Sergej Lebeděv
ruská, 1981
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
Děti srpna
„Osamělý (snad poslední) výtisk "Dětí srpna" jsem vzal v Levných knihách spíše mimochodem, takříkající levou rukou. Aniž by mě kniha na první pohled (a po zběžném prolistování) nějak zvlášť zaujala. Ach ano, říkal jsem si. nebude to nic moc, ale může to být přeci jen místy jak tak zajímavé. Obvykle jsem schopen říci, TOTO je dobrý text velmi rychle. V případě Lebeděva mě ale první dojem docela zmýlil.
Ne, není to tklivé slzení nad tím, kterak jacísi "zlí ONI" ukradli, skryli a dále odpírají Rusku onu báječnou možnost ocitnout se konečně mezi "civilizovanými zeměmi" (ehm), jak se stát takovým malým Západem, alespoň jeho periferií, mladším bratříčkem, vděčným za každé euro investic a nadšeně hltající kulturní "výdobytky" těch vyspělejších (ehm).
Po čemž nyje specifická skupina ruských intelektuálů (část upřímně, část už zcela nepokrytě za prebendy, zahraniční ocenění a dolary z různých vlivových agentur), aniž by sebeméně pochopili, že prostě není žádné Země zaslíbené.
Kdepak.
Budu se muset k tomuto románu ještě vrátit a znova si jej pečlivě přečíst. A napsat opravdovou, pořádnou recenzi knihy samotné. Nyní alespoň několik postřehů.
Potíž pro našeho čtenáře spočívá v tom, že Lebeděvův text si vyžaduje dobrou, ba takříkajíc "pod kůží" zažitou znalost sovětských a novějších ruských dějin a reálií - ač to není ani reportáž ani politická publicistika, natož historický román - a co víc, je třeba mít vztah k ruské kultuře a mentalitě - ač to není filosofický esej natož psychologie ruské duše...
Doslova desítky postřehů a úsporně psaných pasáží je tak neuvěřitelně , drásavě přesná, tak dokonale vyslovuje ono "cosi" za pouhými fakty, suchými daty, papírem šustícími floskulemi, až z toho mrazí.
Je to každopádně jedna z nejlepších knih, jaké jsem četl za velmi velmi dlouhou dobu. Autor nevyžaduje, aby mu bylo dáno za pravdu, není to mravokárce se zdviženým prstem, neusiluje rozestavět figurky a onálepkovat je - zde je dobrý, zde zlý, zde je bílá, tamhle černá...
Jím popisovaný svět je, když nad tím uvažuji, opravdu světem ruským, jehož topologickou specifikou - jak to velice výstižně říkal v jedné ze svých přednášce Alexandr Dugin - je rovinnost, horizontalita, nedozírnost horizontu. Narozdíl od vertikality stísněného zbytku Evropy.
Představme si nedozírnou, nepředstavitelně rozsáhlou pláň, na které najdeme celý svět, s horami, lesy, řekami, pouštěmi, ale i Zásvětím. Svět kde se nalézá Nebe i Peklo vedle sebe; kde koexistuje staré i nové takříkajíc v jedné ontologické rovině bytí, pospolu. Je to pláň, kde se prochází zvíře, člověk, Ďábel i Bůh. Jenže nepoznáte, kdo je kdo...“... celý text
— PeterRainhard
Hranice zapomnění
„Snad nejoblíbenější kniha. Fascinující vnitřní svět autora, naprosto s mým rezonuje.“
— bosorka@
Debutant
„Tak tady za sebe hodnotím četbu této knihy, jako můj přešlap - omyl. Nějak jsem nepochopila, co tímto dílem chtěl ,,básník," autor říct a čtenářům zdělit...?“... celý text
— Leona333
Debutant
„Doslova tragicky nesrozumitelná resp. nevěrohodná pointa, která totálně degraduje celý román.“
— MichalQ
Debutant
„Úplně jiné čtení, než jsem zvyklá, hodně prapodivných slov, ale rozhodně se dá začíst. Je třeba rozklíčovat, kdo je kdo, ale dá se to.“
— haannyys
Sergej Lebeděv - knihy
| 2020 |
 Debutant |
| 2016 |  Děti srpna |
| 2012 | Hranice zapomnění |
Žánry autora
Literatura světová Romány Thrillery
Štítky z knih
gulagy Rusko KGB Vladimir Putin
Lebeděv je 2x v oblíbených.