Martin Daneš

Mark McDonuts · pseudonym

česká, 1962

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 11 knih
Rozsypaná slova
Rozsypaná slova
Bretonci Ar Vretoned
Bretonci Ar Vretoned
Kdo zabil Václava Klause
Kdo zabil Václava Klause
Jak se nestat spisovatelem
Jak se nestat spisovatelem

Nové komentáře u autorových knih

Rozsypaná slova Rozsypaná slova

„Poslední roky života Karla Hirsche, tedy Karla Poláčka. Zprvu poláčkovsky rozverné, útěk z Prahy ne před Němci, ale před pronásledující zhrzenou manželkou... Ale brzy přituhuje, stále poláčkovsky lehké a vtipné, ale ty hrůzy holocaustu, které my čtenáři samozřejmě známe, se nenápadně vznášejí nad našimi hrdiny, pomalu se šrouby utahují, absurdit i náznaků příštích běsů přibývá... Závěr knihy nepřekvapí, ale stejně nám z toho konce hodně zatrne... Velká část děje se odehrává v Praze ve Vršovicích v dnešní Ruské ulici v činžovní vile č.p. 1024, i dnes můžete kouknout na střešní terasu domu i balkon, obě tato místa mají v knížce důležité místo. Když jsem v okolí domu jako malá holka běhávala, o jeho osudu jsem nevěděla, je dobře, že dnes, po tolika letech, je tu pamětní deska. Kniha je psaná tak, jako by sám Karel Poláček seděl při psaní vedle autora a s pochopením vedl jeho pero. Náhodný úlovek mezi doporučenými knihami v knihovně, pro mě překvapení. Škoda, že některé knihy našich autorek či autorů mají velkou reklamu, a některé zase ne. Je to tím, že autor žije v cizině? Tahle by si zasloužila víc pozornosti a zájmu, hodně doporučuji. Karel Poláček s ní ale musí být v nebi spokojen. * „Došli spolu až k lahůdkářství, jehož výloha zela prázdnotou a za prosklenými dveřmi visela cedulka s nějakým nápisem. Copak tam asi píšou? Nejspíš něco ve stylu ,Lahůdky došly – stavte se deset dní po válce.' Karel chtěl té záhadě přijít na kloub, a tak přistoupil blíž a přečetl ručně psaný text: ŽIDŮM A PSŮM VSTUP ZAKÁZÁN! Takhle se trestá zvědavost! Karel shlédl ke Kafíčkovi, které bylo naštěstí zas pouhou němou tváří, a podotkl zasmušile: ,Vidíš, dočkal ses. Konečně jsme si oba rovni. Jsi rád? Neříkej, že ne!' Na znamení souhlasu si pes povyskočil a olízl pánovi ruku. ,Taky bych na tvým místě skákal radostí', připustil Karel. ,Jenže počkej, všeho do času! On tě ten smích přejde, až to budeš ty, kdo mi bude muset chodit ven shánět žrádlo...' ““... celý text
— Rade

Bretonci Ar Vretoned Bretonci Ar Vretoned

„Všichni jsme se s dobou covidovou potýkali různě. Někdo ji vnímal tragicky, někdo se podvolil vynucené životní zastávce a přehodnotil dosavadní způsob života, jiný ji chápal jako výzvu. Pro autora to byla výzva, nejspíš i všechno najednou. Rozhodl se, že se vydá na cestu, že bude poznávat různorodou Bretaň a různorodé Bretonce. A vydal se pěšky. Většinou. S odevzdáním přijal riziko, že nenajde nocleh, což by v polovině října, kdy svou cestu začal, nemuselo být nic příjemného, že zůstane hladový, že strach z nemoci ovládne i Bretonce, které ještě ani nestačil poznat... Jeho cesta má sice jasný směr, avšak cílem je cesta sama, co autor zažívá "právě teď a tady", což většina z nás ani nikdy nepocítí, už totiž neumíme prožít čirou přítomnost, do které se navíc promítá všudypřítomné mystično, zesílené podzimním nečasem a skoro vylidněnými ulicemi. Není to dokonalé?“... celý text
— buzkova2933

Možná to nepraskne Možná to nepraskne

„Z knihy na čtenáře dýchne trochu z atmosféry devadesátých let, která jsem zažil hlavně coby puberťák, takže mne některé věci možná neoslovily tolik, kolik autor zamýšlel. Trochu nesourodý příběh, který se dal číst ale nenadchnul“... celý text
— JAnD

Rozsypaná slova Rozsypaná slova

„Och. Nejedno srdéčko milovníka jazyka českého zaplesá. Kniha je skutečným skvostem, kde si autor pohrává s krásnými českými slovíčky. Velmi pěkné čtení o méně pěkných věcech. Román o posledních letech života českého spisovatele židovského původu Karla Poláčka je psán s humorem sobě vlastním, kdy máte pocit, že si Poláček dohlédl na to, jak má být román o něm samém vlastně napsán.“... celý text
— Lena79

Rozsypaná slova Rozsypaná slova

„Poetické, melancholické, vtipné i hořké komentování a prožívání strašné doby nacistické okupace. Myslím, že si to nedokážeme dost představit, alespoň já to nedokážu, že žádná moje představa není tak temná, jako byla skutečnost. Postupné utahování šroubů zákazů, nesvoboda, strach a možná i lítost nad promarněnou možností včasného úprku do bezpečí. Bylo to přece tak pochopitelné, zůstat. Bylo by si snad možné představit, že by se mohlo dít to, co se dělo? Nebylo. A přece se to stalo. Knížka je napsána s humorem, bohatým jazykem, dobře se čte i kdy je to téma tak těžké. Je potřeba potkat se i s odskokem do nedávné historie, už jenom proto, abychom se radovali, že se máme líp. Že nejsme vystaveni takovým zkouškám odvahy a charakteru. Jsem ráda, že jsem tuhle knížku potkala a přečetla si ji.“... celý text
— JezinkaJ

Přejít na knížky autora