Stig Dagerman

švédská, 1923 - 1954

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Had
Had
Naše potřeba útěchy je neukojitelná
Naše potřeba útěchy je neukojitelná
Německý podzim
Německý podzim
Starosti se svatbou
Starosti se svatbou

Nové komentáře u autorových knih

Nemecká jeseň Nemecká jeseň

„Verné zachytenie povojnovej atmosféry zbombardovaného Nemecka očami mladého Švéda s jedinečným spôsobom písania. Čítať o tomto období texty napísané pre zmenu reportážnym štýlom bolo zaujímavé. Kto chce faktografické spracovanie vývoja v Nemecku tesne po WWII, odporúčam čokoľvek od autora Keith Lowe. Zaujali opisy denacifikačných procesov s klasickou šablónou obhajoby: všetci obvinení Nemci počúvali zahraničný rozhlas a všetci sa k židom správali vždy priateľsky. Už mi tam len chýbalo svedectvo babky zo susedstva, o tom, že taký to bol slušný človek, aj vždy pozdravil... Lepšie sa mi čítali príbehy obyčajných ľudí ako glosy o politike. Priznávam, že vôbec som si počas čítania nevšimol nejaké anarchistické názory autora, ktoré mu boli v komentároch na konci knihy pripisované. Viem si predstaviť, že ak by som knihu čítal v inom rozpoložení a za iných okolností (nerušený deťmi), mohol to byť ešte lepší zážitok a plné hodnotenie. „...zaslúžené utrpenie sa znáša rovnako ťažko ako nezaslúžené...“ 8/10“... celý text
— Recidivista

Had Had

„Dagermana bych doporučil všem. Zdatně se rýpe v lidské temnotě. Této knize bohužel v českém překladu ubližuje nekvalitní editor.“
— Jan K

Popálené dítě Popálené dítě

„Vzala jsem si knihu na dovolenou, že ji konečně dočtu, resp. budu na ni mít klid a více času. A ten klid na ni jsem opravdu potřebovala, abych porozuměla a vnímala, co vlastně čtu. Kniha je veskrze depresivní a negativní, sem tam se objeví záblesk lepší nálady, vstřícnosti, optimismu a lásky- opravdové, ne vynucené či "povinné". Osobně si myslím, že ponuré vyznění knihy vychází z nepříliš laskavého dětství, které Bengt prožil, a to se následně odráží v jeho myšlení, chování nejen k sobě samotnému, ale i ve vztahu k lidem a prostředí kolem sebe. Je to dobrá sonda do rozpolcené duše mladého člověka a nutí k zamyšlení nad tím, jestli je v životě správné dělat to, co chceme my nebo sebe upozadit a dělat to, co od nás očekává společnost, resp, naši nejbližší...o to je pak těžší to změnit.“... celý text
— karolina1545

Popálené dieťa Popálené dieťa

„Knihy by sa nemali hodnotiť podľa jednoduchej schémy páči-nepáči (líbí-nelíbí). Také hodnotenie hovorí viac o kritikovi než o diele. Zostáva na povrchu (tak povediac na obálke knihy) a pokiaľ čitateľ neobjasní svoj estetický postoj, je hodnotenie čisto orientačné. Román Popálené dieťa sa mi veľmi nepáčil. Ale nie z estetického hľadiska. Naopak, novodobá variácia antickej drámy má literárne čaro. Lenže ten nešťastný Bengt ma rozčuľoval. Chce žiť čistý život, pričom cielene a vedome trápi všetkých okolo seba – ľudí i psa. Trpí neduhom, ktorý sa v súčasnosti zrkadlí v komentároch na sociálnych sieťach, a ktorý sa dá opísať ako „interpretačný syndróm“. Bengt úmorne všetko a všetkých interpretuje. Je to až únavné, ako chce pochopiť každý úkon, čin a slovo. Keď sa mu zdá, že nejakú odpoveď nájde, považuje sa za čistého, pričom všetci ostatní sú malí a nečistí, lebo nechápu. Jeho posadnutosť vyústi v záverečnom akte, ktorým chce získať absolútnu kontrolu nad životom… Keď sa vám zdá, že ste držiteľom „pravdy“, interpretujete (teda komentujete) svet, ľudí a udalosti skrz optiku tej „pravdy“. Cítite sa privilegovaný, lebo si myslíte, že viete viac než ľudia okolo vás. A bojovne šírite vaše „pravdy“ ako misionár Evanjelium. Po čase sa však cítite nepochopený – okrem online skupiny s podobnými názormi. Tí vás podporia a povzbudia. Po krátkom oddychu si to opäť rozdáte so svetom, ktorý je podľa vás slepý a nevedomý. Pozor, možno trpíte syndrómom popísaným vyššie. Uvoľnite sa, pohodlne sa oprite a priznajte si konečne, že na všetko neexistujú jednoznačné odpovede. Že je tu s nami tajomstvo: niečo ako nepreniknuteľná Planckova konštanta života.“... celý text
— Adigiotto

Popálené dieťa Popálené dieťa

„Četla jsem to polštině a popravdě řečeno jsem z toho byla taky velice " opařená" . Myslím že si netroufnou ani hodnotit. Už od prvních řádků vás to položí do těžko definované sklíčenosti, která nevychází ani tak přímo z událostí ( možná z okolností) jako z popisu. Určité věty mi vyloženě nedělaly dobře. Mám pocit že mi ten nelad polský překlad spíš ještě přiblížil, než aby jej držel na uzdě. Knihu si znovu už nepřečtu.. Ale za přečtení stojí, ovšem netřeba se bát knihu i odložit. Není potřeba se zdeptat za každou cenu.“... celý text
— Atuin

Přejít na knížky autora