Raymond Aron

francouzská, 1905 - 1983

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Opium intelektuálů
Opium intelektuálů
Historie XX. století
Historie XX. století
Esej o svobodách
Esej o svobodách
Angažovaný pozorovatel
Angažovaný pozorovatel

Nové komentáře u autorových knih

Opium intelektuálů Opium intelektuálů

„„Je pravda, že komunismus přitahuje tím víc, čím prázdnější je trůn Boha. Jestliže intelektuál přestává cítit spojení se společenstvím i s náboženstvím svých předků, očekává naplnění své duše od pokrokových ideologií. Originalita komunismu spočívá v dogmatismu doktríny a v tom, že se k ní její vyznavači přimykají naprosto bezvýhradně. Intelektuál, který se už necítí s ničím spojen, se nespokojí s nějakými názory, on chce jistotu, systém. Jeho opium mu poskytne revoluce.“ Mezi námi a Aronovou knihou už je doba delší než půlka století. A je to na knize docela poznat, to je třeba říct, leckteré výroky už se zkrátka nevztahují k tomu, čím dnes žijeme, a jsou pouze svědky událostí minulých. Přesto lze mnohé z Arona číst i jako komentář k současnému dění ve světovém i českém veřejném prostoru. Je někdy vážně až k nevíře, jak nadčasové jsou Aronovy postřehy, a jak jsou přesné. Týká se to i dílčích témat, třeba náš latentní antiamerikanismus, který Aron přičítá faktu, že „evropská levice zazlívá Spojeným státům především to, že dosáhly úspěchu bez použití metod, které by vycházely z její oblíbené ideologie.“ Základní otázkou knihy je, jak se mohli zjevně inteligentní lidé přimknout názorově k režimu, ve kterém by je stihl za prezentaci vlastních názorů rychlý a tvrdý trest, a nešetří kritikou až nenávistí ke státnímu zřízení, které si jich váží a živí je. Jedno z možných vysvětlení této záhady – jak po přečtení knihy usuzuji – je zřejmě v tom, že vysoce funkční mozek intelektuála ve skutečnosti nehledá pravdu, ale plní jiné zadání, a to je nalezení takové argumentační soustavy, která by ho postavila do důležité pozice a udržela ho v ní. Aron totiž dobře vidí, že „intelektuálové snášejí lépe pronásledování než lhostejnost“ a tíhnou tak k revolučním a všelijak turbulentním situacím. Klidné a mírové soužití intelektuála (a to jistě nejen levicového, to si nemalujme!) neláká, největším hříchem klidného a mírového soužití (které je za účelem dehonestace pohrdlivě nazýváno konzumním a maloměšťáckým) je v tom, že v něm není intelektuál považován za elitu. Jistě se předchozí věty nedají vztáhnout na všechny veřejně působící intelektuály, snad je to i tvrzení příliš generalizující a tedy nespravedlivé. Přesto se mi zdá něco výstižného na výroku, tvrdícím, že intelektuál „nachází podporu a sílu v pocitu bezpečí, pramenícím z uzavřeného systému, kde má své místo a význam nejen on, nýbrž i celé dějiny, a v pocitu hrdosti, že svým dnešním jednáním spojuje minulost a budoucnost.““... celý text
— mirektrubak

Angažovaný pozorovatel Angažovaný pozorovatel

„Ač starý levičák, musím uznat, že názory pana Arona jsou zajímavé a v mnoha ohledech souzní s mými. Jeho kritika levice je podnětná a strefování se do salóních intelektuálů je chválihodné. Je ale vidět, že kniha přeci jen zastrala. Levice v Aronově světě a levice dneška, to jsou dost odlišné věci. Dnes asi těžko někdo věří, že dějiny mají smysl a směřují ke komunismu či že je možné vnímat roli Sovětského svazu v historii a geopolitice pozitivně. Informačně mě kniha potěšila. Dozvěděl jsem více o dějinách Francie a její roli ve světovém dění mezi válkami až po 80. léta. Zároveň by mě velmi zajímalo, co by liberál Aron říkal na dnešní pojetí (neo)liberalismu či pravicového populismu...“... celý text
— KapitánSmrt

Angažovaný pozorovatel Angažovaný pozorovatel

„„Stalinský režim byl fascinující. Byl strašný, ale strhující. Ta disciplína projevu napříč celým světem, adorace muže číslo jedna, láska k němu, to všechno ve jménu humanismu, svobody, demokracie, to bylo zároveň zrůdné, ďábelské a fascinující“ Trvalé riziko intelektuálů, kteří se pouští do veřejných polemik, je, že v reakcích na oponenty, kteří na ně útočí, zaujmou pozici příliš daleko opačným směrem. Jiným rizikem je, že intelektuálové ve svých postojích vycházejí z teoretických postulátů a úvah, ne z rozboru reálných situací. Raymonda Arona by jeho osamělé místo na politické pravici a intelektuální nadání mělo svádět k obojímu – ale kdepak, Aron do svých odpovědí (až na pár výjimek, zdálo se mi) dokáže sám zakomponovat argumenty i protiargumenty svých tezí. Působí tak opravdu rozvážným dojmem: neohýbá své argumenty ve snaze dojít tam, kam by chtěl dojít, ale následuje pravdu tam, kam ho pravda sama dovede. Docela tím vyvádí z míry své o generaci mladší tazatele, kteří ho neúspěšně tlačí k tomu, aby se v historických a společenských otázkách přihlásil na jednu nebo druhou stranu; to ale Aron nedopustí a de Gaulla, mnichovskou dohodu nebo režim ve Vichy odmítá vidět černobíle. To je cenné a inspirující. Pozoruhodné je, že Aron se svým rozvážným přemýšlením nestává šedým a prostředním myslitelem, který by se jen snažil nikoho neurážet. Když nakonec dojde k závěrům, dokáže si je i velmi ostře obhájit. Poctivost jeho přemyšlení jeho názory nezbavuje barevnosti a hloubky, naopak. Navíc v šíři svého záběru nezapomíná na hodnoty, které jsou pro svobodný život důležité a dokáže se za ně stavět, umí se vyhnout – na rozdíl třeba od Kissingera – „cynismu světaznalých mužů“, který se na společenské aktivisty a idealisty dívá s pohrdáním. A ještě jedna věc, podstatná: velmi příjemně mě překvapilo, jak srozumitelně se Raymond Aron vyjadřuje. Jeho řeč je zbavena odborných cizích slov a struktura jeho vět je přehledná a jasná. Hodně mi tím připomněl Tigridova Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu – a to myslím jednoznačně jako kompliment! „- Na kterých hodnotách nejvíc lpíte? - Odpověď – myslím, že upřímná – by zněla: pravda a svoboda. Přičemž oba pojmy jsou pro mě neoddělitelné. Láska k pravdě a hrůza ze lži, to je myslím to nejhlubší v mém způsobu bytí a myšlení. Aby člověk mohl vyjádřit pravdu, musí být svobodný. Nesmí tu být žádná vnější moc, která by mu v tom bránila.““... celý text
— mirektrubak

Opium intelektuálů Opium intelektuálů

„Kniha je sice psána v 50. letech minulého století, u nás však vyšla až v roce 2001. Téměř půl století po vydání ve Francii. Proto jsou některá témata dnes již neaktuální, ale na druhou stranu dala historie autorovi v některých statích za pravdu.. Trošku náročnější četba, ale když musíš, tak musíš.“... celý text
— Dandulka

Opium intelektuálů Opium intelektuálů

„Ač je pochopení spousty pasáží podmíněno znalostí francouzské politické scény 50.let a mnoho myšlenek tak pro dnešní dobu neaktuálních, přesto má díky částem popisujícím pokrytectví intelektuálů či spojitost jejich názorů s aktuální mocí státu cenu knihu číst. A za ukázku toho, že antiamerikanismus patří mezi obvyklou výbavu francouzského intelektuála od konce druhé světové války, díky, pobavilo.“... celý text
— strougy

Přejít na knížky autora