Nick Trout

americká

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Tak kde to bolí?

„Chvilkama jsem se ztrácela, když autor psal o případu a v dalším odstavci odskočil zase jinam. Na druhou stranu je zajímavé číst o tom, co veterinář za celý pracovní den prožije.“... celý text
— Iva1988

---

Tak kde to bolí?

„Tahle knížka je mnohem vážnější a odbornější než většina u nás vydaných veterinárních příběhů a vyprávěni veterinářů. Je to dáno mj. tím, že autor je specialistou chirurgem ve veterinární nemocnici v Bostonu, takže nemá své stálé klienty, ale typicky jen jednotlivé případy, valnou většinou psi (ale i tito zvířecí i lidští klienti mu občas pohnou city). Kniha sice není plná veselých příhod a asi nepovzbudí žádného zapřisáhlého odpůrce domácích mazlíků, aby si nějaké pořídil (ale nikdo takový asi knihu číst nebude...), ale je přínosná pro milovníky zvířat, kteří se s jejich zdravím (a zejména situací na sklonku života) nějak potýkají. O autorově vhledu do problematiky nejen z pozice veterináře ale asi nejlépe vypovídá citát z této knihy: "Domácí zvíře je lék na osamělost. Poskytuje nám cíl, pocit zodpovědnosti, důvod, proč musíme ráno vstát a zároveň i hledět do budoucnosti. Domácí zvířata nás nutí, abychom stáli oběma nohama na zemi, pomáhají nám uniknout před smutkem, dokážou nás rozesmát a do poslední kapky využívají naší slabosti a prozkoumávají náš nábytek, naše postele i ledničky. Jinak bychom to ale ani nechtěli. Zvířata jsou naše bezpečnostní pásy na horské dráze života – můžeme se na ně spolehnout, cítíme se s nimi bezpečně a jízda je mnohem plynulejší."“... celý text
— soukroma

---

Tak kde to bolí?

„Po knížce z veterinárního prostředí sáhnu vždycky ráda. Tahle je dokonce tak trochu přirovnávána na obálce k příběhům Jamese Herriota. Tak co se týče vyprávění, nedá se to vůbec srovnat. Herriot se čte výborně, kdežto tady to byl prostě chaos. Čtenář měl být proveden jedním celým pracovním dnem veterináře na klinice. Kapitoly mají sice vždy na začátku časový údaj, ale je naprosto zbytečný a pocit chronologického děje určitě mít nebudete. Autor sice na začátku kapitoly v 1. odstavci nakousne určitý případ nějakého pejska, jenže pak to nechá být a 5 a více stran čtete o úplně něčem jiném a to ještě v různých časových obdobích - např. zážitky ze studia, zmíní x různých případů (dost zkráceně), zabývá se zdlouhavě různou jinou problematikou (viz výše v úvodu) a vy se nemůžete dočkat jak to dopadne s oním psem. Když už se k tomu případu po asi 10 stranách vrátí, tak vám ani hned nedojde, že už to je ono, protože mezitím se vystřídalo tolik jmen psů a majitelů a případů, že jste ho skoro zapomněli. Je to jako když vaše šíleně upovídaná kamarádka nakousne nějaký problém či situaci a v průběhu řečnění asi tak 5x odbočí od tématu a každé to nové téma ještě 5x rozvede dále. No dočetla jsem, abych se dozvěděla jak to s těmi pár hlavními případy dopadne. Poučení i špetka zábavy tam byla, samozřejmě i smutek, když už se pro zvíře nic udělat nedá. Ale styl vyprávění, nebo spíše řazení je nepříjemné a chaotické.“... celý text
— Ellis

---

Žánry autora

Literatura světová Romány

Štítky z knih

zvěrolékaři veterinární lékařství

Trout je 0x v oblíbených.