Nicolai Lilin

ruská, 1980

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Sibiřská výchova
Sibiřská výchova
Volný pád
Volný pád
Dech tmy
Dech tmy
Spy Story Love Story
Spy Story Love Story

Nové komentáře u autorových knih

Sibiřská výchova Sibiřská výchova

„Urkové vytvořili silné společenství, které jim umožnilo přežít v sovětském režimu, byli pospolití, krajní anarchisté a měli silnou zločineckou tradici. Drsné čtení, v Podněstří se zasekl čas jak v bývalých dobách SSSR, čtení pro silnější nátury-“... celý text
— vvikingg

Sibiřská výchova Sibiřská výchova

„Podněsterská republika, pro mě neznama. Brr. Drsný život drsných lidí v drsném prostředí. Volny pad si určitě prectu“
— esfinge

Spy Story Love Story Spy Story Love Story

„Spíš průměrná kniha. Ne příliš akční, ukecaná, jediná role ženy je zase nějaké polepšení špatného muže, ona je ten anděl, ideál, kvůli kterému on se ukáže jako někdo dobrý. Vrah intelektuál. Slepne. Ivan byl docela zajímavá postava.“... celý text
— eliska2669

Dech tmy Dech tmy

„Nemůžu si pomoct ale nevěřím mu.“
— DominaCZ

Sibiřská výchova Sibiřská výchova

„"Válku vedou jen ti, co nemají čest." Nikoliv zločinecká banda nebo klan, ale zločinecká komunita. Staří lidé neboli staří zločinci dědečkové, slovy autora - mají v komunitě, jako ostatně v řadě dalších kultur, nejvyšší autoritu. Staří zločinci jsou učiteli a vzory pro mladou generaci, právě oni učí, jak a kdy zbraně užívat, resp. neužívat. Čest a spravedlnost jsou klíčovými hybateli jejich životů, v nichž má vše pevně stanovený řád a pravidla. Jejich porušení znamená zneuctění celé komunity. Ať už je to kontakt s policií, užívání amerických produktů (od džín po americkou hudbu a literaturu), nebo třeba ohrožování někoho pistolí. Správný zločinec pistoli vytáhne pouze, chce/musí-li ji použít. Sibiřská výchova malého Nicolaje je zajímavým vhledem do jedné vymírající kultury. Člověk už něco četl o italských nebo ruských mafiích či severoalbánských horalech a jejich vendetě, a ty mi právě příběh Nicolaje a podněsterských/moldavských sibiřských Urků připomíná nejvíce. Ale je to určitě jenom nedostatkem vhledu do mafiánských zločineckých kruhů. Jenom jsem se nemohla úplně srovnat s rozdílným viděním "poctivého zločince" a "nepoctivého vraha". To, že zabíjím či mrzačím v souladu s pevně danými pravidly tak úplně nemění nic na výsledku, že za mnou zůstávají mrtví či zmlácení. Brutalita totiž není vůbec na závadu, pokud je útok "ospravedlněný". Podněstří jsem doposud měla spojené s především po rozpadu SSSR Moldavanům dodnes vnucenou ruskou vojenskou základnou Batumi v Tiraspolu. Ale dává velký smysl, že do chudého okrajového sovětského teritoria Sověti nechali odsunout/přesídlit nepohodlné kriminální živly. Zajímavý příběh to nepochybně je, i když trochu mi nevyhovuje faktická adorace autora těchto rádoby Jánošíků, kteří nenáviděli a bojovali proti policii, bohatým a vůbec mnoha skupinám. Jejich ctností (z nouze) byla jejich chudoba, tradice a pravidla (přespříliš rigidní) a pevné rodinné vazby, které nedovolily starším, slabším, handicapovaným, ženám, dětem aj. strádat. Tady obávám se určitá pozitiva z mého pohledu končí. Mladý zločinec a tatér Lilin zcela jistě neměl snadný život, ale Robin Hood to z mého pohledu nebyl ani náhodou a za jeho současné hodnoty bych ruku do ohně taky nedala. Obrázek o Sovětech to ale zcela určitě doplňuje a Lilin sám žil v podmínkách, které si nevybral.“... celý text
— Rihatama

Přejít na knížky autora