Robert Silverberg

Populární knihy

/ všech 27 knih

Příchod noci

Síň slávy: Nejlepší SF povídky 1929–1946

Pozitronový muž

Proti proudu času

Nové komentáře u autorových knih

Proti proudu času

„Tato kniha by si skutečně filmovou adaptaci zasloužila. S cestováním časem zachází hodně chytře a prostě vás vtrhne. Taky byla jednou z prvních, které mě opravdu pohltily. Děj je docela komplikovaný a bohužel to neskončí tak, jak bychom si asi přáli. I z toho si ale lze vzít ponaučení. :)“... celý text
— Koty7

Příchod noci

„SPOILER!! Tento příběh jsem kdysi četla v překladu do jiného jazyka, podrobnosti odvál čas. Lidská paměť je krátká. Přesto mám pocit, že to byla buď povídka, ze které pak následně mohla vzniknout tato kniha, nebo šlo jen o část knihy - protože pokud se nepletu, závěr byl, že s příchodem Tmy se objevily Hvězdy a poděšení lidé spálili co se dalo a tím zničili všechno, co jejich společnost do té doby vybudovala... Bylo by žádoucí prokousat se košatým dílem autora a ověřit si svoje dojmy... Snad jindy... :-) (Nalezeno! Povídka Soumrak - to je ono!) Nyní tedy k tomu, co jsem včera konečně dočetla. Málokdy se snažím za každou cenu číst něco, co mě skoro nebaví. Tady mě k tomu donutila zvědavost, co z toho nakonec bude... Nápad je podle mě geniální. Vymyslet svět ozářený střídavě až šesti slunci, kde nikdy není tma, takže šok nastávající při periodickém zatmění po víc jak 2000 letech způsobí rozvrat civilizace - která se těch 2000 let rozvíjela... Dokonce tomu dát i solidní vědecký rámec, srozumitelný a hodně vysvětlující. Měla jsem pocit, že "toto je fakt možné". Ovšem, to zpracování! Renomovaní autoři, klasikové žánru sci-fi! I polovina by podle mého stačila! Je to strašně zdlouhavé a poněkud nudné, jinak se k obsahu nic víc říct nedá. A ti lidé... působili na mě jako figurky, nemastní a neslaní, bez výrazně popsaných pocitů a citů. A přitom se z toho dalo vytěžit opravdu hodně. Vyhrát si se slovy, přiblížit strach, panickou hrůzu, dát lidem barvitější obrysy, vyhrát si se vším... Je to suché, je to mrtvé, je mi to hrozně cizí... Přemýšlela jsem, zda opravdu může zatmění způsobit katastrofu popsaných rozměrů. Ale vida, asi může! Víme, že naši předkové prožívali s hrůzou zatmění Slunce, když se den nakrátko změnil v noc, a považovali to za trest bohů a podobně. Takže jak by mohli vnímat obyvatelé Kalgaše situaci, se kterou se nikdy dosud nesetkali a drtivá většina o ní neměla žádné informace? Svět, kde vždy bylo světlo, silnější, nebo slabší, podle toho jak se šest sluncí střídalo na nebi. Ano, existovalo něco jako stmívání, když svítil jenom malý narudlý Dovin... Ovšem Tma... Ani já se necítím dobře v úplné tmě, natožpak kdyby po nikdy nekončícím denním světle měla trvat více hodin. A Hvězdy... tak to je ještě něco úplně jiného! Něco mnohem silnějšího! Černé nebe, dosud nikdy nespatřené, a na něm miliony zářících bodů! Studený svit, který děsí! Takže připouštím, že slabším jedincům z toho "ruplo v bedně". Chápu, že zapálili co jen našli, aby vrátili zpět aspoň jakés takés světlo, nevěda většinou, že kdyby vydrželi, tak po krátkém čase vyjde největší a nejzářivější Onos a všechno bude jako dřív... Snad při příštím zatmění... Snad nebude těch 2000 let tak dlouhá doba, aby se na noc hrůzy a děsu zapomnělo, jako tomu bývalo dosud... O konci světa bylo (zatím naštěstí) napsáno hodně knih. Nastává z mnoha příčin. Jaderná válka, bakterie, viry, houby, útok mimozemšťanů, zničení lidstva umělou inteligencí... Zde je použitá jiná myšlenka, jiná příčina a je to, podle mě, opravdu originální. A ještě je tu nadstavba: situace, kdy se po návratu do normálu, aspoň co se sluncí týče, začínají vytvářet organizované skupiny. Některé za účelem dalšího ničení, zotročování či vraždění, jiné ale s úmyslem nastolit v rozvrácené společnosti řád a vrátit se do civilizace. Něco mi v příběhu ale dost nesedí. Představme si tu situaci, to nesmírné zděšení, hrůzu, šok, představme si Tmu a drtivou zář Hvězd, útočící na smysly obyvatel Kalgaše. Všechno je popsáno, všechno je jasné... až na to, že nevíme nic o dětech! Na stránkách figurují jen dospělí, zmíněno je jen pár odrostlých spratků, kteří se snaží přežít, když vše bylo zničeno - protože i s nástupem světla mnozí lidé, z různých příčin, pálí a ničí všechno, co v noci hrůzy zničeno nebylo. Kde jsou ale děti? Děti od novorozených, přes batolata, školkový věk, děti, které jsou ještě plně závislé na rodičích a pro rodiče znamenají vůbec to nejdůležitější v jejich životech? O těch není v knize jediná zmínka! Podle mého jakákoliv hrůza a zděšení by nemělo aspoň většině rodičů dovolit zbláznit se... Měli by se za každou cenu snažit přežít, zachránit sebe a svoje zázemí - proto, aby se mohli postarat svoje děti! Tam je, zdá se mi, ta hlavní chyba knihy. Nedostatek empatie, základních lidských vazeb, téměř žádné city... Přes zničené ulice, hořící domy, všechno takové suché a strašně studené. Stejně, jako světlo Hvězd. P. S. Musím připodotknout, že žádná z postav nevzpomněla, nezmínila ani svoje rodiče, sourozence či jiné příbuzné, nikdo nevyjádřil starost, zda žijí nebo ne. Napadlo mi, že Asimov byl odborník přes roboty. Ano, tak mi ti lidé také připadali - jako roboti :-). Knihu v žádném případě nezavrhuji, možná někoho dokonce i nadchne. Pro mě, bohužel, zklamání.“... celý text
— alekis

Proti proudu času

„Tohle je knížka, kvůli které jsem si kdysi oblíbila cestování časem. Nevím, jestli by se mi líbila i dnes, ale spoustu si toho i teď pamatuju a je to srdcová záležitost coby ztráta mého časo-sci-fi panenství...“... celý text
— jaroiva

Proti proudu času

„Po desetiletí opět jsem se začetl a opět líbilo. Takový sexuální průvodce na cestách časem... Tedy hlavně dějinami Byzance. Přečteno v rámci ČV 24.“
— Boboking

Pozitronový muž

„V komentářích toho bylo napsáno hodně, snad jen už dovětek: „ Ty nedokážeš porozumět skutečnosti, že lidé neodvratně musejí dosáhnout stadia, kdy už se nedají opravit. Ale to je v pořádku. Proč by od tebe měl někdo očekávat, že pochopíš nepochopitelné?“. S tím, že až jednou budou debaty s roboty na takové úrovni, asi už toho ke čtení moc nebude. Stále mám na mysli, že kdyby se spojili Asimov, Silverberg, Tewis, K. Dick, co by vzniklo za dílo spojením Pozitronového muže, Zpěvu drozda a Blade Runnera.“... celý text
— FMMMM

Přejít na knížky autora