Michail Jevgrafovič Saltykov

Nikolaj Ščedrin, M. J. Saltykov-Ščedrin, Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin, M. E. Saltykov-Ščedrin · pseudonymy

ruská, 1826 - 1889

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 25 knih
Pohádky (32 pohádek)
Pohádky (32 pohádek)
Golovlevské panstvo
Golovlevské panstvo
Obrázky z gubernie
Obrázky z gubernie
Historie města Hloupětína
Historie města Hloupětína

Nové komentáře u autorových knih

Páni Golovlevovci Páni Golovlevovci

„Po prvej tretine knihy som mal pocit, že už ma nemá čo prekvapiť a pôjde o taký priemer. Potom sa však dostal k "slovu" Judášik a zvereným slovom nešetril. Na odpornejšieho hrdinu knihy/ľudský charakter si vo svojej literárnej pamäti nespomínam. A nakoniec nastupujú na scénu aj nešťastné sestry. Tie krásne vykresľujú smutný kruh nevydareného detstva a ešte horšej dospelosti. Svojim spôsobom sú výstrahou pre dnešnú generáciu zarábajúcu len na svojej kráse, ktorá sa však časom pominie. Práve pre nechuť a hnus, ktorý vo mne kniha, no hlavne jej hrdinovia vyvolali, hodnotím tak vysoko.“... celý text
— JankoStirbey

Golovlevské panstvo Golovlevské panstvo

„Spisovatel Michail J. Saltykov-Ščedrin (1826 - 1889) byl vedle Gogola největším ruským satirikem, dnes je trochu ve stínu slavnějších autorů ze stejné generace, Turgeněva, Dostojevského či Lva Tolstého. Pocházel ze šlechtické rodiny, byl vysokým státním úředníkem, od roku 1848 strávil osm let ve vyhnanství za své názory na nevolnictví, carství a byrokracii. Ve svém díle střídal realitu s lyrikou a humorem. Jeho nejznámější a vrcholný román Golovlevské panstvo (1880) je realisticky pojatým obrazem mravního úpadku statkářské rodiny v období kolem zrušení nevolnictví (1861), v němž nechybí jakási krutá, temná ironie. Je rozdělen do sedmi uzavřených epizod, mezi nimiž uplyne kratší či delší časové období, a sleduje tři generace postupně vymírajícího rodu. Ústředními postavami díla jsou lakomá, chladná, vrtošivá, rázná a krutá Arina Petrovna, která celé šlechtické sídlo starého rodu Golovlevových spoutává svými intrikami a řídí osudy svých dětí; a její syn Porfirij zvaný pro svou povahu Jidášek nebo Upíreček, zbožný, zlomyslný, hamižný, bezcitný, mstivý a nevyzpytatelný pokrytec a žvanil, který vypouští nekonečný „slovní hnis“. Arina Petrovna postupně přijde o dceru (po ní jí zůstanou dvě vnučky, posléze provinční herečky), dva syny a manžela. Jediného zbylého syna Porfirije se bojí, on kolem ní obtáčí své pavučiny ještě zákeřněji, než to dělala ona, a vysává nejen ji jako upír. I kolem něj ale vše umírá, nejen sourozenci, otec a nakonec matka, ale i oba jeho synové, ti dokonce jeho vinou (jednomu nepomůže z dluhů). Nemanželského syna, kterého Jidášek zplodí se svou tupou hospodyní, pošle do moskevského nalezince. Je nejbohatší v celém okolí, ale sám, ztělesnění posedlosti nesmyslným hromaděním majetku a peněz a vnitřní prázdnoty, což nezvrátí ani návrat neteře Aninky, která po sebevraždě sestry sice skončí s herectvím, ale propadne vodce... Úpadek rodu je nezvratný, je to jakési osudové předurčení, zvláště patrné „v prostředí drobné šlechty, která bez práce, bez styku s životem celku a bez vedoucího postavení nejdříve živořila pod ochranou nevolnictví, roztroušena po tváři ruské země, a nyní už bez jakékoli ochrany vymírá v rozpadajících se usedlostech“. Není tu ani jedna sympatická postava, jen zmar: „V minulosti ani v přítomnosti se nenašla jediná mravní hodnota, o kterou by se bylo možno opřít. Nic mimo ubohé mamonění na jedné straně a nesmyslnou vnitřní prázdnotou na druhé.“ Právě před tím varuje tento vynikající román podobající se antické tragédii, který však úmyslně postrádá konečnou katarzi. Jedna z nejlepších knih, které jsem letos (2023) přečetl.“... celý text
— milan.valden

Moderná idyla Moderná idyla

„Tá satira má miestami svoju platnosť aj dnes, aj keď je to mierené na cársky systém, ten náš vykazuje prekvapivo podobné črty. Zvlášť doba covidizmu nám ukázala ako systém miluje takých lojálnych mamľasov, ktorí nielenže držia hubu a krok, ale ešte pridajú aj niečo navyše. Ale jedna stať o podliakoch mi neodbytne presne pripomínala systém slovenskej politiky: "... A náš program je takýto: aby sme my, podliaci, mali slovo, a ostatní nech čušia. Aby sa naše návrhy a výmysly bezodkladne prijímali, a želania ostatných aby sa nebrali do úvahy. Aby nám, podliakom, bolo sveta žiť a ostatní nech skazu berú. Aby s nami, podliakmi, zaobchádzali ako s maľovaným vajcom, a ostatní nech chodia v putách. Aby sa všetko zlo, čo napáchame, pokladalo za dobro, ale ak by ostatní aj spravili niečo dobré, aby sa to pokladalo len za zlé. Aby sa o nás, podliakoch, nik neopovážil ani slova povedať, ale my aby sme mohli štekať, ako sa nám zachce! ..."“... celý text
— monngoll

Smrt Pazuchina Smrt Pazuchina

„Naprosto souhlasím s předchozími komentáři. Prostě typické ruské drama, za mě něco na způsob Suchovo-Kobylina.“
— Any26

Smrt Pazuchina Smrt Pazuchina

„Souhlasím s předchozím komentářem. O komedii v pravém slova smyslu nemůže být řeč a celé je to typicky ruské. Bohužel, doufala jsem právě v tu komedii, nečetla jsem si komentář dříve... U čtení jsem nevydržela dávat pozor, moc mě to nebavilo. Dočetla jsem to do konce hlavně proto, že je to krátké. Je to škoda, protože první věty jsou velmi slibné, konec taky nebyl tak špatný... Jsou i horší tituly, ale Smrt Pazuchina je průměr. Kdo se tomu vyhne, o nic nepřijde.“... celý text
— Alethea_k

Přejít na knížky autora