Michael John Harrison

Nové komentáře u autorových knih

Viriconium

„Knížka, o které jsme věděl a která na mě čekala a já na ni několik let, než jsem se do ní odvážil pustit. Věru, bez trpělivosti by nebylo možno toto dílo M. J. Harrisona přelouskat až do konce. Odpočinková četba to tedy není ani náhodou. Ale to asi ani nikdo nečekal. Nicméně nelituji času, který jsem Viriconiu věnoval. První dvě novely za to stály určitě, zvlášť Bouře křídel, která je bezpochyby vrcholem této sbírky. V nich jsem cítil ozvěny odkazu M. Peaka a podivno, jaké jsem snad ještě nikdy nespatřil. Styl i pointy nečekané, vybroušené. Jimi by mohla myslím kniha klidně končit a nic by se nestalo. Těžko říct, pro koho Harrison poslední novelu Ve Viriconiu a následné povídky vlastně psal? Pro své fanoušky, pro literární kritiky, nebo jen tak sám pro sebe. Nelze tomu upřít podvinou, pohlcující atmosféru, to ne. Ale právě ona bude asi tím jediným důvodem, proč to dočtete. Nejen příběhová vrstva, ale celá reálno, celá smysluplnost se začíná rozpíjet do neurčita, jakoby existovala nějaká přímá souvislost s textem a úpadkem města Viricoina. Nebo to byl Harrisonův záměr popisovat historii pádu Viriconské říše také pomocí postupného rozplývání básnického jazyka? Od jasně srozumitelného textu Pastelového města, až k prakticky nepochopitelné Tanečnici z tance? V cestě mladého muže do Viriconia jsem narazil na věty: "Smysl toho, o čem mluvili byl pečlivě ukryt v nesouvislém náznakovém rytmu jejich slov. Jejich životy byly tak spletitě potlačené, že každé slovo bylo jako volné vlákno okamžitě vetkané nazpět do starého uzlu." Teď už je to myslím jasné všem.“... celý text
— jardadr

Viriconium

„Pro mě velké překvapení a výjimečná aktualizace fantasy žánru. Alespoň v prvních dvou novelách (Pastelové město a Bouře křídel). Najdete tu všechny typické prvky (rytíře, obřího trpaslíka, kouzelníka/inženýra, putování, monstra a tajemnou hrozbu), ale v hodně netradičním hávu. Naše současnost představuje mytologii toho světa, to je vlastně jediný sci-fi prvek. Výjimečný je ale i styl autora. Představte si, že by Julio Cortázar nebo Lawrence Durell psali fantasy. A ta (až chorobná) imaginace v něčem připomíná Jodorowského sci-fi komiksy (Metabaroni, Inkal). Poslední novela a následující povídky už ale byly zklamáním. A vlastně mění význam prvních dvou. Za to dávám hvězdu dolu.“... celý text
— R47

Viriconium

„Tak tohle se mi líbilo moc, tomu říkám opravdový "weird". Konečně vím, kde se vzala v hlavě Chiny Miévilla představa Nového Krobuzonu a v kterém světě stojí Gormenghast. Název trošku mate, nejde jen o jeden román, je to hned několik příběhů, z nichž každý je jiný a trochu jinak napsaný, dějí se v různých časech a mění se průběžně i samotné Viriconium. Spolu ale dávají jednotlivé části dohromady fascinující obraz dožívajícího světa a jeho více či méně bizarních obyvatel. Jsou tu básníci a šermíři, soupeřící královny, vraždící trpaslíci, záhadné a mocné stroje a zbraně ze zapomenuté minulosti lidstva i invaze z vesmíru. Nečte se to úplně lehce, svět Viriconia je tak starý a ošoupaný, že realita sama nedrží pohromadě. Příčina nemusí předcházet důsledku, a to, co bylo pravdou včera, dneska už nemusí platit. Kdo má rád knížky z laserovské edice "New weird", je tady jasná cílová skupina. A ti ostatní by to měli taky zkusit, je to originální a jiné, a navíc momentálně v Levných knihách za pár korun :)“... celý text
— Finn69

Viriconium

„Knihu jsem dostal jako dárek, údajně byla i knihkupcem doporučena... Dlouho se mi nestalo, abych knihu nedočetl. Hromada vaty, zbytečně natažený popis prostředí. Měl jsem problém se do knihy začíst a přes veškerou snahu jsem knihu nedočetl a odložil. Pro mě zabitý potenciál. Krásná obálka, poutavý popis... To ostatní však nestojí za řeč“... celý text
— Selve

Viriconium

„"Tageus Cromis, jenž se považoval za lepšího básníka než bojovníka..." Chytlavý epiteton constans mě provedl prvním románem "Pastelové město". Je to na první pohled klasický příběh hrdinské fantasy s post-apokalyptického světa podaného zvláštním snově roztržitým způsobem, kde básnictví je důležitější než boj. V "Bouři křídel" ale Harrisonův styl nabyl pro mne extrémní baroknosti, která mi čtení na mnoho stran znepříjemnila. Čtenářsky přístupnější je pak "Ve Viriconiu" a následné povídky. Nakonec musím říct, že se Harrisovi podařilo udělat Viriconium hlavním hrdinou. Pastelové město tak vždy nacházíme naplněné jinými lidmi a novými osudy, které jsou jen kulisou pro staré jizvy, které nesou dlažba a stěny Viriconia.“... celý text
— Honzajosl

Přejít na knížky autora