Peter Watts

kanadská, 1958

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Slepozrakost
Slepozrakost
Legie
Legie

Nové komentáře u autorových knih

Slepozrakost Slepozrakost

„Zajímavé úvahy o vědomí, emocích, lidském mozku a spoustě dalších témat. Slabý příběh a postavy. Emocionální odstup je vzhledem k tematice pochopitelný, ale příběhy bez emocí zkrátka moc dobře nefungují. Hrdinova rodinná a romantická historie plná klišé celkovému dojmu taky nepomohla.“... celý text
— mysimas

Slepozrakost Slepozrakost

„Varování ...zrak sežehne neviděnou nádherou... ...duši spálí jasem chladu... ...závrať ztiší... ...svržením do výšin... Na konci knihy najdete poznámky...nic se nestyďte si je s pomocí sítí (slušné laso hází třeba tahle fanpage https://rifters.com/blindsight/BS_main.htm) dopředu projít. Jako asi se tím připravíte o postupné rozkrývání tajů svérázného světa, já byl ale upřímně řečeno vděčný za každé stéblo. Že ale stejně něčemu rozumět nebudete (za mě např. telematerický pohonný systém, Ikarův proud...) je takřka jisté. Stejně jako to, že jde, troufnu si říct, o autorský záměr. Watts už měl, hádám, po krk scifi, které je domácí, blízké. Aby scifi opravdu jako scifi působilo, tak musí být de facto magií (domnívám se, že právě tohle naznačuje už úvodní exkurze napříč Theseem; kdyby chtěl opravdu vysvětlovat, tak není poblém příslušný jev vždy doplnit několika objasňujícími větami, místo toho ale nechává věci nakousnuté; hlavně začátek je fakt drsný a informací je v něm, objektivně vzato, k sestavení kompletního obrazu málo...ikdyž postupně se datové uzly spojují; chce to pamatováka, neuchylovat se k ukvapeným závěrům a netlačit na pilu) Toho docílil něčím, co jsem si pracovně nazval technologickým pointilismem, kdy lokálně sporým dávkováním povědomé terminologie (tak aby navodil dojem, že se už už něčeho chytáte) dává jen tušit tvar pod ní. V okamžiku kdy jsem na tuhle hru přistoupil, mě ono tušené začlo bavit (neboť se přede mnou, s takto nabytým odstupem, otevřela možnost prožitku skutečné budoucnosti, budoucnosti obtížně uchopitelné a tedy zákonitě stresující; vždyť jak by současnost vnímal třeba takový Čapek...nebo Jaroslav Bašta? nejpíš by šlo o střet tísnivý, duševně zmáhající a dosti nepříjemný...se změnou přístupu se mi pak paradoxně začal obraz skládat tak říkajíc „sám od sebe“) a současně jsem pod zbrojí techno-žargonu objevil, že spíš než o hard, jde o spekulativně-filozofické, jmenovitě fenomenologické scifi; jejím masem není skutečnost jako taková, tedy skutečnost „bez nás“, ale skutečnost, jak se „v nás“ zjevuje...(INTERPRETAČNÍ SPOILER)...hmm, „v nás“, ušklíbá se slepozrakost; existuje však vůbec něco jako „my“, respektive „já“, nebo jde jen o jakýsi vedlejší produkt senzoricko-procedurální (ad absurdum manipulovatelné) syntézy, kteréhožto procesu si nejsme vědomi a právě díky slepotě vůči němu můžeme jeho výstupní iluzi interpretovat jakožto „já“? (naťuknutí Wattsem nejvýše řazené inspirace, totiž Metzingerova „Being no one“, najdete na https://www.youtube.com/watch?v=ZFjY1fAcESs, abstrakt knihy pak na https://www.researchgate.net/publication/228661607_Precis_Being_No_One, dále velmi doporučuji odlehčeně-podnětný odkaz uživatele „Bystroushaak“) A k čemu je „já“, potažmo vědomí, vůbec dobré, když myšlení, řeči a komplexním kalkulacím, zdá se, spíš překáží? Vědomí jako žrout výpočetní kapacity, špatně přehozená výhybka na trati za odemčením skutečného potenciálu? K čemu je ho vůbec třeba? Co kdyby se...odstínilo? První věta druhé kapitoly zní „Představ si, že jsi Siri Keeton“...a vskutku, představ si, že jím jsi, dokud tak učinit můžeš; dokud „jáství“ nebude znamenat nic. A mě mrazí. Obtížně přístupný, v šedých číslech neprávem zapadlý mind*uck (s nímž sice v konci spíš nesouhlasím, což ale neznamená, že by jeho provokace byly neplodné, naopak! přesto na evolučním užitku vědomí trvám a pro ilustraci si vypůjčím hned jeden z autorem uváděných kontra-příkladů; jistě, termosenzory, v součinnosti s mozkovým kmenem, vám rukou z plamene ucuknou dřív, než se informace o teplotě vůbec k vědomí prodere...na druhou stranu vám vědomí umožní skrz plameny proběhnout a zachránit sebe, jako z nich i vynést jiná já...empatie) u něhož jsem sakra rád, že jsem mu dal druhou šanci. (KONEC INTERPRETAČNÍHO SPOILERU) Na kolenou, s dlaněmi i čelem na zemi, 5 sluncí nade mnou *****“... celý text
— józi.odkudkam

Legie Legie

„příšerná kniha, má sice pár zajímavých nápadů, které ale pocházejí od Cryteku ne od autora, knihu jakoby psal zhulený náctiletý puberťák, lidé co hru nehráli si ani neškrtnou, skákání z děje do děje akční scény autor vůbec nepíše, jediné pozitivum je cool obálka“... celý text
— wistar

Slepozrakost Slepozrakost

„Slepozrakost je nedocenený zjav na poli hard sci-fi. U nás túto knihu moc ľudí neocení, preto je veľká škoda, že druhý diel v preklade zatiaľ nevyšiel (a asi ani nevyjde). Slepozrakost vyniká skvelými myšlienkami o vedomí a či ho ako ľudská rasa naozaj potrebujeme. Mimozemská rasa, ktorá sa zjaví, je jedna z najoriginálnejších, ktoré som kedy videl - ako (ne)fungujú, z čoho žijú... A autor všetko v dodatkoch dovysvetlí, z čoho čerpal a napíše viac o anatómii mimozemšťanov. Slepozrakost sa síce ťažšie číta a musíte sa na ňu plne sústrediť, no nemá prakticky žiadne hluché miesta a dej ide vo výbornom tempe dopredu. Z postáv je najzaujímavejšia postava Siri, ktorého očami je dej prerozprávaný.“... celý text
— Hellrampage

Slepozrakost Slepozrakost

„Miluju příběhy o setkání s neznámem. Ať už je to neznámo jakéhokoliv druhu. A ta vize, kterou nám předkládá Peter Watts je dechberoucí a množství nápadů omračující. Tohle není jen kniha o prvním kontaktu s bytostí/bytostmi naprosto cizími a nepochopitelnými v tom nejlepším odkazu Clarka a Lema, tohle je kniha zkoumající také (a možná mnohem více) lidstvo na hranici singularity (tak jak o ní před mnoha lety začal psát Vernor Vinge). A nebo už možná lidstvo za hranicí singularity, ve světě, který je vlhkým snem nejradikálnějších transhumanistů a noční můrou těch ostatních. S většinou postav, které se vydávají zkoumat mimozemský artefakt až někam na nejvzdálenější hranice Sluneční soustavy, a s jejich myšlenkami bychom nedokázali držet krok. Tak moc jsou nám vzdálené. A právě proto potřebujeme našeho vypravěče Siriho, který sice nerozumí, stejně tak jako bychom nerozuměli my, ale díky svému nadání dokáže tlumočit. Nejlépe, jak umí. Přebrat si to musíme sami. A to je asi největší úskalí "Slepozrakosti". Chápu, že tohle je autorský záměr, ale ta kniha je těžká, není jen "eganovsky" těžká, je ještě mnohem těžší. Jestli tohle vzdáte, nikdo se na Vás zlobit nemůže, ale byla by to sakra škoda. Fakt že jo, takových knih se ve světě objeví pár do roka. A kolik z nich si najde cestu na náš trh ani raději nemluvit. Škoda, že volné pokračování "Echopraxia" u nás asi nikdy nevyjde a tohle teda nevím, jestli v originále dám... P.S. Jen dodám, že po přečtení knihy a poznámek a odkazů, na můj seznam, "to si musím přečíst, ale nevím, jestli to pochopím" :) přibylo hned několik položek.“... celý text
— het2

Přejít na knížky autora