej, karatelsko - spasitelskej jazyk, jazyk inspirovanej biblí stejně jako putykou. Máme v sobě všechny ty češtiny smotaný, obecnou, hovorovou, spisovnou, nespisovnou. Nevěřím tomu, co často tvrdí editoři, že v kížce má být zachována jednota. Aspoň pro beletrii a poezii tyhle hranice udává autor. Občas použiješ tvar spisovný, občas vulgarismus a stejně to zní přirozeně. Řeč snad každého Čecha je míchanice. Pro překladatele to je hrůza... :)) Je to fajn knížka. Doporučuju. I těm, jako jsem já, a třeba si Topola nikdy nepřečtou.“... celý text
— milary

Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit Jáchym Topol: Nemůžu se zastavit

„Tak na to, že Topolovy věci nemůžu ani dočíst, tak ten rozhovor je skvělej! Chválím tazatele i respondenta.“
— Warana

Přejít na knížky autora