Søren Kierkegaard

dánská, 1813 - 1855

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 23 knih
Bázeň a chvění / Nemoc k smrti
Bázeň a chvění / Nemoc k smrti
Nemoc k smrti
Nemoc k smrti
Bázeň a chvění
Bázeň a chvění
Současnost
Současnost

Nové komentáře u autorových knih

Bázeň a chvění / Nemoc k smrti Bázeň a chvění / Nemoc k smrti

„„Ať už se člověk narodil třeba v malých poměrech, přece žádám, aby si proti sobě samému nelidsky neodpíral snění o královském hradu a aby tak nesnil jen z dálky a neurčitě; chci, aby se nevyvyšoval ani nesnižoval tím, že by se snižoval nepatřičně. Žádám na něm, aby byl člověkem cele a aby i ve snu vystupoval s důvěrou a důstojně.“ „Třebaže se jedno pokolení učí od druhého, vlastní lidskosti se žádné z nich od předcházejícího nenaučí. V tom musí každé pokolení začínat od začátku, nemá jiný úkol než pokolení předcházející a také se dále nedostane, pokud ovšem dřívější pokolení svůj úkol nezradilo a nepodvádělo samo sebe.“ Neskutečně náročné čtení. Některé části mi byly nepřístupné, nepochopitelné, komplikované. I tak ale nelituji. Mnoho myšlenek mi zůstane v paměti hodně dlouho.“... celý text
— ivokick

Svůdcův deník Svůdcův deník

„Ak poznáte aspoň základné črty Kierkegaardovho životopisu, je skoro nemožné oddeliť dielo od života. Mnohé z toho, čo Kierkegaard napísal, bolo určené očiam Reginy Olsenovej, jeho bývalej snúbenice. Zásnuby zrušil on sám. Bez tohto kontextu by bol Denník zvodcu iba zlostným a cynickým čítaním - čím nakoniec aj má byť. Lenže manipulácia úbohej Cordélie nie je samoúčelná alebo literárne izolovaná. Kniha je veľkým divadlom. Kierkegaard na pódiu hrá rolu Johannesa a Regina v hľadisku má pochopiť, že Cordélia je ona sama. V roli Johannesa sa robí horším než v skutočnosti je - alebo tomu aspoň verí. Jeho jediný cieľ je zaslať zašifrovanú správu: Drahá Regina, odišiel som, aby som ťa nestrhol do priepasti.“... celý text
— Adigiotto

Bázeň a chvění / Nemoc k smrti Bázeň a chvění / Nemoc k smrti

„Kierkegaard byl teolog teoretik a je to v díle hrozně znát. Jak mě první stránky hrozně nadchly pro svůj sloh, jazyk a myšlenky (namátkou “ Je velké sahat po věčnosti, ale větší je uchovat si časnost, i když ses jí už vzdal.”), od třetiny dál už mi to ale přišlo primárně jako abstraktní chaos, ze kterého si moc neodnáším. U některých vět jsem vlastně pak už nechápala ani obsah (třeba část o absolutnu, ke kterému se člověk vztahuje, eh…). Nejsem ale filozof a nevrtám se v knihách nijak usilovně, komentující pode mnou byl z knihy zřejmě nadšen a narozdíl ode mě ji i pochopil celou. :D“... celý text
— painthers

Současnost Současnost

„Už téměř dvě stě let po vydání Kierkegaardovy recenze se ukazuje, že mnohé jeho úvahy v ní obsažené jsou nadčasové a stále platné. I v současné situaci české společnosti tedy platí: čtěte Kierkegaarda a přemýšlejte nad tím, co nám jeho slova chtějí říct teď a tady, do naší současné situace. "Dnes už přestává platit, že muž stojí nebo padá svým činem, naopak, nikdo se ani nepohne a k tomu, aby se všichni měli skvěle, jim pomůže trocha reflexe – a také jim pomůže, že velmi dobře vědí, co se má dělat. Avšak hle, co dva spolu v rozhovoru nebo co jednotlivec při četbě či na tribuně na valném shromáždění beze zbytku pochopil, je-li to podáno formou reflexe nebo poznatku, nikdo není ani dost málo s to pochopit ve formě činu. Kdyby mezi těmi lidmi někdo obcházel, poslouchal je a zjišťoval, co by se podle jejich slov mělo dělat, a pak zkrátka a dobře – jen kvůli ironii – něco z toho udělal, všichni by se zarazili a pokládali by to za unáhlené; a kdyby jen mysleli na to, o čem sami mluví, pochopili by, že udělal právě to, co se dělat má." Samozřejmě trochu náročnější čtivo, díky časové a jazykové bariéře a mnoha filosofickým pojmům. Ale pokud budete mít odvahu tyto bariéry překonat, možná vás příjemně překvapí, jak je stále aktuální...“... celý text
— Matematicka

Svůdcův deník Svůdcův deník

„Ten člobrda by udělal líp, kdyby se držel starýho dobrýho oblbování cuchtiček tak, jak byl vždycky zvyklej. U husičky Kordelie se trošku pouští na tenkej led a dělá chyby. Podobně to vypadá u mě, když si ukousnu moc velkej kousek a snažim se to nenápadně na veřejnosti žvejkat. Myslim si, že nikdo nic nevidí, přitom vypadám jak kdybych spolknul dýni, která mi s každym skousnutim leze ven. Nedoporučuju to dělat v poslednim metru. Občas jsem měl pocit, že sám je husička, protože pořádně neví co chce a kam se vrtnout. Chce jí vůbec dostat do pelechu? Měl to trošku překombinovaný a mojí hlavě to dělalo uzly na drátech stejný, jako strakonický pivo. To dráty uzluje, střeva naopak narovnává. Ale to jsem odbočil. Zkrátka tomuhle kodaňskýmu public agentovi jsem moc nefandil a byl jsem docela rád, že to skončilo. Jsem zvědavej, jestli to otevřu třeba za dvacet let a řeknu si, no ty bláho, to je hustě démonsky krutopřísný.“... celý text
— žlučníkář

Přejít na knížky autora