Pavel Čech

česká, 1968

Nová kniha

O andělovi

O andělovi - Pavel Čech

V další knize Pavla Čecha najdeme leccos z předchozích knížek - tak třeba opuštěnou zahradu, čerta i titulního anděla - ale přesto je tahle knížka něčím jiná. P... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

O andělovi O andělovi

Nádherné, poetické a dojemné, k zamyšlení :) Zajímavý námět a opět na pár stránkách návrat k Zahradě - to mne velmi baví :)
kathla


O andělovi O andělovi

Tohle je tak pěkné:) Anděl spící v lípě. Pavla Čecha inspirovaly k napsání knihy nádherné Skácelovy verše: novému ránu rožnem svíci je neznámé a nemá tváře jak anděl v dřevu lípy spící a čekající na řezbáře Jako obvykle, je tady všechno podmanivé, snové a vzbuzující tajemně (ne)známé pocity, co se prosakují hluboko do duše. Přátelství lípy a dubu, ochraňují se a jsou si blízcí. Vzpomněla jsem si na knihu Tajný život stromů od lesníka P. Wohllebena. Jak spolu tito nehybní tvorové komunikují, sdílí informace, pomáhají si, pamatují. A bůhví, kdo v nich všechno dřímá:)... celý text
Elsinor024


O andělovi O andělovi

„Dívali se na sebe. Pak anděl vstoupil do duše temné bytosti. Propadl se do místa plného bolesti a trýzně. Černý kout, plný strachu a nepředstavitelných hrůz. Anděl cítil, jak se do jeho nitra ponořil i onen tvor. Do nitra plného modliteb a proseb lidí, ale i jeho pochyb a nejistot nikdy nevyřčených, ukrytých tak hluboko v jeho dřevěném srdci, že o nich nevěděl možná ani on sám. Anděl cítil, že je něco spojuje. Místo ztělesněného zla tu spíše bylo zraněné stvoření na útěku před posláním, v nějž ztratilo víru.“ Zprostředkovat dojem z této knížky pomocí textového komentáře je možné jen ve velmi omezené míře. Knížka má totiž krásné ilustrace, pečlivě vyrobenou vazbu, byla milá na pohled i na dotyk. A dokonce se mi zdálo, že má i svojí vůni, ale to bylo možná tím, že jsem si ji prohlížel v pokojné atmosféře jarní zahrady. :-) Samotný příběh je něžná a křehká poezie v nerýmovaných verších. Jednoduché, ale ne banální poselství zdaleka nejen o andělech a jejich tvůrcích, Spíš nějak obecně o nás a naši schopnosti se přetvářet a měnit, tvarovat se a nechat se tvarovat. Vyloženě si to říká o pomalé čtení, o vnímavé pronikání čtenáře do textu a textu do čtenáře. „Několik luceren ozařovalo ulici. Anděl ležel na zádech a zíral do černého nebe. Drobně pršelo. Na několika místech se mu odloupla barva a na tváři se táhla prasklina. Svatozář se ulomila. Musím se vrátit do kostela, byla první myšlenka, která ho napadla. Zatoužil vstát, ale věděl, že je ze dřeva. Přesto se o to pokusil.“... celý text
mirektrubak



O zahradě O zahradě

"Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči. Jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí..." Když jsem si tuhle knihu poprvé prolistovala, aniž bych četla text, říkala jsem si, že je to taková jednohubka, kterou přečtete během čtvrt hodinky a navíc se u ní pokocháte zajímavými a velice zdařilými ilustracemi. Poté, co jsem ji přečetla... No... Hádám, že všichni, kdo tohle četli mi budou bezpochyby rozumět. Příběh, který se ukrývá na stránkách této velké knihy, je z jednoho směru nádherný a neskutečně pravdivý a z toho druhého velice smutný a hořký. Je o nevyhnutelnosti dospělosti a stáří, o tom, jak moc a rychle se všechno kolem nás - včetně nás samotných - mění. Je o ohlédnutí se za tím, jací jsme byli jako děti. Jak rozličné bylo naše vnímání, jak silná naše představivost a jak kouzelné naše sny. A bohužel - jak snadno a téměř nepostřehnutelně tohle všechno v nás uvadlo kvůli starostem a honbou za pomíjivými a leckdy nedůležitými věcmi. Myslím, že nikdo nemůže tuhle knihu dočíst, aniž by se aspoň na chvilku nezastavil a nezamyslel... Nádherný příběh. Vřele doporučuji všem dospělým, kteří na rozdíl od dětí dokážou plně porozumět hloubce tohoto poselství.... celý text
Cara.17


Dědečkové Dědečkové

Přečteno v knihkupectví aneb blázen do knih se pozná okamžitě :) Komiks od autora grafické tvorby s hlubokými myšlenkami skrytými v kresbách. Pavel tuto knihu věnuje všem dědečkům jako poctu, poděkování, že jsou zde pro nás. Vyplývá to také z osobního života , své dědy bohužel nestihl poznat, ale věděl, že jeden by ho vzal na ryby a druhý ukryval tajemství z války, které Pavel před lety objevil . Byl to sice udavač na gestapu, ale jeho tajné spojenectví nebylo nikdy dokázáno, protože dopisy s adresami nikdo nenašel. Každý příběh s obyčejným názvem je různý a znázorňuje povahy dědečků, ale jedno mají stejné - důkaz , že lásku a druhým lidem ( těm už poměrně starším) lze vyjádřit beze slov. Krásně napsáno... vlastně namalováno... celý text
simca9342