Tomáš Pospiszyl

česká, 1967

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Jindřich Chalupecký: Texty a kontexty kritika umění

Jindřich Chalupecký: Texty a kontexty kritika umění - Tomáš Pospiszyl

Kritik a teoretik umění Jindřich Chalupecký (1910–1990) významným způsobem ovlivnil kulturní život bývalého Československa. Jeho tvorbou prostupuje téma vztahu ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 33 knih
Kmeny 0
Kmeny 0
David Černý
David Černý
Promrdané roky III
Promrdané roky III
Vetřelci a volavky
Vetřelci a volavky

Nové komentáře u autorových knih

Vetřelci a volavky Vetřelci a volavky

„Musím povedať, že ako úplnému laikovi mi táto kniha dosť otvorila oči. Zrazu vidím okolo seba toľko umeleckých diel. Nie každé sa mi páči, to je samozrejmé. No úprimne, obvykle okolo toho všetkého denne chodíme a ani si neuvedomíme, že každý ten kus kameňa, betónu, plechu, skla prešiel rukami umelca a ten mu dal nejaký význam. Väčšinu života som žila v pražských Stodůlkach a práve odtiaľ je v tejto knihe pomerne dosť fotiek - napr. i ten akože votrelec priamo na obálke. Okolo toho veľkého puknutého kamenného vajca som prešla snáď milionkrát a až teraz mi dochádza, aké je krásne. Alebo pozerali ste niekedy na abstraktné mozaiky na fasádach či v rôznych úradných budovách či školách ako na zaujímavé umenie? Ja vlastne nie. Pritom niektoré ozaj za to stoja. Krása, ďakujem autorom. Na svojich výletoch nebudem obzerať už len architektúru miest, ale aj ich umeleckú výzdobu.“... celý text
— Čand@

Nulla dies sine linea Nulla dies sine linea

„2006-2012. 'Nulla dies sine linea' je umělecká svoboda dua Jiří Franta a David Böhm. Stimulující, pokud se rádi necháváte unášet vizuální tvorbou, je to jako svěží vánek, takové to "umění je o nápadu" a tak se tu experimentuje, nic není nemožné, nepovolené. Víceméně takový inspirativní katalog s příběhem, co má tendenci v momentech vás dost nakopnout k tvoření, zejména se mi líbilo, jaké všemožné způsoby se tu nastřádaly, pokud jde o kombinování vizuálních prvků, zároveň je to ale z takové té "artové sféry", která prostě "jde ve vlastní bublině". Ale kdybych na tohle narazil někde v antikvariátu, nebo kdekoliv, náhodou, tak bych si to asi vzal, abych si to někdy v klidu jen tak přečetl důkladněji. Zatím jsem spíš nahodil svůj, už z dětství tak typicky zběsilý, průjezd vizuální složkou, než abych ten rytmus konstantně přerušoval čtením.“... celý text
— JP

Kmeny 0 Kmeny 0

„Kniha popisující jednotlivé subkultury v době totality doplněné o rozhovory se členy subkultur a fotografie.“
— jan.para

Kmeny 0 Kmeny 0

„Zajímavá myšlenka, dobré fotky. Jak píší ostatní - kvalita různá. Asi nejvíc mě oslovila kapitola punk. Autor kapitoly nás pustil blíž k sobě, k motivům, postojům. Většina dalších autorů to neudělalo. Chybí mi hloubka. Často jsem měl pocit, že autor předpokládá, že to hlavní stejně známe a tak to nezmíní. Proč např v kapitole tramping nebo folk nejsou Nedvědi? Osobně bych byl rád i za hlubší přehled o stylech (když např píšu o Depeche Mode, tak bych napsal něco víc o historii kapely a jejím vlivu nejen u nás). Celkově však dobrá myšlenka a dám šanci 90.“... celý text
— Eridan

Promrdané roky III Promrdané roky III

„Umění má provokovat. Nikoli ovšem v samoúčelném smyslu, přesněji ve smyslu laciné komerce. Má provokovat k cítění, myšlení. Mrdání v životě jest důležito. Umělci jsou ti, kdo to vědí nejlépe. Bez mrdání není fantazie ani kvalitní tvorba, mimo jiné snad i proto, že sex spaluje v mozku látky toxické. Kdybychom jako lidé více mrdali, celá společnost by byla zdravější. A bezvýchodná promrdanost času, která je společným jmenovatelem všech lidských životů ve všech dobách, je k této myšlence zajímavým kontrapunktem. Myslím, že přesně v tomto duchu je zvolen název této knihy. David Černý je jedním z těch umělců, kteří si takovou provokaci podle mého můžou dovolit, neboť svojí dosavadní prací prokázal, že je schopen více, než jen banálního vyjádření. Jsou to pěkné a zajímavé plastiky. Obal knihy odkazuje k albu Michaela Jacksona Thriller. Mezi nejznámější díla D. Černého patří slavná miminka na Žižkovské věži, kinetická hlava Franze Kafky před Škodovým palácem v Praze (dnes před obchodním centrem Quadrio), socha svatého Václava jedoucího na mrtvém koni v pasáži Lucerna, růžový tank na Kinského náměstí v 90. letech, který již byl z důvodu našeho opětného směřování na Východ odstraněn. Všechna tato díla podle mého názoru zajímavým způsobem obohacují veřejný prostor (daleko lépe, než by je obohacovaly například další vkusně žluto-červené oblouky McDonalda, ikdyž kuřecí nugetku si občas rád zakousnu). Ikdyž umění samozřejmě zdaleka ne každý ocení (a přesněji řečeno, těch, co je ocení, je ve všech dobách pouze menšina). Možná je to proto, že umění je estetická deviace.“... celý text
— mmouse

Přejít na knížky autora