Oldřich Vyhlídal

česká, 1921 - 1989

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 26 knih
Básnický almanach 1956
Básnický almanach 1956
Vzkazy
Vzkazy
Cirkus
Cirkus
Sonety
Sonety

Nové komentáře u autorových knih

Cirkus Cirkus

„Skvostná sbírka, možná Vyhlídalova nejlepší. Na obrazech z prostředí cirkusu staví hluboké analogie s lidským životem.“
— Petr70

Neodpustky Neodpustky

„Zakoupila jsem si tuto knihu společně s jinými knihami v bazaru na DK. Autora jsem do té doby vůbec neznala. Jeho kniha básní Neodpustky mě zaujala a poezie v ní obsažená se mi velmi líbila - tedy až na jednu báseň, a sice "Straně", která mi přišla těžce zaprodaná době a vyloženě mě bolela v očích. Ostatní básně jsou velice hloubavé, autor se v nich věnuje otázkám života a smrti, morálky a mravní čistoty člověka. Po přečtení této knihy jsem četla, že byl O.V. velmi nakloněn myšlenkám socialismu, což mě překvapilo, protože bych řekla, že pár básní v této sbírce celkem dost kritizuje soudobou společnost, tedy kolem roku 1982, a že ta jedna báseň sem byla vložena pouze proto, aby sbírka prošla cenzurou a mohla být vydána. Zkrátka neznamená, že když člověk v něco věří, musí to zároveň být nějaká bezcitná kreatura, a to je případ tisíců dalších.“... celý text
— 666Jitka

Svatá rodina Svatá rodina

„Je to civilní sbírka, OV píše zejména o své rodině. Jak vidno, jeho verše vzbuzují odpor a nelibé pocity součastníků. Musíme si však uvědomit, že sám básník byl tělesně postižený (prý po úrazu páteře způsobeným pádem ze stromu). Většinu témat tedy konfrontuje se smrtí a zmarem, tedy s tím, co sám intenzivně prožíval. Jeho zranění mělo celoživotní následky. A je tu jeden prázdný dům. A v rohu světnice, v rakvi, mlčí k svému bohu maminka s křížkem v rukou sepjatých... Nebo: už jenom slzy v nahém obličeji a co už nechce ani z hrobů růst. Neklidné jsou i jeho sny: A potom umřely. - A jedna se mi zdála známá. - A když jsem jí pod víčkem odkryl běl, jako bych vyhrnul jí sukni, zasténala... Skoro v každé básni nějaká připomínka zmaru. Těžký úděl těžká poezie. Knihu psal ve svých 51 letech. Nesnášíte-li tíži života nečtěte.“... celý text
— Pablo70

Chryzantémy ze země zelených hor Chryzantémy ze země zelených hor

„Mám pro asijskou poezii slabost, a tak jsem samozřejmě sáhla i po téhle sbírce, která pravděpodobně pochází z knihovny jedné z mých prababiček. "Na každém písmenu suší slzy má ruka malá. Jako bych štětcem a tuší krajinu malovala. Až budeš číst ty tahy, čti i ten pláč, můj drahý..." - Neznámá autorka Starokorejská poezie jistě srovnání s tou japonskou i čínskou ustojí. Pravda, "Pár much a já" (výbor japonských haiku) nebo "Jizvy rosy" (soubor básní čínské autorky Li Čching-čao) se mi líbily krapet víc, ale i tohle bylo moc pěkné a ke korejské poezii se jistě zase někdy vrátím. "V noci byl vítr, budil ze sna děti a srážel z broskví křehké lupeny. Chlapec vzal metlu, stála u stěny, a zamést chce ty květy jako smetí. Nezametej je, dokud nejsou zvadlé, vždyť jsou to květy - i když na zem spadlé!" -Čong Min-Gjo Myslím, že jedním z důvodů, proč jsem si to neužila "tolik" je, že překlad místy trochu skřípá a nutí člověka do nepřirozené formulace. Nicméně to je jen můj osobní dojem. Básně jsou řazeny volně tématicky a celkově z mé strany převažuje spokojenost. Některé zkušenosti jsou skutečně nadčasové... "Čekám. Jak ozvěna zní štěkot psa v mé sny. Otevírám proutěná vrátka. Jen překrásný měsíc je nad horami. Proč štěkáš, pse? Jsme sami." - Čchon Gym P.S. Básně obhajující barvení vlasů (u mužů) mě pobavily :-)“... celý text
— Jass

Chryzantémy ze země zelených hor Chryzantémy ze země zelených hor

„Přiznávám, že staré čínské básně se mi líbí víc než tyto korejské, jenom nevím jestli je to a) jejich obsahem/autory, b) překladem/přebásněním nebo c) stylem, protože forma a-b, b-a, c-c básní sidžo mi moc nesedí, to je pravda. Asi nejvíce se mi ze sbírky zamlouvaly básně Čong Čchola. Líbil se mi hlavně jejich obsah, láska k rodičům a úcta ke starším a předkům spíše než zamilovanost. Asi nejvíce pak na mě zapůsobila tato báseň neznámého autora: Zelené hory stojí tiše, po svém, a voda modře, po svém, protéká... Jak hory, po svém, jako voda, po svém, tak i já žiji život člověka. Po svém jsem rostl, po svém měl rád jiné, a zestárnu snad také po svém - či ne?“... celý text
— drakamena

Přejít na knížky autora