Sean A. Moore
americká, 1964 - 1998
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
Conan lovec
„***Conan tiše vylezl zpod vozu, popadl nic netušícího muže ze zadu a položil mu ruku na ústa, aby utlumil výkřik, který by mohl upozornit stráže. Pak ho strhl k zemi a chtěl ho omráčit, ale zahradník se obratně uhnul a byl to Conan, kdo narazil nosem do hlíny.***
Conan bez Conana, respektive s x-Conany ve vedlejších rolích. Ti zdárně suplují nemehlo v hlavní roli, které Sean A. Moore omylem (jinak si nedovedu představit, kdo k tomuhle smetí svolil) poslal dělat ostudu pravému Conanovi do Hyborie. Příběh se snaží obsáhnout spoustu oblíbených premis klasického Conana, respektive heroic fantasy (temné mágy, dungeony s obludnými obyvateli temnot, stará božstva, pouště, chrámy), ale je to tak strašně špatně napsané a neuctivé k předloze, že prokousat se knihou do konce je vskutku úkol hodný odměny z rukou samotného Croma.
***Conan se shýbl pro meč a nešťastnou náhodou přitom stoupl do smyčky otěží***
Můj první odpad pro Conana, kdy jsem si myslel, že po cirkusákovi Conanovi z Pramenů Černé řeky mě už nic tak bolestně nepřekvapí. Má to však i pozitiva, protože díky těmto laciným absolutním brakům parazitujících na Howardově díle jde snáze docenit jeho genialitu a um s jakým Conana stvořil. Conana v podání Moora už nikdy více.
***Otřel si tvář právě včas, aby viděl, jak se k němu blíží rozzuřený zahradník s hrozivě zaťatými pěstmi Zahradník zvedl pěst jako kyj a praštil jí Conana přímo do tváře. Conanova čelist sklapla a jeho hlava odlétla dozadu, poháněna neuvěřitelnou silou úderu. Jak široký, tak dlouhý se roztáhl na tvrdou zem a myšlenky zmizely v temnotách.***“... celý text
— t_gon
Conan a šamanova kletba
„Conan a šamanova kletba je totální klišé heroické fantasy. To by bylo v pořádku. Ale pokud stejně jako já máte tohle klišé rádi podávané rafinovaně, poutavě, s nadšením a dobře napsané, tak ruce pryč.
Přitom celé to začíná zajímavě. Conan je proklet a za úplňku se mění v supersilnou, agresivní horskou opici, která zabíjí na potkání. Posléze je uvězněn na pirátské lodi, téměř bez možnosti úniku. Obě dějové udičky nabízely možnost zaháčkovat čtenáře netušenými způsoby scénáristické akrobacie. Autor je ovšem nedokázal využít ani minimálně.
Většinu knihy se tupě běhá po džungli, kde se bojuje s pavouky a netvory. Když se nebojuje, tak je třeba očima ze stránek slízat husté cákance literárních blitek, v podobě planých úvah a nikam nevedoucího řečnění o postavách, které už se v knize neobjeví, nebo jejichž pozadí nebude v ničem moc hrát roli. Jinými slovy vata.
Celkově je tahle kniha stroze a bez zájmu odpracované klišé. Provedené s podobným zápalem, s jakým si odpracujete dvanáctku ve fabrice.
Juraj Červenák a Leonard Medek mi přišli v Conanově světě hodně slabí, ale tohle je snad ještě horší.“... celý text
— Gordonlord
Conan a Bílý bůh běsů
„Začnu od konce.
Finále je typicky Conanovská jízda, kde musí barbar po boku kozaté krasavice zabránit znovuzrození mocného zlého boha, přemoci nekromanta, porazit mocného nemrtvého válečníka a vyhnout se intrikám najatého velmistra cechu vrahů. Konec je solidní jízda.
Čím ale Conan a bílý bůh běsů trpí, je vata. Natahování děje, zbytečné popisy všeho možného. Tohle se děje hlavně v pasážích týkajících se zlého nekromanta. Co mě v akčních fantasy knihách vyloženě vadí, je oblíbený trik na natáhnutí počtu stran, který spočívá v kapitolách, kde čteme popisy toho, jak armády pochodují, armády se o něco snaží a desítky stran čteme úvahy hlavního padoucha, jak se složitými intrikami zbaví svých soupeřů a jakými všemi způsoby si zajistí obrovskou moc a vládu nad světem, jen aby k ničemu z toho nakonec vůbec nedošlo a s tímto padouchem nakonec bylo zůčtováno během jednoho krátkého odstavce. Jak tyhle pasáže jen cejtím, už mám osypky.
Dobré ale je, že autor neosekal příběh na totální kostru, ale narval ji vcelku zajímavými postavami, motivovanými sice klišoidním poháněcím mechanismem, jako je třeba jed vpravený jim do těla, který bude jejich nadřízeným neutralizován v případě úspěchu jím zadané mise. Jednouché, ale účinné. Rozehrálo to spoustu zajímavých dějových možností, které ale autor úplně na sto procent nevyužil.
Rovněž hezká byla i narážka na děj povídky Věž Slona, od duchovního otce Howarda. Provázanost se staršími Conanovskými díly mám rád.
Kdyby se škrtalo, některé dějové linky byly lépe zvládnuty a styl psaní nebyl místy trochu kostrbatý, byla by to vážně super jízda. Takhle jenom fajn Conanovka, kterou jsem místy už chtěl mí rychle za sebou.“... celý text
— Gordonlord
Conan lovec
„Conan lovec je menší dilema. Po stránce příběhové je to dobré a nemám co vytknout. Ono stejně vždy jen o to, že Conan někam putuje po boku s vnadnou dívčinou (nebo k vnadné dívčině) a cestou se rube. Ale problém mám se samotnou postavou Conana (a jak to tu čtu, nejsem sám). Muselo jít o nějakého ne moc dobrého dvojníka, protože jinak nejde vysvětlit všechny ty kiksy, ke kterým v průběhu příběhu dojde. Sám si zlomí ruku, neustále o něco zakopává, padá, lehce ho zmlátí do bezvědomí.. a když už si ruku nezlomí, tak si ji nechá alespoň propíchnout.“... celý text
— lampernaqui
Conan a Bílý bůh běsů
„Bílý bůh běsů se v té hromadě románů o neohroženém barbarovi neztratí. Povedený příběh je dobře napsaný - s autorem jsem neměl problém ani u první knihy, co jsem od něj četl - Šamanova kletba. Najdeme zde vše podstatné, od polonahých krasavic po nekromanty a na první pohled neporazitelné nepřátele či monstra.“... celý text
— lampernaqui
Sean A. Moore - knihy
| 1998 |
 Conan a šamanova kletba |
| 2002 | Conan lovec |
| 1999 |  Conan a Bílý bůh běsů |
Žánry autora
Literatura světová Dobrodružné Romány Fantasy
Štítky z knih
Moore je 0x v oblíbených.