Marie Šedivá Koldinská
česká, 1971
Populární knihy
/ všech 8 knih
Nové komentáře u autorových knih
Každodennost renesančního aristokrata
„Vynikající dílko paní docentky Koldinské, která je - při svojí krajní kontroverznosti - nesporně skvělá vědkyně i spisovatelka. Její Každodennost se nesnaží detailně popsat všechny aspekty renesanční všednosti. Témata spíš naťukává, tu a tam je jakoby "synekdochicky" představuje pomocí jednoho příkladu (smrt v důsledku nehody - utonutí Jáchyma Hradce i s kočárem). Díky tomuto přístupu je ovšem knížka tak lehká, že se čte sama.
Obraz soukromého života aristokracie autorka skládá pomocí řady podoborů, které do české historiografie pronikaly až kolem r. 1989. Patří ostatně k vůbec prvním, kdo se jim věnoval: a to nejen zmiňované každodennosti (již obhajuje skvělý metodologický doslov), ale také dějinám mentalit (smrt, strach, zbožnost, milostný život), či dokonce antrozoologii (pasáž o usekávání nohy poddanským psům, aby s nimi lid nemohl pytlačit na panském). Ostatně i samotná nobilitologie čili dějiny šlechty, právě tak jako zkoumání zbožnosti, se přirozeně rozvinuly až po pádu komunismu, takže dílko paní docentky z roku 2001 lze nazvat až senzačně novátorským.
Snaha o popularizaci se určitě zdařila, byť na můj vkus text někdy balancuje na hraně bulvárnosti. Některé věty mi přišly zbytečné až mírně banální. Paní docentka ale ví, jak veřejnost oslovit, a jejím šarmem dýchá i psaný text. Ostatně i coby student, který měl tu čest absolvovat její přednášky z raného novověku, jsem tu našla spoustu zajímavostí. A bylo milé setkat se znovu se všemi méně významnými historickými postavičkami, jež autorku něčím zaujaly (Hýzrle z Chodů, Eliška Smiřická, ...). :) Přečteno sice až po státnicích, ale přece, a s potěšením.“... celý text
— JulianaH.
Každodennost renesančního aristokrata
„Jedná se o velice krásnou odbornou historickou publikaci, kde se autorka věnuje aspektům z každodenního života renesančních aristokratů a aristokratek. Velice čtivě napsáno. Mnoho historických, a občas i peprných, zajímavostí. Doporučuji všem k přečtení.“... celý text
— Kuža007
Dějiny Česka
„Celkově nevím jak přistoupit k hodnocení této knihy. Pokud člověk odhlédne od toho, že se jedná o další část řady Dějiny státu od NLN, tak se dle mého názoru jedná a velmi povedený sborník. Sami autoři již v úvodu vytyčují, že se jedná o jejich eseje na dané téma a to opravdu v knize je. Ale právě tím, že se jedná o část výše zmíněné řady má člověk trochu jiná očekávání. Například eseje na sebe vůbec nenavazují a spíše se snaží bořit mýty, než vykládat dějiny Česka.“... celý text
— Honza91
Dějiny Česka
„Velmi dobrá kniha.“
— Kabuky
Dějiny Česka
„Jazyk této knihy, obzvláště první kapitoly je pro člověka se standardním slovníkem zcela nepřístupný. Proč místo slova sdělit něco někomu použít konvenovat, to nechápu. V tom mě zachaňovala angličtina. Co se týká obsahu, jsou zde chvíle určitých aha momentů k pochopení souvislostí s tím jací jsme. Například Češi vs Němci a jejich nepřátelství, které zřejmě vzniklo z toho, že elity chtěli své občany vyburcovat k činům. Poté Židi a Němci. Domníval jsem se, že Němci byli ti zlí, co zplynovali Židy. Je to trochu jinak. Židy nikdo neměl rád a u nás se proti nim brojilo stejně jako v ostatních zemích. Nakonec přišli pečliví a důslední Němci a vyřešili to.
Co mě též překvapilo, je kvalita lobování T. G. Masaryka pro existenci Československa. Za to ho uznávám. Stejně i přesto, že západní mocnosti v domění, že nebude 2. sv. válka se k nám otočili zády, my jsme to stejně opět udělali, tak že jsme získali své území nazpět a jako bonus jsme odstěhovali 3 miliony Němců. Bylo to dobře nebo špatně? Záleží na jakém kontinentě. V Indii to funguje, v Evropě to nefunguje, aby v jednom státě žilo více národností.
Dále se mi určitě libí postřehy toho, že díky socialismu se zrovnoprávnila společnost, vznikly sociální jistoty a všeho se dostalo na všechny a nikdo nebyl nechán na holičkách.
Druhá strana je likvidace lidí v průběhu daného režimu. Nicméně po 2. sv válce jsme komunisty zvolili a vůle lidí byla znárodňovat. Častokrát ale určený směr nabere jiný směr. Podobně jako Chomeiní v Íránu. Jak se dostal k moci? Lidé si ho zvolili a islámskou novou ústavu si sami odhlasovali.
Co vidím, je ovšem to, že Rusové se nezměnili. V průběhu 20. století na nás tlačili ve vlastním zájmu a za pomoci zastrašování. A my jsme jim lezli do zadnice a tak jsme poté skončili špatně. Rusové se od té doby nezměnili. Doporučuji navštívit jejich sousedské země, tam vám povypráví o jejich bratrské pomoci, které většinou pomáhají padajícími bombami.
Po přečtení této knihy hodnotím 20. století jako to nejbrutálnější a nejkrvavější a nejšílenější století celosvětových dějin.“... celý text
— bretislav8390
Marie Šedivá Koldinská - knihy
Žánry autora
Literatura faktu Literatura česká Literatura naučná Biografie a memoáry Historie Učebnice a slovníky
Štítky z knih
deníky životopisy, biografie aristokracie, šlechta 17. století Česko, Česká republika 16.-17. století válečnictví Československo armáda dějepisectví, historiografie
Šedivá Koldinská je 7x v oblíbených.