Richard Halliburton

americká, 1900 - 1939

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 12 knih
Tisíc a půl dobrodružství
Tisíc a půl dobrodružství
Sedmimílové boty
Sedmimílové boty
Nádherné dobrodružství
Nádherné dobrodružství
Cesty za dobrodružstvím
Cesty za dobrodružstvím

Nové komentáře u autorových knih

Létající koberec Létající koberec

„Skvělé. Znala jsem výběr Odeonu Tisíc a půl dobrodružství, ale určitě stojí za to přečíst si všechny Halliburtonovy cestopisy nekrácené, v původně vydané podobě. Nejvíc se mi líbily reportáže z Afriky (Timbuktu, legie), Persie a Himaláje.“... celý text
— Pavlaj

Za novými světy Za novými světy

„Po stopách španělských dobyvatelů. Jedna z nejlepších Halliburtonových reportážních sbírek. Pokud ne vůbec nejlepší. S Hernandem Cortésem do dnešního Mexico City, s Vascem de Balboou přes Darienskou šíji a Franciscem Pizarrem po incké říši. Někde Halliburton vychází z teorií, které se mezitím ukázaly jako nepravdivé (třeba u Machu Picchu), ale to nic neubírá na sugestivnosti jeho líčení. Vynikající jsou i reportáže z Ďábelských ostrovů. P.S. Co se týká osobnosti autora, naprostý souhlas s elcapitano.“... celý text
— Pavlaj

Nádherné dobrodružství Nádherné dobrodružství

„Troufám si říct, že zatímco některým z Halliburtonových cestopisných reportáží čas neublížil, u mnoha povídek z Nádherného dobrodružství je na stylu poznat, že byly napsány před sto lety. Možná proto se do nejznámějšího výběru Odeonu 1000 a půl dobrodružství dostaly z téhle knížky jen 4 reportáže z jednadvaceti. Taky si myslím, že aby čtenáře knížka chytila, musí být fanda nejenom Halliburtona, ale i Homéra a Illiady. Mně se putování po stopách Odysseových docela líbilo a některá fakta byla pro mě úplně nová, třeba příběh Ruperta Brooka a jeho hrob na Skyru. P.S. Dojemný je doslov, protože v češtině knížka poprvé vyšla v červnu 1939. Autor doslovu píše o Halliburtonovi v přítomném čase, v polovině se opravuje do minulého času a píše, že je Halliburton čerstvě od března pohřešován. Poslední odstavec už jen cituje tiskovou zprávu o tom, že byl Halliburton prohlášen za mrtvého.“... celý text
— Pavlaj

Nádherné dobrodružství Nádherné dobrodružství

„Špatně se mi to četlo, dal jsem to do strany 50, to jsem jediný?“
— Tarzan1978

Tisíc a půl dobrodružství Tisíc a půl dobrodružství

„Jako synonyma pro sousloví "Richard Halliburton" by se mohla užívat šťastný člověk, šťastlivec či dobrodruh. Člověk, který vyhledával výzvy, prošlapával stezky, kterými se dosud nikdo nebo téměř nikdo nevydal, čelil nesnázím nevyčerpatelným optimismem a snažil se na všem vidět něco pozitivního (když loď, na níž se plavil, přepadli piráti, užíval si "nádherné dobrodružství"). Halliburton se narodil ve správné době. Vyrůstal ještě v době před první světovou válkou, která tak otřásla lidstvem, a na své cesty se vydával v meziválečném období, kdy lidé sice již vystřízlivěli z humanistických očekávání 20. století, ale stále existovala víra, že lidé po tak hrozné válce něco podobného již nedopustí. Podobně, jako cimrmanologové dlouho soudili, že Cimrmanovy stopy mizí před první světovou válkou, Halliburton se zcela symbolicky ztrácí ze světa v předvečer té druhé. A troufám si říci, že jiný způsob než zahynout na jedné ze svých dobrodružných výprav by si ani nepřál. Zemřel mladý, ale na vrcholu sil, takže to beru jako jakýsi dar osudu, že mu nebyl "dopřán" dar zestárnout, kdy by se již nemohl nikam vypravit a zatímco duch by byl mladý, tělo by stárlo. Zemřel při tom, co měl rád a kdyby žil i po druhé světové válce, ten svět by již asi nepoznal. Po těch dlouhých šesti letech se svět o tolik více naplnil nenávistí, smrtí, hořkostí, smutkem a deziluzemi, že si už neumím představit tu lehkost, s níž Halliburton pochodoval se slonem přes Alpy, kdy letěl přes Saharu, koupil si flašinet a opičku a z toho, co vydělal, procestoval Jižní Ameriku, nechal se zavřít v Tádž Mahalu, zdolal bez výcviku Matterhorn, vmísil se do cizinecké legie, nechal se zavřít do vězení na Ďábelský ostrov, nechal se zapsat jako loď, kvůli níž otevřeli Panamský průplav, opakovaně skočil do mayské obětní studny smrti a až poté začal přemýšlet, jak z ní vylézt ven a mnoho dalšího. Halliburton byl neskutečný romantik, který ať už byl kdekoliv, vždy vnímal genia loci a jak je při čtení vidět, tento genius jej za to vždy chránil, všude tam, kde třeba i lhostejně ostatní lidé jen bez zájmu procházeli kolem. Halliburtonův jazyk je básnický, styl čtivý, pohled na svět snílkovský, nevinný, až jsem mu ho kolikrát záviděl. Pro mě jednoznačně nejlepší cestopisec, kterého jsem kdy četl.“... celý text
— zedir

Přejít na knížky autora